Temná strana dveří

Pro mě The Other Side of the Door představuje poměrně milé hororové překvapení, které v rámci duchařského subžánru funguje prakticky ve všech ohledech skutečně dobře a jako velký bonus tu pak k tomu musím připočíst i absenci happyendu, což vždy můj výsledný dojem ještě výrazně vylepší, takže za mě vážně fajn podívaná. Kdybych tu měl tedy přeci jen ale něco vytknout, tak by to byla snad jen postava ústřední hrdinky, matky, která se občas chová dost naivně, jinak ale musím opravdu jen chválit. V první řadě by to bylo každopádně skvěle zvolené prostředí indického města, které nabízí správně potemnělou, syrovější atmosféru a působivě špinavý vizuál, dále mě oslovila i poměrně poutavá zápletka, která tedy sice vážně není kdovíjak nápaditá, či originální, ale své si plní do puntíku, má spád, skutečně spousta napínavých scén, působivé hororové výjevy, ke konci pak i slušnou gradaci a jak jsem již zmiňoval, samotný závěr nemá žádné sluníčkové rozuzlení, za což si vždy tvůrci zaslouží jasný palec nahoru. Postavy a jejich herečtí představitelé jsou jinak spíše béčkovějšího ražení, nicméně i oni si své odvedou v přijatelném standartu, a byla by škoda nezmínit i fakt temný hudební podkres, který v podobných filmech má vážně zásadní vliv na celkový divácky pozitivní dojem, což se zde jen potvrdilo. Za mě se zkrátka jedná o neprávem opomíjenou a dost nedoceněnou žánrovku, která minimálně příznivce podobných typů filmů musí jednoduše nadchnout, a ostatní pak alespoň fakt bavit. (15.11.2023)

Dobrý film, který měl na to být lepší. Škoda, že se z tajuplné Indie nevyždímalo víc, každopádně finální bubák mi připomínal indickou verzi Kajako z Nenávisti, jen méně děsivou. Finále celkem povedené a herecké výkony absolutně v pohodě a to včetně holčičky, která roli na svůj věk zvládla fakt dobře. Za co ale nej palec hore tak jednoznačně za seznámení diváka s týpky, co se nazývají Aghoriové. Tahle banda skutečně existuje a i když se říká ,,Jinej kraj, jinej mrav" , tak já bych konstatoval, že co je moc, to je moc. Většinu chuťovek, co tahle sekta koná ve filmu neuvidíte (bohužel) , každopádně však film zaseje to semínko zvědavosti, dozvědět se o této sektě víc. Takže, pokud na vás banda udělala dojem a chcete s nima jít kalit, tak oblečení dolů, potřít lidským popelem, připijte si lebkou plnou lidské krve pokud možno to zakousněte výkalem nebo hnijící mrtvolou a uznávejte Šivu nejlépe meditací nad tlející mrtvolou. Já osobně zůstanu u proteiňáku a činek. (27.08.2016)

Pro mě asi tak na úrovni Out of the Dark. Taková průměrná konzumní duchařina, která sice ničím nepřekvapí ale taky neznudí. Alergickej ale začínám byt na za zádama stojící rozkládající se děcka a taky děcka s protaženým xichtem, to už mi pije krev a připadá mi to vyloženě klišoidně trapné. Na jedno podívám jakš takš fajn. 55% (04.06.2016)

Další ghost story o paní, která zas udělala něco co neměla. Nevybočující duchařina, který svým kolegům nedělá ostudu, ale nepřináší do žánru nic nového a drží se zajetého standartu jak u lekaček, tak u příběhu. Snímek si drží fajn temnou atmosféru, kterou ale nedokáže využít a nejspíš se o to ani nesnaží. Film se aspoň rychle rozjíždí a stejně rychle končí. Hlavní zlá postava nemá šanci jakkoliv vyděsit a tak zůstává nevyužita. Jako jednohubka fajn, ale nic víc nečekejte. (22.03.2017)

Ztráta dítěte je bezesporu hodně bolestivou a traumatizující událostí, zvláště stane-li se tak i nešťastným přičiněním jednoho z rodičů. I proto není divu, že toto téma dost často využívají ve své zápletce nejedni filmoví tvůrci napříč různými žánry. A není žádným tajemstvím, že i v hororovém žánru je toto téma dost často využíváno. Ať už jde o klasické duchařiny, nebo se zoufalí rodičové zapletou s prastarými rituály (viz takové Pet Sematary). A je jedno zda v tom má prsty indiánská, indická či hinduistická mytologie. Britsko-americká spolupráce zasazená do prostředí Indie sebou zprvu nesla i vcelku kýžené ovoce. Mělo to zajímavou atmosféru, krajina taky nebyla nejhorší, divák se dokáže vcítit do smutku hlavních hrdinů i okamžiku, kdy žena poruší daná pravidla. Ostatně i samotní Aghóríové vypadali docela děsivě.Potom to však celé začalo pomalu ale jistě sklouzávat k tuctové duchařině, která diváka ani tolik nevyděsila, jako spíš začala lehce nudit. Žádné originální lekačky (jedinou výjimkou je démonická oživlá socha ženy s prsty přes obličej) a i psychologická stránka příběhu začala místy dostávat menší trhliny. Dneska už moc lidí blikající světla, šoupání židlí a zašpiněné děcka opravdu nevyděsí. Co se hereckých výkonů týče, tak jsem byl docela mile rád za účast Sarah Wayne Callies – kterou si pamatuji ze seriálu Prison Break a ani představitelka dcery si nevedla vůbec špatně. Jeremy Sisto tu byl bohužel odhozen na vedlejší kolej. 40% (11.07.2020)