Temná strana dveří

Zkušenému hororovému divákovi tenhle film nic nedá. Civilista ovšem poté co uvidí tenhle film, se bude chlubit třeba na facebooku, že je to super horor a jak u toho sral strachy. Tyhlety duchařiny v novém tisíciletí jsou všechny jak přes kopírák a tyhlety dveře nejsou žádnou vyjímkou. Zoufalý příběh o ženské co se jí utopí jedno dítě při nehodě v autě. Trochu ji z toho švihne, pak ji hospodyně řekne, že si může s klukem pokecat, ale nesmí otevřít dveře. Překvapivě je otevře a to roztočí kolečko nepřekvapivých jumpscarů, tajemných zvuků a dalších kokotin. Jako přes kopírák. Idiotský příběh negraduje nikam, protože jak film skončí je jasné po pěti minutách, či po přečtení některého ze zdejších komentářů. Odkuď se o tom chrámu dozvěděl její manžel je asi největší záhada filmu. Jediné co je na tomhle snímku trochu originální je, že se odehrává v Indii, Jinak je to stokrát omleté téma o rodiči, který si povolá svoje dítě ze záhrobí a diví se, že je nějaké divné. Že lidi plýtvaj penězma a energií na takové zbytečnosti. Radši měli rozpočet rozdat chudým v Indii. (21.01.2017)

Dobrý film, který měl na to být lepší. Škoda, že se z tajuplné Indie nevyždímalo víc, každopádně finální bubák mi připomínal indickou verzi Kajako z Nenávisti, jen méně děsivou. Finále celkem povedené a herecké výkony absolutně v pohodě a to včetně holčičky, která roli na svůj věk zvládla fakt dobře. Za co ale nej palec hore tak jednoznačně za seznámení diváka s týpky, co se nazývají Aghoriové. Tahle banda skutečně existuje a i když se říká ,,Jinej kraj, jinej mrav" , tak já bych konstatoval, že co je moc, to je moc. Většinu chuťovek, co tahle sekta koná ve filmu neuvidíte (bohužel) , každopádně však film zaseje to semínko zvědavosti, dozvědět se o této sektě víc. Takže, pokud na vás banda udělala dojem a chcete s nima jít kalit, tak oblečení dolů, potřít lidským popelem, připijte si lebkou plnou lidské krve pokud možno to zakousněte výkalem nebo hnijící mrtvolou a uznávejte Šivu nejlépe meditací nad tlející mrtvolou. Já osobně zůstanu u proteiňáku a činek. (27.08.2016)

30 %. Nepochopím takéto horory. Takýchto režisérov. Takýchto scenáristov. Takýchto producentov. Proste nepochopím resp. ODMIETAM pochopiť, ako je možné, že v roku 2016 niekto - ktokoľvek! – príde s TAK zastaranými spôsobmi strašenia (napr. nočné mory, z ktorých sa hrdinka s výkrikom strhne zo sna). Sú to veci, ktoré ako hororový fanúšik ODMIETAM akceptovať. Vlastne ma až mierne uráža, že sa dodnes nájde filmár, ktorý cíti nutkavú vnútornú potrebu použiť ich. Iste, ak to použijete raz za čas, v správny čas a na správnom mieste, prečo nie. Problém Temnej strany dvier (názov je jedným z mála plusov) je v tom, že takmer nijaký iný spôsob strašenia nepoužíva! A azda nemusím dodávať, že už po polhodine to začne byť značne únavné, otravné a rozčuľujúce. Zaujalo ma umiestnenie príbehu do Indie a „rukový démon“, ale nedajte sa oklamať, to všetko sú len drobnosti, ktoré nemajú takmer žiadny vplyv na výsledok. Režisér Johannes Roberts kedysi nakrútil drsné F, ale následne sa znemožnil kúskom Storage 24 a teraz pribudol ďalší dôkaz toho, že rozhodne nie je tvorcom, ktorého hororovú kariéru treba sledovať. Najviac ma prekvapilo, že toto nudné, predvídateľné a mdlé béčko produkoval Alexandre Aja. (12.12.2016)

Musím uznat, že ta snaha postrašit místy i vyšla a já jsem se přistihl u toho, že mě i zamrazilo. A to nemusela být ani scéna s monstrem. Jasně je to hodně na efekt a v podstatě jen na efekt, ale aspoň v tomhle ohledu snímek funguje. Právě ale neschopnost využít zajímavě designované příšery, které přišly z druhé strany, je problém, který pro mě film sráží níž, i když pořád lehce nad průměr. (28.01.2017)

Nezlobte se na mě, ale tenhle film je nestydatá fikce, protože v dnešní Indii je přece zhola nemožný, aby samotná ženská (jedno jestli bílá nebo hnědá) rajzovala sama vlakem kdoví kam, aniž by ji cestou (nebo už po cestě na nádr) hromadně neznásilnila tlupa pologramotných špinavých Indiánů se zuby zkaženými od žvýkání betelu. To ví snad každej zdělanej člověk, kterej čte zprávy ze světa. Ani jinak mě zpočátku film příliš nenadchl. Že to bude trochu srajda o mamince a dětičkách jsem čekal, ale lákala mě srajda indická, respektive srajda z Indie. A z tohohle hlediska jsem si příliš neužil, protože většinu scén mohl rejža natočit i někde na svojí haciendě ve Španělích, nebo ve čtvrtích starého Palerma s cikánskými statisty, či s běženci z Bangladéše. A ještě k tomu v hlavní roli opruzuje nevýrazná bezvýrazná máma kovbojíčka Carla z Walking Dead, která vypadá a hraje jako nepodařený klon Demi Mooreové, která sama vypadá a hraje jako nepodařený klon někoho jiného. Ale líbilo se mi několik dobrých lekaček (hlavně ta s pomalovaným pánem u vody), a příjemně mě překvapil celý nečekaně morbidní závěr. Takže nakonec hodně slušné tři. (30.06.2016)