Temná strana dveří

Trochu som mal obavy z hodnotenia na CSFD, ale nakoniec vobec nelutujem, ze som si to pozrel, ba som naopak velmi rad za chutny filmovy zazitok a to su horory mojim oblubenym zanrom. Aj ked to hodnotim na 4*, realne tomu davam 3,5*. Film skvele zasadeny do indickeho prostredia s pochmurnymi kulisami, kostymy a masky idealne, sceny, pri ktorych som sa konecne aj zlakol. Na druhej strane sice otrepanejsi scenar, ale to predtym spomenute to v pohode prekryva. Chcem spomenut aj autentickost v zmysle, ze takto si nejako predstavujem, ze to zahrobie funguje, ak existuje :). (18.08.2016)

Jako zdejší král hororového žánru jsem narazil při své filmové inventuře i na tento snímek. Co vám budu povídat, nejedná se o nic výjimečného. Příběh sice koukatelný, ale celé je to natočené jako duchařská pohádka. Šamani ani duch démon strach nevyvolají. Něco podobného by fungovalo v devadesátých letech, ale od moderního duchařského filmu z roku 2016 požaduji prostě víc. Film je vhodný pouze do televize a to pro diváky, kteří nemají v rámci tohoto žánru nakoukáno. Zdejší hodnocení odpovídá kvalitě snímku. Lepší 2*. (10.10.2016)

Já osobně bych za hlavní ženskou postavu obsadil někoho jiného, prostě Sarah vždycky budu vidět jako Lori z WD. Indické prostředí trochu horor oživilo, je tu celkem i dobrá atmosféra, ale už od začátku jsem cítil, že to bude spíše průměrný horůrek. Hlavně předtitulková scéna už byla trochu na palici. (11.06.2016)

Nevyužitá premisa závěrečné třetiny Insidiouse, a to návštěva chrámu dost navnadila na možnou nevšední žánrovou záležitost. Namísto toho se jedná o další tuctový(ustavičné zesilování decibelů, které působí otravně a další neduhy dnešního hororu) příspěvek. Nicméně technicky solidně zpracované, pár povedených hororových momentů uznávám, ale zbytek pohrdavě sterilní. (15.08.2016)

Ztráta dítěte je bezesporu hodně bolestivou a traumatizující událostí, zvláště stane-li se tak i nešťastným přičiněním jednoho z rodičů. I proto není divu, že toto téma dost často využívají ve své zápletce nejedni filmoví tvůrci napříč různými žánry. A není žádným tajemstvím, že i v hororovém žánru je toto téma dost často využíváno. Ať už jde o klasické duchařiny, nebo se zoufalí rodičové zapletou s prastarými rituály (viz takové Pet Sematary). A je jedno zda v tom má prsty indiánská, indická či hinduistická mytologie. Britsko-americká spolupráce zasazená do prostředí Indie sebou zprvu nesla i vcelku kýžené ovoce. Mělo to zajímavou atmosféru, krajina taky nebyla nejhorší, divák se dokáže vcítit do smutku hlavních hrdinů i okamžiku, kdy žena poruší daná pravidla. Ostatně i samotní Aghóríové vypadali docela děsivě.Potom to však celé začalo pomalu ale jistě sklouzávat k tuctové duchařině, která diváka ani tolik nevyděsila, jako spíš začala lehce nudit. Žádné originální lekačky (jedinou výjimkou je démonická oživlá socha ženy s prsty přes obličej) a i psychologická stránka příběhu začala místy dostávat menší trhliny. Dneska už moc lidí blikající světla, šoupání židlí a zašpiněné děcka opravdu nevyděsí. Co se hereckých výkonů týče, tak jsem byl docela mile rád za účast Sarah Wayne Callies – kterou si pamatuji ze seriálu Prison Break a ani představitelka dcery si nevedla vůbec špatně. Jeremy Sisto tu byl bohužel odhozen na vedlejší kolej. 40% (11.07.2020)