Jack staví dům
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House that Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
The House That Jack Built
Réžia:
Lars von TrierScenár:
Lars von TrierKamera:
Manuel Alberto ClaroHudba:
Víctor ReyesHrajú:
Matt Dillon, Bruno Ganz, Uma Thurman, Siobhan Fallon Hogan, Sofie Gråbøl, Riley Keough, Jeremy Davies, Jack McKenzie, Mathias Hjelm, Ed Speleers (viac)Obsahy(2)
Ponurý, ale zároveň groteskne humorný film nás zavedie do USA 70. rokov. Pre sériového vraha Jacka je každé zabitie umeleckým dielom. Svoje temné majstrovstvo sa snaží počas rokov vybrúsiť k dokonalosti. Napriek jeho vysokej inteligencii sa polícia pomaly približuje, zatiaľ čo Jack viac a viac riskuje na ceste k dokonalej vražde. Násilné činy mu pomaly ale isto dláždia cestu do horúcich pekiel… (ASFK)
(viac)Recenzie (522)
Uffuf, čtyřhvězdový film, ale na mě už byl moc, hvězdu dolů. Bar u zlatý rukavičky hadr. A tam se mi všechen ten hnus zdál takový přirozený. Zde nepřirozeně přehnaný. Vše graduje a končí pseudo inteletkutální podivností. No za mě starý dobrý Trier, který nyní asi odhaluje své skutečné filmařské já. Za mě zbytečně moc.. ()
Na Triera celkom znesitelný zážitok a par zaujímavých nápadov ktoré by som skor čakal u Tarantina :). To komentovanie deja Jackom a jeho sprievodcom mi tam celkom pasovalo. Čakal som možno trochu vačší ulet a nebyť toho uťahaného epilogu tak by som dal aj vyššie hodnotenie... ()
| Film i Väst | V prvom rade musím odkázať na fakt, že na moje hodnotenie nijakým spôsobom nevplýva kontroverznosť tohto filmu. Násilie v tomto filme ale z môjho pohľadu vyznie nejako kontraproduktívne a je tu použité ako "tá hlavná výplň príbehu". Film je síce po kvalitatívnych stránkach kvalitný a Matt Dillon je tu výborný, avšak po stránke naratívnej pre mňa film zlyháva. A samotný, veľmi snový koniec tomu veľmi nepomôže. | Ne, je to dobré. | Hodnotenie: 8/10 | ()
Velice nepříjemný film. Opravdu sick a Matt Dillon byl vždy záporák, ale toto bylo opravdu extra ohavný. Každopádně neskutečnej snímek. ()
Musím přiznat, že Lars je regulérní blázen. Jeho Království bylo pro mě sice jako zjevení a byla jsem z něj naprosto nadšená, ale to bylo to poslední co se mi líbilo. I když Jack má taky něco do sebe, ale to příšerně pomalé tempo a ten bizarní příběh jsem viděla a vydržela pouze jednou a víckrát do toho nejdu. Jsou tam sice úžasné paralely s Dantovým peklem, ale na takový žánr musí být jeden buď totálně sjetej nebo absolutní psychoblázen a jelikož já mám problém držet se v psycholajně, tak jeho filmy absolutně nevyhledávám v zájmu svého duševního zdraví. Za mě 65% ()
Solidní psychologicko-filozofická ujeťárna. Klasický kontroverzní Lars, tentokrát s podobou sériového vraha. Kdoví, co se odehrává v hlavách těch největších psychopatů. Vylíčit to vesměs nejde ale máme tady Triera, který to nastíní svým vlastním způsobem. Způsobem nechutným, krutým, děsivým ale pořád zábavným. ''Jsi blbá jak tágo !'' A Dillon? Ten si ukradl celou show pro sebe. ()
Nejaký čas som odkladal tento film a včera naň nastal ten správny (náhodný) čas. Podobné príbehy tu máme každý rok ako na páse. Spôsobom, akým nám Trier rozpráva príbeh, predstavuje hlavnú postavu, vedie nás s ňou a ponára nás do nej, rovnako nie je ničím výnimočným, ale čo do jeho réžie, tak podobný feeling mám napr. aj z Aronofského matky! A Trier dosiahol svoj zlomový sebavedomý vrchol vlastnej tvorby, tak prečo si umelecky neuletieť? Nebyť jeho úspešných projektov (napr. Antichrist, či Melancholia), tento film by nikdy nevznikol. Cesta k takejto odvážnej tvorbe sa dosiahne len za takýchto okolností - mať toho veľa za sebou a povedať tomu celému niečo "nahlas" (ukázať to vo filme) s takou abstrakciou, detailnosťou, údernosťou a eleganciou, že sa nestačíte diviť. Trier má svojho Jacka, ktorý postavil dom. Bravo! Schvaľujem a vďaka silnému výslednému dojmu (aj vďaka ukážkovému ilustrovaniu) nemôžem ísť nižšie, ako päť hviezd. ()
Filmový opus, který svým tématem (zlo...dobro…zločin...trest) završuje pomyslnou Trierovu trilogii Dogville – Antikrist - Jack staví dům. Snímek, od kterého jsem se nemohl až do konce odtrhnout, jakkoliv obsahuje explicitní zobrazení hrůzných skutků psychopatického vraha a nadto trvá dvě a půl hodiny. Inspirace „Božskou komedii“ je zřejmá - Ganzův Verge není nikdo jiný, než Vergilius, provázející Danteho říší Pekla (kterému ostatně Jack propadne hned po první vraždě)... Děj filmu je jakousi vizualizací Jackova vyprávění a rozmlouvání s průvodcem během jeho cesty coby vraha/zatracence do hlubin pekla. Nejprve jsem se pozastavil nad jejich ohnivou podobou, ale úplně poslední (vskutku geniální) záběr ve filmu dokazuje, že Lars von Trier zná Dantovo básnické veledílo velmi dobře. ()
Tento film je z pohledu sériového vraha, který se vyžívá v zabíjení jako kařdý druhý, ale má jeden sen, postavit si valstní dům. Struktura filmu je jasná, vrah zabíjí a něco se podělá, film ukazuje dané záběry podle toho jak si to vrah vymyslí, nebojí se ukázat vraždu ženy, či dítěte. Film svím tempem a vášnivostí položí diváka do hlavy psychopata, který sám sebe povařuje za psychopata, ale ke konci se to zvrtne a šibne mu. Film má perfektní soundtrack a herecké výkonny. Mnoho lidí nejspíš porovná toto s American Psycho, ale za mě toto je ještě lepší verze, jediné co bych vytknul je pár scén kde po slabé povahy nic není. ()
Příběhové sekvence, tentokrát nazvané "incidenty" jsou božské. Typická omáčka plná filozofických keců o všem, nebo spíše ničem, už je holt taková úchylka, se kterou se musí u Triera počítat. ()
Ve střídání husí kůže a humoru absolutní(!), psychoanaliticky ukotvený, člověka vtipně relativizující a se závěrečnou katarzní kapitlou, bez který by se film obešel. ()
Trier si natočil neuvěřitelně otravnou ptákovinu, kdy se sám stylizuje do Jacka a snaží se divákovi vnutit, že to všechno je přece umění a je to tak v pořádku. Politicko-ideologické zrůdy přirovná k největším umělcům, protože jejich odstrašující odkaz zůstává věčný. Sám to pak zároveň i popírá a jakoby se omlouvá a tvrdí, že za to skončí v pekle. Film se nedá pochválit, ani nepochválit, protože by se na obě reakce autor mohl zachovat slovy "já vám to ale ve filmu říkal". Narcismus level milion, vyznění žádný. Rád bych to viděl ještě jednou, ale počkám na directors cut, kterej bude o hodinu a půl kratší. Ne počkat, to by už nebylo umění. ()
Twl, proč??!! Ač se to z dalších řádků nebude zdát, puritán fakt nejsem ani omylem! Ale kurva, jakej má tenhle film opodstatnění?! Ne, nebudu se zabývat tím, že je to super natočený (a je), ani super uchylnym výkonem Dillona (a je) ani některýma scénama dohnanejma k (zrůdný, ale i černohumorný) dokonalosti (a jsou). Ne, nepobuřuje mě všechno to násilí (vždyť už jsme v týhle době dost otrlí vůči čemukoliv) a ani mě nerajcuje a fakt ve mě nevzbuzuje žádný skrytý temný stránky (o svejch vim, je jich dost, ale takhle "hozený" nejsou). Prostě by mě jen zajímalo, PROČ tohle ukrutně a zbytečně dlouhý, tříhodinový narcistní onanování nad "psychoanalýzou" psychopatickýho týpka (a se všema rádoby intelektuálníma podobenstvíma, katarzema apod. jděte do prdele)?! Snad jen proto, že buď je Trier sám meganarcis (a je) a úchyl a tímhle kouskem se provokativně a sebeuspokojeně vysmívá celý týhle civilizaci, co se nadšeně pohrne do kinosálů být buď pořádně šokovaná, nebo pobouřená a nebo (asi většinou:)) naprosto unešená z takovýhle "skvostný" zvrhlosti... a nebo se všem vysmívá tou absurditou, že mu je "dovoleno" vydávat za umění vlastně stejný svinstvo, jaký vydává za umění hlavní "hrdina". No, jestli chtěl takhle nastavit společnosti zrcadlo, tak se mu to možná povedlo (i když kolika lidem to dojde?), ale dost lacině, lascivně, prázdně a ve finále stejně dojdu opět ke stejný otázce: jako PROČ?! Asi jen parazitálně proto, že prostě divák chce být stále víc a víc šokován a už mu k tomu nestačí pár tisíc mrtvejch v televizních zpravodajstvích... Na objasnění doporučuju luxusní černej humor v Lumetově snímku Network, kterej to brilantně ukazuje... ()
Že je film totální psycho, to by mi nevadilo. konec konců, to že jsou lidi ty nejhorší bestie, co kdy tato planeta nosila, není nic nového. Nicméně to, že jsem u filmu asi třikrát usnula, to považuji u snímku s touto tématikou za neodpustitelné. Film se děsně táhne, drastické scény nevyznívají vůbec drasticky (jediné opravdu šokující scény jsou více méně známé záběry z kocentračních táborů), myšlenkové pochody hlavního magora jsou zajímavé asi jako Leninova lebka, obsahem a formou je příběh lákavý stejně, jako nabídka na předsednictví klubu otylých starých panen a hospodyněk a deprese má divák jen ze scestně dlouhé stopáže. Přitom z tohoto tématu by se dalo něco vydolovat. Jenže když je režisér a scénárista v jedné osobě totální a nejspíš na drogách závislé pako, pak se jeden nemůže divit, co dostane. Pět hvězdiček bych měla dostat já za to, že jsem to fakt shlédla celé, dokonce pasáže, které jsem zaspala jsem si poctivě pustila znova, jestli jsem o něco nepřišla. Přišla, zjevně o zbytek zdravého rozumu, že jsem se u toho vydržela tak dlouho nudit a nechcípla jsem. Jednu hvězdu dávám za závěr v podsvětí, ten byl sice taky mimo, alespoň se na něj hezky koukalo. Za mne nekoukejte se na to, zábavnější bude rozběhnout se hlavou proti zdi. ()
Vlastně ne zase tak typická trierovská úchylárna, obohacená o závěrečný nadhled a pár opravdu mrazivých scén (oběť, kde figuruje značkovač), i až tarantinovských momentů (celoplášťová střela). ()
Nepozeratelne, dakujem. ()
Amazing! Celý film predstavuje (akoby) von Trierov teoreticko-umelecký manifest, ktorý je sám o sebe zaujímavý. Pričom ťa samozrejme skvele baví ten "povrch" - spracovanie vrážd, nechutností, proste parádna guilty pleasure záležitosť. No na druhú stránku ťa oný manifest (asi určite cielene) odpudzuje. Hovoríme o smrti ako o umení a o tom, že všetci idú do neba, iba telá idú do pekla, bla bla bla. A potom príde na záverečnú sekvenciu, ktorá je totálnym vrcholom, kde sa ukazuje von Trierovo precitnutie, uvedomenie. Keď sa sám sebe vysmeje a ukáže na nezmyselnosť oného manifestu, ktorý ako umelý konštrukt neobstojí a padne. Jack konfrontovaný s peklom, sprevádzaný Vergeom ako vlastným svedomím (?), sa zrazu zľakne a snaží sa zbabelo vycúvať, resp. okľukou nájsť cestu do neba, ktorá, ako vieme, predsa neexistuje :) Paráda. 5 hviezdičiek nedám len preto, že by som sa sám musel cítiť ako Jack. ()
L. v. Trier a další posouvání hranic zkrze tu nejhrubší lidskou přirozenost. Přirovnání k Nymfomance je na místě. Tentokrát už o sexualitu nejde, tentokrát jde jedině o zlo, o šelmu nebo ďábla v nás. A opět to prokládá obrazovými poučnými vložkami a mono nebo dialogy, které mě tolik bavili už dřív. Dobrovolně se přiznám, L. v. Trier si mě prostě opět omotal okolo prstu a to až do té míry, že jsem Jackovi na konci fandil. Přesně tak, jak to L. v. Trier v jeho zvrácené genialitě zamýšlel. Kapitola od kapitoly se vcelku výrazně liší, vždy příjde s něčím novým, víc nebo míň šokujícím nebo zábavným, nebo černým a až na epilog, který naprosto vybočuje od dosavadního formálního i obsahového režimu, jsem snímek i přes svou délku zhlédnul bez závanu nudy, jen s očekáváním, co příjde dál. Tolik omílaná kontroverze ohledně snímku se u mě nedostavila, přeci jen v dněšní době zabíjení dětí, maximální gore nebo kontroverzní témata už nikdy nebudou dost kontroverzní a snad vše už někde bylo. Škoda jen, že jsem neměl zatím možnost vidět i režisérský sestřih, který má o pár peprnějších detailů víc a hlavně ukazuje Trierovu vizi naplno. Jsme zvědavý, kam dál s bude chtít von Trier vydat příště. ()
Nebavilo a to hodně, ale alespoň o chloupek lepší než dvoudílná Nymfomanka... Každopádně od tohoto režiséra už asi fakt na nic koukat nebudu. Nedokážu se naladit na tu správnou notu asi :-) ()
Súvisiace novinky
S Kreativní Evropou na festival do Cannes
Program Kreativní Evropa letos v lednu již po třetí vyhlásil celoevropskou soutěž s názvem #euFilmContest, v níž si filmoví nadšenci mohou otestovat své znalosti současného evropského filmu. Deset… (viac)
TOP 2018 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
Nejoblíbenější uživatelé ČSFD.cz tradičně sestavili trojku nej filmů a seriálů, uvedených do distribuce nebo na filmových festivalech v uplynulém roce. S pěti hlasy jednoznačně vyhrávají mezi filmy… (viac)
71. Cannes Film Festival a jeho vítězové
71. ročník byl zahájen snímkem Oscary ověnčeného Asghara Farhadiho Všichni to vědí, jemuž vévodí slavný španělský herecký pár Penélope Cruz a Javier Bardem. Česká stopa byla výrazně znát v úvodu… (viac)
Lars von Trier a sériový vrah
Slavný dánský režisér se po Nymfomance na pár let odmlčel, jeho fanoušky tak určitě potěší, že konečně chystá další projekt. Trierův nový film se jmenuje The House That Jack Built, uvidíme ho v roce… (viac)
Negativní Božská komedie, u které bych si, umělecky polapen, snadno obhájil 100procentní hodnocení, kdybych měl tu smůlu, že by mi Jackovy starosti nebyly cizí. Leckdo tvrdí, že chápat to znamená „být Jackem“. Jenomže ví-li ten dotyčný, jaké to je „být Jackem“, ten sám Jacka chápe, takže nedává smysl, aby se vůči pochopitelnosti Jacka nějak ohrazoval, nechce-li tím jen nešikovně zakrýt, že se za své pochopení Jacka stydí. Stydí se, protože The House That Jack Built je svým zadáním jasně sžíravá sebereflexe buržoazní znuděnosti konsumováním „normálních“ příběhů. Nedostatkově situovanou kulturu nic takového produkovat ani nenapadne, a proto ta oslavuje hrdinství a práci, aby život stimulovala. Dekadence se naproti tomu v životě nimrá, různě ho rozebírá. No a kdo rozumí Jackovým pochodům, snadno se zastydí, že jim rozumí, protože rozumět jim v daném okamžiku znamená cítit jako buržoa. Postupně jsem si uvědomil, že Jack je opakem posledního Jokera/2019. Ten se podle některých ortodoxních konsumentů komiksu ubírá na scestí tím, že antihrdinu sociálně vysvětluje a svým způsobem ospravedlňuje, což z jejich perspektivy snižuje efekt antihrdiny pojatého jako „přírodní síla“. Původní komiksový Joker plnil roli nutného zla, které nechceme vysvětlovat, aby fungovala jednoduchá dichotomie mezi dobrem a zlem. Byl to jen, později charismatičtější (Heath Ledger), antihrdina, dávající práci Batmanovi. Čím horší byl, tím spíše mohl netopýří pablb vyniknout. Poslední Joker už odpovídá náročnějšímu divákovi a vývoji diváků v čase vůbec, takže se vlastně jedná i o komerční kalkul, protože intelektualizace komiksu evidentně přináší vyšší profit, komiksový film tím vlastně zmasověl. Sociálně interpretovaný Joker nakonec vraždí jako anarchista, z vrtochu. Proto mě napadlo to srovnání. Jenomže Jack je proti tomu provázen příznaky znuděnosti a jeho vraždění z vrtochu nemá anarchistický půdorys. Vyčerpává ho přemlouvání a každý ohled na druhé. Do jeho postavy jsme byli uvedeni tím, že se nechtěl zdržovat s paní v nouzi, a tento vztek, že se mu realita nepoddává, ale ustavičně ji musí akceptovat s nějakými zádrhely, od iniciačního incidentu narůstá. Jeho sebeklamem je narcismus, takže vraždu improvizovaně rozvrhuje s cílem triumfovat tu poslední, a navíc to vraždou samotnou zdaleka nekončí, protože vedle živých lidí se tento narcis cítí osamoceně, v ustavičné opozici (se všemi se hádá), zatímco mrtví mu poskytují možnost libovolně inscenovat situaci, ve které si může hrát na nějaký společenský život v jeho vlastní režii: „Grumpy was grumpy no more.“ / Přišlo mi divné, že někdo posedlý pořádkem ustříhne kachňátku nohu. Fascinuje ho i míra, s jakou mu vše prochází, jenomže obsedantně kompulzivní porucha, s níž se jistě nijak zvlášť nevylučuje vraždění, je v absolutním rozporu s vrtochem invalidizovat. Ale další děj tento odkaz k minulosti vysvětluje. Tím přece narušuje pořádek. Dobře je vymyšlena motivace. Jack si chválí, jak s vražděním ustupuje OCD, protože stále více riskuje (zanechává stopy). Myslím, že pointou je toto. Jack nejprve zabije protivnou paní a pak v tom pokračuje, protože se tím zásadně „zpronevěří“ údělu své choroby, což mu zachutnalo. Prostě chce dělat svinčík. Vražda ho osvobozuje od jeho stále zdánlivější podstaty OCD, vůči níž si v životě vytvořil odpor potýkaje se s odmítáním. Usvědčuje ji z její zdánlivosti a tím nad ní triumfuje. Zároveň tím protestuje vůči božímu stvoření a domnívá se být rekonfigurátorem forem, „architektem“, takže se cítí, jako by naopak tímto svinčíkem vlastně uklízel po bohu. Jak tak dělá ten bordel, cítí se odvážně (sám v této souvislosti hovoří o odvaze). OCD je sebetyranie a když se jí Jack vzepře, zažívá vzrušení. V 70.-71. minutě (24 FPS) už textem otevřeně komunikuje režisér, když Jackovo přeskupování reality do inovativních konfigurací, zde korunované trofejovým rituálem, vyjadřuje situaci „kontroverzního“ revolučního umělce-provokatéra, kterou vnitřní reprezentant společnosti a víry v konkrétní nerelativizovatelný smysl věcí Verge/Vergilius usvědčuje z narcismu a dodává: „You’re constantly trying to manipulate me. And with children, the most sensitive subject of all.“ / Film je opravdu hnusný, ale 1) kinematografie hnusu se už celkem etablovala (co do odpornosti se ke srovnání nabízí hlavně Srpski film/2010), 2) vtahuje dialog. Vzpomněl jsem si na rytíře z Bergmanovy Sedmé pečeti, kterého stravují pochybnosti o smysluplnosti víry. Zde jakoby na druhé straně těch s láskou zvládaných pochyb stojí podivně disciplinovaná resignovanost vůči zažitým potřebám, zvykům a normám. Jackova polemika s káravým svědomím verbalizuje tutéž vnitřní polaritu mezi akceptováním stávajícího pořádku věcí a uvědomovaným potenciálem řád permanentně reorganizovat. Musí být možné mít všechny věci a vztahy mezi nimi jinak, musí být možné inovovat smysl a hodnotu. Jack chce s životem experimentovat a aby to mohl dělat, musí jednotlivé životy zastavovat. Tak získává něco jako modely pro hru v chladícím boxu. Vedle vysvětleného nutkání ho k tomu svádí absence takříkajíc plnohodnotného rodinného života. Nudí se a znuděný životem, jak se mu nabízí v příkladu ostatních, vraždí, aby měl pocit, že něco zajímavého dělá. Jednu ze svých obětí nechá chvíli křičet o pomoc do ještě bdělého večera s rozsvícenými okny a jakoby pohoršen nad takovou lhostejností sám dokonce zařve. / Jacka fascinuje negativita světla, možnost všechno převrátit a chtít opak Elysejských polí, jejichž krása mu vžene slzu do oka. Mohl se vydat s Vergem do asi reinkarnačního očistce, ale rozhodl se o tom nechat rozhodnout osud. Nejde jen o pýchu, protože na pouti káravému průvodci vysvětluje nutkání „vidět všechno“. Peklo je proto nevyhnutelným cílem obsedantně kompulzivního charakteru. Zdánlivost OCD je sama zdánlivá, protože OCD má tím pádem poslední slovo právě ve zbrani tohoto argumentu: revoltuj si proti všemu pořádku, ale nakonec jde o to, že prahneš vidět všechno (možná i výsměšné poslání divákovi). / Nějak mi nevychází „incident“ s rodinou. Nechápu ho příběhově. Protože Jackovo vraždění započaté před 12 lety (což je i oblíbené manželčino číslo) vraždou arogantní blbky nějak nejde dohromady s rodinou. Přece si někdo nezaloží rodinu s cílem, aby ji po několika letech zmasakroval. Navíc ta rodina vyjíždí na piknik v idylické náladě. Tím se třetí „incident“ vzpírá příběhu a vyrušuje. Úplně to rozbíjí příběh a doslova rozpouští postavu Jacka, která tady zásadně utrpí na konsistenci. Z Jacka se tak stane jen tatáž předloha do epizod, které přitom mají dávat smysl jen jedna po druhé s těžištěm v jeho osobě. Buď scénář zmatkuje, nebo je úmyslem koláž. / CITACE: „When I was ten years old, I discovered that through the negative, you could see the real inner demonic quality of the light. The dark light.“ - ŽE BY ZÁROVEŇ ZNAMENALO - ZLÝ VIDÍ V DOBRÉM ZLÉ? - NEBOLI: NENÍ KONSTATOVÁNÍ ZLA LECKDY JEN INDIKACÍ ZLA PROMÍTANÉHO DOBRÝM ZLÝMI? () (menej) (viac)