Jack stavia dom

Jsem mírně znepokojen. Ale ten pocit neklidu se mi líbí a rezonuje ve mně. Nic mě dlouho tak neuhranulo, čumím na závěrečné titulky jak tele na nový vrata, a nedokážu říct, jestli Trier natočil umění. Rozhodně ale stvořil něco, co z hlavy nedostanu minimálně do jeho dalšího filmu. Tak doufám, že to bude třeba adaptace herního Agony. Fujtajbl!! (20.01.2019)

Lars von Trier. Pěstitel ušlechtilé filmové plísně, autor vyhýbající se trendům, provokatér zaplňující bílá místa na mapách kinematografie. Nyní vytáhl to nejlepší z Matta Dillona a pobavil obtížemi, které vnáší obsedantně-kompulzivní porucha do života sériového vraha, ale pokud jsou při jeho profilování nejzábavnější vsuvky o vinařství, architektuře a vojenském letectví (a já věřím, že tato Nebožská komedie měla být zábavou), je něco shnilého v království dánském. Obsahová síla Breaking the Waves dávno zmizela, magická forma Melancholie je pryč a kontroverze působí příliš nuceně. Za Trierem zůstává schweiss nabubřelosti a já mám čím dál tím menší chuť jej stopovat. Lhostejnost. To je to nejhorší, co jeho dílo může vyvolat.. (03.06.2019)

Konečně jsem Jacka viděl... A asi nejvíc šokující pro mě na něm bylo, že ten dům na konci fakt postavil 😅 Ale to jsem začal od konce... První polovina dá vzpomenout na krásné klasiky jako "Henry: Portrét masového vraha", "Angst", "Maniak" atd. V podstatě syrové a celkově nepříjemné koukání na Jackovo řádění, kde snad ani moc "over the top" nejsou ty samotné vraždy a jejich brutalita, jako spíš Jackova sadistická krutost před samotným úkonem a spíš psychologické týrání obětí... Já ovšem nemám problémy s Jackem, toho jsem si v podstatě oblíbil, mám problém s Trierem... Tak nějak tam tradičně namíchal všechno co měl po ruce, na to dal kopec ještě wtf filosofování, hodil tam krutost vůči dětem, zvířatům, všechny možné filosofické sračky, Hitlera a Holocaust - který nazval v podstatě "uměleckým dílem" v jednom okamžiku, peklo, Danta... svoje filmy jako "Melancholii" a "Antikrista"... no a vlastně mě málem unudil k smrti... škoda... Film v podstatě o ničem, kde si Trier masturbuje nad svým "uměleckým egem", jenom doufám a věřím, že se on sám jednou po svojí smrti do toho pekla sám dostane. Jinak za samotného Jacka palec nahoru, syrová výpověď fajn, herecky taky OK. /40%/ (27.03.2024)

Konečne po dlhom čase niečo od dánskeho nafúknutého kohúta, čo sa dá pozerať, aj keď je pravda že ma ten sekundový výňatok z Melanchólie (2011) vystrašil. Na druhú stranu klamal by som keby som tvrdil, že som ani v tomto prípade nemal pocit nabubrelého artu, ktorý nikam nevedie (čo sa ukázalo hlavne v závere), no postava Jacka bola sakra zaujímavá a excelentne zahraná, vrátane jeho myšlienok v náväznosti na jeho vražedné umelecké konanie, ktoré často vyznelo až bizarne humorne. Z tohto pohľadu mi to pripomenulo Trierov fantastický seriál Riged (1997), ktorý bol v mnohých ohľadoch podobný. Užil som si to, konečne, no uvidíme ako ďalej... Nadpriemer. 75/100 (03.01.2019)

Vyvrcholenie fajn. Aj scéna s Riley Keough ako Simple. Matt Dillon si strihol fajn postavu - konečne nejakú dobrú po dlhom čase. Ale Trier to už skrátka nemá. Už Nymfomanka pre mňa znamenala akýsi odklon - aspoň jej druhá časť. Ale toto je len plahočenie sa po šokovaní pre samotné šokovanie. To, že sa to obalí do rôznych dejových odbočiek a motivácií z toho ešte umenie nerobí. Boli miesta, kde som sa neuveriteľne nudil. Sion Sono je samohoniaci podstatne lepšie, lebo sa snaží šokovať až pointou. V zásade je to natočené dobre a vo formálnom prevedení na ktoré sme u Larsa zvyknutý ale takýto film v takejto dobe, ešte snažiaci pôsobiť ako high class, vyznieva trochu smiešne. To že je intertextuálny na svoje diela len umocňuje fakt, že jeho predchádzajúce počiny mali väčší potenciál, dušu a presah. Toto je len také samoúčelné nič. Pretrpel som to a to je všetko. Odkazy na grécku mytológiou a božskú komédiou mi príde trochu ako prestrelenie vedľa, hoci samo o sebe to funguje. Sklamanie. (26.01.2019)