Jack stavia dom

Lars von Trier opět kontroverzní, tentokrát snad i více než kdy předtím. Tak na mě po všech ohlasech působil film Jack staví dům, ale ve výsledku je film vzhledem k dnešní době a kinematografii všehovšudy standardní a znalého diváka nijak neodradí ani neznechutí (přestože se zde vraždí i děti). Lars von Trier opět jede svůj nestandardní vypravěčský styl a v mnoha ohledech je jeho utahanost až neúnosná. Film je rozdělen do několika kapitol a každá pojednává o vraždě. A než k samotnému činu dojde, musí si divák projít dlouhými, více či méně (spíše méně) zajímavými dialogy. Matt Dillon si roli náležitě vychutnává a přestože si už střihl celou řadu slizáků, Jack je možná jeho životní role. Bohužel je film dvě a půl hodiny dlouhý a nedokáže vyloženě zaujmout ani případně děsit. (23.01.2019)

Dosť dlho Jackovo, teda Larsovo snaženie pôsobí tak, že sa snaží vytvoriť veľmi čiernu komédiu. A kupodivu v tomto smere snaženie funguje. Čím však počet obetí viac a viac naskakuje, tak je jasné, že zámer bol nehumorný. Zbytočné dlhé, zbytočné ukecané + záver s náboženským rozmerom. Nič pre mňa. Tie dve hviezdy sú za síce nechcené, ale vtipné momenty a Riley Keough. Jej blbka nemala chybu. (15.02.2020)

„PRAVÉ POSLÁNÍ NENÍ ŽIVOT, ALE SMRT…“ /// 5 let... kurva, já už málem zapomněl, že žiješ Larsi. A jedním dechem dodávám, že jsi mi chyběl... Teda... no ale přesto – chyběl! Matt Dillon je nádhernej zkurvenej neurotik, posedlej uklízením, s ubohým snem o něčem velkolepým. A film... to je prostě filozofie a smrt. Taková Larsova odpověď na všechny ty Lovce myšlenek. A díky tomu „krásnýmu“ humoru, kterým dokáže předvýst vyvraždění rodiny je třeba zaznamenat, že největší úchyl je zpět v plný parádě. Ovšem jinak je to taková chladná zpověď chladnýho vraha, ve který si extravagantní umělec splnil v přetažený stopáži svý artový sny. Takže u mě tak napůl... /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád trápím zvířata (nebo na to aspoň koukám). 2.) Vím, jak dlouho se má (někdo) dusit. Praxe mě to naučila... 3.) Thx za titule ,,Sarinka.luc“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (07.01.2019)

Trier zde překračuje hranici akceptovatelnosti jako nikdy předtím, ale opět mu to (nejspíš) projde díky osobitému uměleckému rámcování. Anebo bude prostě odignorovanej jako již naprostej odepsanec. Milovat tento film znamená být jako Jack. To nechcete. A uznat jeho umělecké kvality je spíše póza než vědění a otevřenost mysle. I když kdo ví, jestli se Jack časem nestane novodobou verzí Henryho pro toto století. — Lovecký segment, který zachází nejdále, mi s odstupem několika hodin přijde paradoxně nejvíce zajímavý svojí až karikaturistickou abstraktností. Něco takové přece nemůže v mainstreamu nikdo s vážnou tváří natočit, i když se to netváří jakkoliv jinak. [Cannes] (16.05.2018)

Trier ve své verzi Portrétu sériového vraha servíruje pět epizod ze života inteligentního psychopata, pět incidentů, pět zvrácených uměleckých děl... Ačkoli v každém z nich by se dala nějaká drobnost vylepšit, kdy zejména v kratší verzi filmu chybí tu a tam nějaký ten explicitnější záběr, jako celek působí velmi celistvě a silně koukatelně. Trier snad jakoby chtěl být o chloupek přístupnější. To se týká prostoru mezi jednotlivými incidenty, v němž jsou velmi pěkně a srozumitelně načrtnuty paralely mezi vraždami a uměním. Realistická a chcete-li metaforická složka filmu se pak perfektně snoubí v dokonalém epilogu. Musím říct, že Trier dokázal filmu vtisknout svůj nezaměnitelný rukopis a přesto ani chvilku nenudil, anebo nevyvolával řadu zbytečných otázek, na které neexistují odpovědi... Pro mě doposud jeho druhý nejlepší film. 8/10 (27.12.2018)