Spotlight

Procedurální minimalistické novinářské drama par excellence, které je o novinařině a novinářích stejnou měrou jako o samotném tématu oné reportáže. Jde svým způsobem o filmovou reportáž, jak se dělá poctivá investigativní reportáž, spíše než o novinářský thriller, jaký byste si představili na základě toho, o čem ta reportáž pojednává a co odhaluje. Až na výjimky potvrzující pravidlo žádný prostor pro zázemí či osobní problémy; pouze několikaměsíční získávání zdroje za zdrojem, potvrzování věrohodnosti zdrojů, dokumentů, statistik, vyjádření, trávení nekonečných hodin v archívech a postupné doplňování skládačky kousek po kousku, dokud nevznikne ucelený znepokojivý obrázek. Komu to "jakoby zpovzdálí sledované a na samou kost osekané" pojetí sedne, ten si bude rochnit blahem. Nabízelo se pojmout to a vystavět čistě na oné kauze, více se zaměřit na emoce či samotné kněží, církev i oběti a mohla se ctít žánrová pravidla novinářského thrilleru, ale od toho jsou tu jiní. A právě ona zdánlivá nezaujatost a civilnost tomu nebývale dodává na působivosti a ve výsledku i hrůznosti, jak to umí jen strohá fakta a jak by to více "emočně na první signální angažovaný" snímek nikdy nedokázal. (06.01.2016)

„Víte, církev chce, abychom uvěřili, že jde jen o pár shnilých jablek. Ale ten problém je mnohem větší.“ O tom, jak je téma filmu důležité, asi netřeba polemizovat. Co se týče četnosti produkce takovýchto snímků, člověku se chce říct „jen houšť a přitvrdit“. Což je právě jeden ze 2 menších problému Spotlight. Spoléhá se (leckdo by asi dodal, že oprávněně) na sílu tématu, a tím končí. Snad jsem moc náročný, ale přece jen bych ocenil lepší práci s emocemi (přitlačit na pilu). Ne že by se mnou film citově nepohnul, ovšem čekal bych, že mě vtáhne (a vyprovokuje) přece jen o něco víc. Druhý problém je už spíše malý detail a týká se trochu naivní otevřenosti některých zainteresovaných (např. pánbíčkář, který se ve dveřích svého domu bez větších vytáček dozná úplně cizí ženské od novin…ehm?!). Což je zbytečná kaňka, protože film se jinak jeví velmi realisticky, myslím tím co do popisu novinářské práce a získávání nových důkazů. Proto dávám „pouze“ silné 4*, jinak jsem byl velmi spokojený. „Žádní demonstranti.“ - „Jo. Asi jsou ještě v kostele.“ (13.07.2016)

Nádherná pocta intestigativní novinařině. Když jsem se o tom filmu už někdy loni na podzim dozvěděl poprvé, nejprve mě vůbec nezaujal, a chuť ho vidět u mě ještě klesla poté, co se o něm všude psalo v souvislosti s jeho vítězstvím na letošních Oscarech a nedalo se před ním skoro nikam utéct. Když mi ale nakonec v poště přistála pozvánka na novinářskou projekci, zvědavost nakonec zvítězila - abych s potěšením zjistil, že mě ten film v podstatě od prvního záběru vtáhnul do děje a nepustil až do samého konce - ačkoli ten je předem známý a logicky očekávatelný (kdyby s tou kauzou nikdy nevyšli ven, nevznikl by ani tento film). Film mě neuvěřitelně bavil - ačkoli je celkem náročný na pozornost, protože v něm figuruje hodně postav i jmen a jeden dialog v rychlém tempu následuje druhý - a všem postavám jsem strašně fandil, aby to dotáhly do vítězného konce a řádně celou tu špínu rozmázly. Je hrozné, že se něco takového ve světě děje, a naopak záslužné, že o tom vznikl tento film. Mimochodem skvělá Rachel McAdams - v tom filmu si ji nejde nezamilovat. P. S. Jsem zvědavý, kdo na to může u nás přijít do kina (česká premiéra ještě za dlouho), když je ten film dávno k dispozici na netu a každý, kdo ho chtěl vidět, si ho už musel dávno stáhnout. (26.03.2016)

Veľmi silné a vážne skvelé. Asi po pol hodinke mi filmárska uzemnenosť a absencia osobných príbehov prestala prekážať a nakoniec so bol skoro úplne nadšený. Vynikajúci scenár a herci. Zaslúžený Oscar za najlepší film nie ani tak kvôli výsledku ale kvôli tomu, že na ten film sa až tak rýchlo nezabudne. Dôležitosť výpovede je občas silnejšia než progresívna filmárčina. Silných 9/10 (23.04.2016)

“PODLE MĚ JSOU TAKOVÉ PŘÍBĚHY DŮVODEM, PROČ TO DĚLÁME“... /// Pomalej sběr dat a informací, náročná, několikaměsíční práce, která předchází zveřejnění dlouhotrvajícího skandálu a to pěkně na vlastní bulvy. Dejcháte atmosféru novinařiny bez vizuálních pozlátek, bulvární atraktivity (církevních výhružek, výpovědí dětí), ale i bez osobních problémů. Je to vo lidech, kteří stáli za šokujícím odhalením a (bohužel) bez emocí ukazuje, jak to tenkrát bylo. Myšlenky a názory si prej utřiďte pozdějc sami. Je to film, kterej řeší závažný téma a tomu je podřízený všechno. Díky jednoduchýmu stylu vyprávění poberete všechno hned na poprvý a nakonec vás zaplaví onen pocitem štěstí, že se dílo podařilo. Fajnová exkurze do továrny jménem žurnalistika. Ale je opravdu pro všechny? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jedu jen kusy podle skutečnosti. 2.) Do trenek mi (často) leze Bůh. 3.) Jmenuju se Radek John. (Klíma? No když jinak nedáš…) 4.) Thx za titule „cricket277“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ * (15.03.2016)