Rocketman

Rocketman toho nemá moc co říct. Že propadne citilý umělec alkoholu a drogám kvůli těžkému dětství bez lásky rodičů je slabý motor filmu, i když se týká reálné popové hvězdy. Nejspíš je to totiž příběh podobný každé druhé jako ona. A jelikož ve mně žádný z Eltonovych songů nevyvolává žádnou emoci nebo líbivost, a i jeho kostýmy jsou pro mě přepáleně maškarádní, až sebezesměšňující, můžu na Rocketmanovi docenit pouze skvělou filmařskou formu a snaživé herce. (08.06.2020)

Svět těm pánským kolonoskoperům prostě nerozumí! A tak tu máme v podstatě obvyklé, stokrát obehrané homolkaní dalšího slavného hormonálně dysbalancovaného bukanýra, který se topí v prachách, může si dovolit prakticky cokoliv a nikdo ho nijak nehomofobuje, nicméně zlý svět nechápe jeho citlivé a tolik osamělé homonitro, ostatní řiťopichové jsou jen prospěchářské a zlomyslné homoklády, tudíž mu zoufale chybí homoláska, což je skvělý regresní mechanismus k tomu, aby jeden začal chlastat, fetovat a chovat se jako promiskuitní homohovado. Ovšem na straně druhé Elton Ližkules Džon, Sýr a Řiťíř britského degenerátoria, ukázal, že je docela kůl buzna, a na rozdíl od nedávné Květnové cenzury Bulsary to na sebe vybalil pěkně naprudko, a to včetně péra, zde mimořádně oslizlého, Bobo Stárka v prdeli. Buzikálová čísla jsou poměrně vkusně a netrapně vkomponována do děje a ten Vejn Rúny se homorole zhostil skutečně se ctí. Počítám, že v rámci Stanislavského metody trávil půl roku před natáčením večery v baru U modré ústřice, dokud si neuhnal hemoroidy, a je skutečně vynikající. Takže poměrně zábavný, příliš neretušující, skvěle odehraný a slušně odsejpající homoživotopis autora homopopových kolotočářských cajdáků, u nichž nepochybně vzal pod nátlakem roztoužených Rocketmenů za své nejeden řitní věnec, jakož i věneček mnoha romanticky rozněžnělých nevkusných otylých starých panen při útocích zoufalých zoofilů. (06.08.2019)

Bude to znieť veľmi divne, ale ako tínedžerka som počúvala len dva druhy hudby: extrémny death metal (čiastočne aj black metal) a Eltona Johna. Ten chlapík má nepopierateľnú charizmu, jeho skladby sú fakt sofistikované, kvalitne zahrané na klavíri a vôbec neomrzia, ani po mnohonásobnom vypočutí. Jeho škandály ale už prehrmeli v 70. a 80. rokoch, takže touto stránkou jeho existencie som sa nezaoberala. Podstatná vždy bola hudba. Tá je vlastne podstatná aj v tomto filme, skladby sú perfektne rearanžované a hoci sú obohraté ako melódia starého verklikára, tu vôbec nenudia. Herecký výkon hlavného hrdinu je na Oscara, takisto kostýmy. Pre fanúšikov doslova povinnosť, pre ostatných zaujímavý a dynamický životopis. (24.08.2019)

Ano, výsledek bude samozřejmě každý srovnávat s nápaditým, živelným a Malekem skvěle zahraným loňským veleúspěchem v podobě Bohemian Rhapsody. Energie, výtečná kamera a střih jsou pochopitelně i tady, Taron Egerton je zrovna tak skvostný. Oba projekty navíc spojuje jméno režiséra Dextera Fletchera. Ač je u snímku o Freddiem Mercurym všude uváděný Bryan Singer, právě Fletcher po něm film dokončoval a asi mnohé doladil. Nyní přichází s britským klenotem Eltonem Herculesem Johnem. Nemám rád klasické životopisy, většinou jsou srozumitelným kusem pro všechny, jenže stejně často i strojeným a nudným zklamáním. Tenhle mezi takové nechce zapadnout. Celé je to pojaté jako jakási terapie, do které jsou citlivě zapracovaná ryze muzikálová čísla i momenty jako „klasické“ vystoupení. A pochopitelně životní mezníky včetně nejbolestivějších proher sebedestruktivního umělce. Začalo to nezájmem rodičů, pokračovalo setkáním s dvěma důležitými muži: textařem Berniem (skvělý Jamie „Billy Elliot“ Bell) a manažerem, milencem a slušným zmetkem Johnem Reidem, který spolupracoval právě i s kapelou Queen. A vystoupením v americkém klubu Troubadour, kdy měl pocit, že létá a které leccos odstartovalo. Přechody mezi jednotlivými životními etapami jsou přitom přirozené a hladké. Přesto bych si přál větší dynamiku, nějaký zásadní moment i výraznější tečku. Ano, víme o tom, že chlapec toužil po objetí, že bylo jeho extravagantní pestrobarevné odívání cestou obrany proti světu, že se zásadně podílí na boji proti AIDS, přesto bych byl místy temnější, kontroverznější, chcete-li. Každopádně natočené a Egertonem zahrané a zazpívané je to skvěle. (26.06.2019)

O dost lepší než podbízivá slátanina Bohemian Rhapsody. Tvůrci se snažili písničky zakomponovat do děje (dobrá choreografie) a děj sice nepokrytě fandil Eltonovi, ale neukazoval ho aspoň jako nadpozemskou bytost bez chyby. Na druhou stranu sledujeme standardní příběh odstrkovaného chlapce, který se neustálým odmítáním, trápí i v dospělosti, takže se uchýlí k návykovým látkám a nakonec zvítězí. Nic nového pod Sluncem. On už život takový je: kopíruje sám sebe. Od filmu bych ale čekala víc, například nějaké zamyšlení se, pokud bych mu měla dát lepší hodnocení. A taky nejsem Eltonova zarytá fanynka. Metafory také nemusely být tak prostinké, až naivní. SHRNUTÍ: Ani okamžitý úspěch tě neuchrání od pochybností. (07.12.2020)