Hana a jej sestry

Popravdě o něco slabší, než jsem ve společnosti Allena zvyklý. Dokonce bych řekl, že nebýt jeho postavy svérázného (jak jinak) hypochondra, těžko bych si tentokrát hledal k příběhu cestu. Takhle ale naštěstí opět není o vtipné hlášky nouze a před kamerou září hotová herecká smetánka, kterou je radost sledovat stejně jako Woodyho moudrost a životní zkušenosti, které speciálne tady bohatě zúročil. Na víc jak 75% to ale zatím nebude. (02.08.2013)

Romantické drama ze života tří naprosto odlišných sester, které nabízí pohled na každodenní problémy tohoto tria, a to celé je okořeněno značnou dávkou vtipu a ironie, což byla zejména parketa vynikajícího Woodyho Allena. Právě on a pak dále Dianne Wiest táhli celý film, co se hereckého obsazení týká. Scénář byl moc dobře napsaný, a ikdyž chvílemi zaváněl klišé, tak i přesto jsem se mnohokrát zasmál (ano, opět díky WA). Zkrátka hvězdně obsazený americký film, který není perfektní a bez chybičky, ale jako oddychovka na odpoledne je přímo ideální. (26.07.2011)

Proč nepřiznat, že Woody Allen a jeho poněkud infantilní svět nikdy nebyl tak docela mým šálkem čaje. Na druhou stranu, nezávisle na svých pocitech a sympatiích, nemohu neuznat, že tento Američan je bohem políbený a z jeho ruky vycházejí skvosty, které v paměti zanechají alespoň stopu. Což je v tomto případě současně i moje pokorné doznání. V matné spleti obtížně rezonujících pamětí dominuje Hanina stmelující úloha v rozsáhlé rodině, která je odměňována zneužíváním ("Marto, Marto, pečlivá jsi" pronáší v Novém zákoně Ješua-Ježíš). A pocit, že jsem zhlédl něco hodně krásného, na co bych neměl zapomenout. Jak to dopadlo, vidíte sami. A těch dvacet let mne zas tak moc neomlouvá. Ach jo. (21.04.2008)

Další Woodyho krásný film.Sice se znovu nedokázal vyrovnat Annie Hallové,ale přesto se mi líbil hodně.Nejlepší je samozřejmě samotný Woody v roli hypochondra Mickeyho.Skvělý je tady i Michael Caine a prakticky všichni ostatní.A k tomu krásný,nevlézavý happy end.Určitě jeden z nejlepších Woodyho filmů. 90 % (28.08.2009)

Pořád se musím divit tomu, že ačkoli jsou Allenovy filmy pořád o tom samém, neustále nás baví se na ně dívat a sledovat ty stále dokola omývané životní pravdy. Je to kvůli hercům? Kvůli jazzové hudbě? Kvůli odkazům na Hitchcocka a bratry Marxovy? Kdoví, nicméně Woody byl vždycky kumštýř a závěrečná scéna je tak nádherně dvojznačná, že jsem opět uznale pokýval hlavou a řekl si, že je to sakra dobrý film. P.S. Johna Turturra si všimnete, i kdybyste byli slepí. (01.04.2010)