Prvý kontakt

Můžu namítat, že scénář je hodně klopotnej, ale nemůžu popřít, že mě jeden z nejlepších žijících režisérů totálně zhypnotizoval. První třetina má tenzi, která žďíme dech (promyšlenost záběrů a jejich skladba je daleko nad vším, co dneska můžete v Hollywoodu vidět). Zbylé dvě třetiny se neubrání náznakům neobratnosti a banality, jenže potemnělý Youngův vizuál a geniální sound design zvýrazňují nosnou emoci Chiangovy předlohy. Není to film o blízkém setkání s tvory z hvězd, ale o blízkém setkání s námi samými. S našimi fóbiemi i smrtelností. A hlavně film o největším prokletí ze všech - lineárním vnímání času. Zápletka může občas šlapat vodu frázovitých zvratů a matných vedlejších postav, ale tenhle hluboký podtext, který tak moc chtěl vyhmátnou Nolan v Interstellaru, mě zabil - i díky tomu, že výkon Amy Adams je absolutně odzbrojující. Kanárek, který ve filmu provází vědecké výsadky jako citlivý senzor, je pro Příchozí dobrá metafora. Tenhle film pracuje s tak jemnými nuancemi, že je vlastně člověk může přehlédnout. Jsou schované pod silnými vibracemi, ale i když jsou slabounké, nakonec převýší všechno. Level očekávání směrem k Blade Runnerovi se dotýká maxima. Nejlepší sci-fi roku. (09.11.2016)

Dokonalost formální stránky, kdy je každý průlet, oblet nebo zkrátka jen pohled na ladnost čehokoli vizuální pohádkou, si mě získala po pár minutách. Že Amy Adams právě hraje svou životní roli, jsem pochopil už při prologu. Ale pořád jsem zůstával střízlivý, pořád jsem napjatě čekal, jak přesně že se mají ony dojemné rodinné výjevy propojit s archetypální sci-fi zápletkou a do poslední chvíle jsem nevěřil, že nebudou v klíčové chvíli působit jako náhodně sražené elementy. Nepůsobily. Místo toho Villeneuve dokazuje, že umí až nolanovsky křížit žánry, gradovat napětí a sdílet s námi vyčerpávající divácké zážitky, po kterých se z křesla zvedám tak vyždímaný, že nedokážu uvěřit, že Příchozí jsou vážně jen film. Osobní. (16.11.2016)

Obsahuje spoilery. Třetí admirálův (já vím, shoda jmen, ale snadněji se mi to píše) film, který jsem viděl. Z této trojice nejslabší, což neznamená špatný, protože laťka je nastavená hodně vysoko. Stejně tak to není lepší film než Interstellar, i když hype říká opak. Na to si z dřívějšího filmu až příliš půjčuje. V čem se Arrival zásadně liší od povídky, kterou adaptuje? V první řadě cestou k pochopení heptapodského jazyka. V povídce hlavní hrdinka pochopí mimozemský jazyk tím, že pozorně sleduje tvorbu symbolů a zjistí, že heptapodi začnou psát více znaků najednou, je lhostejné, co zvolí jako začátek a co jako konec, protože teprve celek je důležitý, ne proces vedoucí k jeho vytvoření. A pochopení písma znamená pochopení myšlení a tím pochopení budoucnosti. Ve filmu plného pochopení dosáhne v jakési komoře, kdy se jí dostane jazyk a tím i myšlení mimozemšťanů do hlavy. Jde o zjednodušení proti povídce, dané zdramatizováním děje hrozbou konfliktu (to v povídce není vůbec přítomno). Měl jsem z toho ostatně neodbytný pocit, že moment pochopení jazyka byl až příliš průhledným pokusem napodobit právě Interstellar a zejména scénu v teseraktu. V druhé řadě samotné písmo (tedy heptapodština B), které jsem si představoval dle slovního popisu v povídce jinak. Vyplňovalo celý kruh a důležitý v něm byl sklon jednotlivých částí. V třetí řadě pak účel. Ve filmu jde o snahu o budoucí pomoc heptapodům (opět to nápadně připomíná Interstellar). Naproti tomu nám povídka účel návštěvy zůstává dlužna, jelikož se zabývá především konfrontací dvou velmi odlišných způsobů chápání reality, času a procesů a k čemu to vede z hlediska lidského chápání. To je silná stránka povídky. Na druhou stranu emocionální dopad je ve filmu silnější, zejména nastínění důvodu rozchodu hlavní hrdinky s manželem, stejně jako příčina dceřiny smrti. To mi ve filmu sedlo více, působí to uvěřitelněji. Jako že v povídce ani změněné myšlení by podle mě matce nemělo bránit v zabránění smrti dcery, která nebyla způsobena něčím nevyhnutelným - to mi přišlo příliš podivné. Měl bych některé výhrady, třeba scénu s čínským generálem - hrdinka by v ní neměla být překvapená, protože už ji znala. Tak nebo tak, admirál patří mezi nejlepší režiséry aktuálního Hollywoodu. P. S. Kéž by z Chiangových povídek zfilmovali též vyloženě rouhačskou "Peklo je nepřítomnost boha." (12.11.2016)

Chápu, že bez "povinných" klišé by tvůrci neměli co žrát, ale moc mě to nezajímá. Námět ok, "objevná" fejsbůková moudra už tolik ne. I když je roztomilý, že jsme natolik zdegenerovaný, že se musíme takhle vychovávat. No tak snad to konečně klapne, držim palečky. ..... Addamsovic (neplést s Adams) pacičky hezký. (22.01.2017)

Nikdy bych nevěřil, že film ze sci-fi žánru může vypovědět o povaze lidí obecně více, než stovky jiných psychologických filmů, které se kdy přehnaly přes plátna kin. Tohle je filmová událost s velkým U za poslední roky, na podobné sci-fi jsem čekal od vynikajícího Zemeckisova Kontaktu z roku 1997. A zároveň je to takový lakmusový papírek o naší populaci, jestli jste idioti (jako ti hošani dvě řady za mnou, kteří celý film jakoby vtipně hláškovali a nevědomky se řechtali vlastní idiocii), nebo citliví lidé, kteří něco takového dokáží docenit. A Amy Adams je božská. (21.11.2016)