Prvý kontakt

Tam, kde Nolan sází do diváka alegorické obrazce, těžce uchopitelné teze, černé díry a to nejlepší z Zimmera, Villeneuve uvolněně a s přehledem precizně skládá jeden záběr za druhým s chirurgickou přesností, není zbytečně pompézní a nikam nespěchá. Zároveň se nesnaží diváka okatě ohromit wow efektem. Proč ? Protože je prostě lepší, chytřejší, sofistikovanější a nemá to zapotřebí. Arrival je nejlepší drama za poslední dobu. Je ucelené, osobitě zpracované, místy hypnotické, s dechberoucím způsobem podanou výpovědní hodnotou. Nolan je na tvůrčím vrcholu teď. Villeneuve se teprve rozcvičuje. V takovémhle obsahovém formátu měl být technicky opulentní Interstellar. (12.11.2016)

Monumentální, přemýšlivé, humanistické, jímavé sci-fi. Přesně to, čím se zoufale snažil být Interstellar, ale v mých očích se mu to nepovedlo. Arrival u mě sice neni bez drobných výtek, o nichž se možná blíže rozepíšu později (scénář imho trochu nepřehledně řeší komunikaci mezi jednotlivým světovými týmy v průběhu zkoumání), ale závěrečná husí kůže vítězí. (11.11.2016)

Pro me zklamani. Po filmarsky strance asi neni co vytknout, ale to je tak vsechno. Po slibnym uvodu se film zasekne v opakovani stale samyho, zacne se lehce tahnout a lehce nudit a bohuzel to nezachrani ani herci. Adams je vylozene otravna, Renner by tu vlastne ani nemusel bejt a ostatni v podstate ani nestojej za zminku. Cekal jsem aspon nejakou necekanou pointu, ktera me dostane do kolen, ta tu sice je, ale do kolen me mozna tak dostala svou demenci, takze zatimco jinde zaver vytahne film z prumeru, tady ho spis pohrbiva. Za me slabsi 3*. (05.02.2018)

Obsahuje spoilery. Třetí admirálův (já vím, shoda jmen, ale snadněji se mi to píše) film, který jsem viděl. Z této trojice nejslabší, což neznamená špatný, protože laťka je nastavená hodně vysoko. Stejně tak to není lepší film než Interstellar, i když hype říká opak. Na to si z dřívějšího filmu až příliš půjčuje. V čem se Arrival zásadně liší od povídky, kterou adaptuje? V první řadě cestou k pochopení heptapodského jazyka. V povídce hlavní hrdinka pochopí mimozemský jazyk tím, že pozorně sleduje tvorbu symbolů a zjistí, že heptapodi začnou psát více znaků najednou, je lhostejné, co zvolí jako začátek a co jako konec, protože teprve celek je důležitý, ne proces vedoucí k jeho vytvoření. A pochopení písma znamená pochopení myšlení a tím pochopení budoucnosti. Ve filmu plného pochopení dosáhne v jakési komoře, kdy se jí dostane jazyk a tím i myšlení mimozemšťanů do hlavy. Jde o zjednodušení proti povídce, dané zdramatizováním děje hrozbou konfliktu (to v povídce není vůbec přítomno). Měl jsem z toho ostatně neodbytný pocit, že moment pochopení jazyka byl až příliš průhledným pokusem napodobit právě Interstellar a zejména scénu v teseraktu. V druhé řadě samotné písmo (tedy heptapodština B), které jsem si představoval dle slovního popisu v povídce jinak. Vyplňovalo celý kruh a důležitý v něm byl sklon jednotlivých částí. V třetí řadě pak účel. Ve filmu jde o snahu o budoucí pomoc heptapodům (opět to nápadně připomíná Interstellar). Naproti tomu nám povídka účel návštěvy zůstává dlužna, jelikož se zabývá především konfrontací dvou velmi odlišných způsobů chápání reality, času a procesů a k čemu to vede z hlediska lidského chápání. To je silná stránka povídky. Na druhou stranu emocionální dopad je ve filmu silnější, zejména nastínění důvodu rozchodu hlavní hrdinky s manželem, stejně jako příčina dceřiny smrti. To mi ve filmu sedlo více, působí to uvěřitelněji. Jako že v povídce ani změněné myšlení by podle mě matce nemělo bránit v zabránění smrti dcery, která nebyla způsobena něčím nevyhnutelným - to mi přišlo příliš podivné. Měl bych některé výhrady, třeba scénu s čínským generálem - hrdinka by v ní neměla být překvapená, protože už ji znala. Tak nebo tak, admirál patří mezi nejlepší režiséry aktuálního Hollywoodu. P. S. Kéž by z Chiangových povídek zfilmovali též vyloženě rouhačskou "Peklo je nepřítomnost boha." (12.11.2016)

Jeden z těch vzácně jemných a zahloubaných (velko)filmů, které ke svému cíli spějí pomalu a obezřetně (doslova, jako by našlapovaly po špičkách), a v nichž ticho a ševelení větru v trávě znamenají přinejmenším tolik (ne-li více), co tradiční propriety vědeckofantastického žánru a nadlidsky velká dramatická gesta... (11.11.2016)