Чекист
The Chekist
Obsahy(1)
Umělecké až naturalisticky věrné zpracovaní praktik jedné služebny čeky, kde jsou na denním pořádku popravy (ve filmu vidíme opravdu vše - zabíjení krys před popravou, svlékání odsouzených do naha, smývání krve po popravě, pouštění revolučního pochodu, vytahování mrtvol, odvoz náklaďákem, černý humor popravčích) bez slitování (dotknou se i pracovníků čeky, na něž praskne erotický vztah - mající až sado-masochistický nádech - v pracovní době) a porady jejího vedení. Velitel - navzdory vlastní tvrdosti (i k vlastní rodině) a intelektuálnímu ztotožnění se se svým údělem - psychicky úkol nezvládne a po neúspěšném pokusu nechat se zabít při jedné z poprav končí v psychiatrické léčebně. (raroh)
(viac)Recenzie (51)
Cisty demonismus v sovetske podobe! ()
Zrůdná obyčejnost rutinních rozsůdků smrti a následných masových poprav je sice hypnotická, ale film nemá zdaleka takový dopad, jaký by vzhledem k tématu mít měl. Kamera dává filmu zvláštní mysteriózní atmosféru, což podporuje i nepříliš kvalitní zvuk. Namísto syrového pocitu bezmoci před mašinérií polykající lidské života, se u mě dostavila zvláštní odosobněnost od probíhajících hrůz. Aniž bych chtěl přímo srovnávat, tak filmy z nacistických vyhlazovacích táborů jsou mnohem, mnohem působivější. Za historickou sebereflexi má od mě ovšem Alexandr Rogožkin jedničku s hvězdičkou. ()
To Vám někdy jednou za čas vidíte film, který Vás svou surovostí i syrovostí tak odzbrojí, že se to nedá s ničím srovnat. Tohle je hodinu a půl dlouhé čistokrevné ryzí zlo a já se ptám, jestli může být něco horšího než komunistická totalita dotáhnutá do konce ve svém procesu. Ten Východ dělá divy. Jiná číše krve. Ba ne. To si s ničím nezavdá. 92% ()
Kvituji nevýpravnou, ale přesvědčivou volbu popravčích prostor, rovněž záměrný důraz na strojové a rutinní znázornění poprav i jakéhosi poklidu, kterým ten mlýnek na maso běžel a diváka měl snad i začít nebavit a usvědčit ho tak záměrně z toho, jak povrchní je, když si neuvědomuje podstatu a proto, že poprava pětice nahých lidí proběhla po třicáté identickým způsobem, se vlastně nudí, jelikož beze změny formy ztrácí interes. Čekist měl pár zajímavých momentů např: "Tavárišči, mně se chce tak žít!" či pokus o atentát "moralistické" slečny na Srubova....ovšem celkově mi to jako extra umělecká záležitost nepřišlo. Možná je to ale dobře, oceňme Čekistu raději jako pokus o svědectví, než ždímačku na city. Už to je od tvůrců ruské příslušnosti více, než by člověk čekal. 60% ()
Strach a hnus v ZSSR. Čeka za 5 rokov svojej existencie zavraždila odhadom 200 až 500 tisíc občanov... ()
Zastřelit! ()
Tento film mi evokoval praktiky "tajné policie" NKVD (Čeka dříve 1917-1922), které ve svém díle vylíčil Alexandr Solženicyn a při jejich četbě jsem byl tak zhnusen, že jsem knihu musel vždy na pár dní odložit. To, co způsobí strach ve společnosti, vede až k těmto nepředstavitelným následkům. Obecně od bídy (hladomor, válka, sociální změny) a nevzdělané společnosti (zaostalé oblasti - nepřístupné či válkou a následným politickým systémem postižené oblasti), přes extremismus v názorech, které z toho vyplývají (revoluce), až k teroru (vraždění, udávání, vykonstruované procesy, všeobecná paranoia) a duševní vyprázdněnosti (např. rutinní vyvražďování - jako rutina na montážní lince). Takový systém požírá všechny, její věrné služebníky nevyjímaje. A toto se dělo před pár desetiletími (a např. v Severní Koreji se děje stále), 20. století byla nejšílenější doba v dějinách lidstva - společenská revoluce a úpadek dosavadních společenských hodnot, které vedly ke změnám ekonomickým a následně politickým, zapříčinily 2 světové války a dekolonizaci třetího světa. To vedlo ke globální politické bipolaritě a černobílému vidění světa, což způsobilo a způsobuje vždy nejvíce utrpení, poněvadž je v roli agresora politicky snadno obhajitelné. Tento film vznikl, jak nejrychleji mohl (pád SSSR 1991, uvolnění filmu 1992), aby vypověděl o hrůzách let minulých - o objektivitě pochybovat nelze, bohužel!......teror nezná mezí! ()
Ryzí krystalické ztvárnění raného sovětského teroru 20. let, kdy Čeka (pozdější GPU a NKVD) se strojovým postupem likvidovala nepřátele revoluce. Rasstrěljať!!! ()
Celkom dobre nerozumiem okolitým hodnoteniam, takže v skratke. Tipujem, že film sa natáčal tak max. 2 dni. (keďže to robili Rusi, možno aj 4) Okrem jednomyšlienkovitého námetu obsahuje katastrofálny scenár, ktorý je podaný asi takto: 150x v kancelárii odznie rozsudok zastreliť, 75x sa pozeráme na popravy nahých tiel pri stene, 60x na vyťahovanie mŕtvych po lane, 50x na malý koľajnicový vozík s mŕtvolami, 40x na kolesový veľký vozík s mŕtvolami, 35x na bludne zadumaného chodiaceho veliteľa Zrubova, 30x na umývanie stien od krvi, 25x na tučnú upratovačku, 20x na gramofón, (scéna, kde je upratovačka a gramofón spolu, je zvlášť) a 15x na scénu, kde Zrubov čosi nezmyselne tára o revolúcii. (Scény, ktoré sú vo filme menej ako 10x som nespomenul). Takže toto všetko je vo filme navzájom poprestrihávané, až pokým z toho nestrihne samotnému Zrubovovi. Napriek tomu všetkému sa do filmu nejako podarilo dostať akýsi humor, ktorý ma spoločne so zvedavosťou donútil dopozerať film až do konca. Dejovú líniu, odkaz budúcim generáciám a ani plnohodnotnú myšlienku vo filme nenájdete, ale ak ste zvedaví na tie "skvostné scény", ktorými sa film tak pyšní, tak šup do toho...... Držím palce! ()
Tak tento film se nedá komentovat, tento film se musí vidět!!! ()
Ruský film kritizující stalinistický Sovětský svaz. Syrově natočený, bez zbytečné krve, ale se spoustou umírání. Celým dějem nás provází člověk, kterému zrůdnosti páchané na nevinných lidech začínají postupně docházet. V tomto filmu jsem viděla jednu z nejemotivnějších scén svého života. Nahou dívku, kteá říká, jako moc chce žít. Ano, o tom to je, není nutné ukazovat mučení a potoky krve, aby člověku běhal mráz po zádech... ()
Netřeba vidět. Mezi popravami a ničem jiném se sem tam řeší filosofické otázky. To je vše. Nemá to myšlenku, nemá to nic. Kamera je špatná, stejně jako scénář. Postavy jsou ploché jak deska, nemají ani hloubku, ani charisma, nemají nic. Ve „filmu“ nikdo nevynikne. Prostě mimo pár naháčů není celý film na co se dívat, nad čím se zamyslet. Za zmínku stojí jedině místo natáčení. ()
Spousta levičáckýho tlachání proložená dosti neumělým ztvárněním rádoby poprav. Hraná syrovost, která se potácí na pomezí kýče a neumětelství. Odfláklé technikálie a celkově poměrně hodně nudný film s povrchní snahou lacině šokovat. Nezaujalo, neohromilo, ale ponudilo. Ztráta času na to koukat. ()
Boľševický teror vo svojej najčistejšej podobe. ()
S Rogožkinem jsem se prvně setkal v rámci svérázů. Čekista se nepodobá v humoru jeho pozdějším filmům. Tady je především typicky ruská poetika to, co z filmu čiší. Holduji post-apo a i v Čekistovi se toho dá mnoho vidět. Tímto filmem jsem byl donucen pátrat v Ruské historii. Souhlasím s výrokem gumli: "Na tento film sa nedá zabudnúť do smrti." Podobnost s Kukuškou, Hraničním přechodem... postavy jsou uniformní a jedinečné zároveň. ()
Hraný dokument, kde se to možná neplánovalo, ale vyznění je právě takové. Provedení dobré, v rámci možností asi maximum. Nechci film soudit, protože..." Čeka je nástroj masové represe, nikoliv soud"...:-) ale 90% nemohu nedat. ()
V Rusku (kde je plno vyznavačov Stalina) možno stačí na dobrý film pripomenúť, aké boli komunisti svine. Mne to ale nestačí. Jednak som to vedel a dvak sa ma to pripomenutie nijako nedotklo. Asi to bude tým, že z som sa nedokázal vcítiť do žiadnej postavy a napokon mi bolo jedno, čo sa s nimi stane. Ani na chvíľu som nespadol do deja, len som z odstupu sledoval výkony hercov, kameramana, režiséra... ()
Pohled do stereotypního pracovního dne pracovníků rusácké Čeky. Rozsudek, poprava, uklízečka Nataša, vodka, Papyrosy, soudružský kecy, rozsudek, poprava, Nataša, vodka, a pořád dokola. Jak v Kolbence u pásu. A náskedek - šup do blbárny. Zápory: opravdu zbytečně stereotypní, bez nějakého psychologického rozpracování postav. ()
Surové, syrové a depresivní rutina. 75% ()
Alexandr Rogožkin je zřejmě nejznámější ruský režisér součanosti. Přesto tento jeho několik let starý filmový přepis románu Jacquese Baynaca je u nás poměrně neznámý. Snímek popisuje pracovní náplň příslušníků první sovětské tajné policie - Čekistů. Od ostatních Rogožkinových filmů se tento liší především brutalitou, která je ve filmu naplno vykreslena. Divák je prakticky celý film konfrontován s muži, kteří bez soucitu konají jednu hromadnou popravu za druhou a kteří v sobě nemají zřejmě již ani ty poslední zbytky lidskosti. Čekista je film, který má určitě co dát a který stojí za to vidět. Rogožkin v něm dokazuje, že dokáže natočit nejen komedie nebo pěkné lyrické filmy typu Kukačka, ale že s bravurou zvládá i taková témata, která představují v historii jeho národa velkou černou kaňku. ()