Gummo

Film v dokumentárním stylu, s jistou dávkou výpovědní hodnoty, ale bez děje (což by zas tolik nevadilo), bez atmosféry a hlavně bez pointy (pokud nepovažujete za pointu to, že byste nechtěli žít v takový zvrácený díře plný zhovadilejch omezenejch "lidí"), který by byl rád uměním, ale bohužel se jen se tak tváří, protože na víc prostě nemá. Ohrazuju se proti tvrzení, že když mě "film" podobnýho ražení znechutil, nehodnotim ho přívětivě. Uvědomuju si, že takové věci se ve světě děli, dějí a dít budou, ale o to přece vůbec nejde. Prostě nemůžu hodnotit kladně film, který se ani filmem nazvat nedá, když už, tak možná hraným dokumentem, ale to - jak už tu někdo řekl - zahleděným do sebe, bez přesahu, bez něčeho víc, co by z něho dělalo ono umění. (04.12.2006)

Aby som si to prebral z vlastného detstva: čmuchačov lepidla poznám veľa, mnohí z nich sú mojimi kamošmi dodnes. Historky s ukrižovanými mačkami a žabami nafúknutými kompresorom som skôr počul ako videl, no pár ukrižovaných, či vzduchovkou dostrieľaných mačiek som videl na vlastné oči. Alkoholika sme mali v paneláku, čosi sa našlo aj medzi učiteľmi na základke. Myslím takých, čo o ich výčinoch kolovali historky po malomeste. Jaj a sex, to je samostatná kapitola, no paralely by sa našli. Čo sa týka zasvinenosti príbytkov, tam víťazí Amerika, no kamoši v škole vyprávali, že keď sa im doma nechce na wecko, vyštia sa v izbe v dome kľudne pod koberec. Podivínov, brázdiacich ulice v svojskom odeve či stále jazdiacich na starých bicykloch Ukrajina tiež bolo. Takže Gummo mi neprišlo nejako od toho čom som aspoň občas, ale sústavne, prežíval ako teenager nejaké brutál odlišné. A to, prosím pekne, v slovenskom kúpeľnom meste 80. rokov 20. storočia. Gummo je veľmi trefný, ale ako tu viacerí poznamenávajú, je viac dumavo vážny, ako príjemne odvalený. Pretože hoci vonkajšie znaky môjho detstva sa s Gummom v čomsi prelínali, tak tej americkej filmovej verzii absentoval humor a nadhľad, ktoré boli pre slovenskú odvrátenú tvár mestskej kúpeľnej mladosti príznačné. (01.01.2017)

Po celkem zajímavé úvodní scéně se to nějak zvrtne. Neděje se prakticky nic a to jediné co člověk vnímá je zoufalství, které už téměř hraničí s odevzdaností. Popravdě nevím, co si o tomhle filmu myslet. Svým svérázným způsobem se může zdát originálním a zajímavým, ale mě to nějak minulo. Sice mě to nepohoršilo (jak tu někdo píše), ale ani mě to nebavilo. Přes to se musím přiznat, že atmosféra je celkem hutná a nechává mě i po shlédnutí na rozpacích. Říkám si- co to proboha bylo ? Ani dokument, ani příběh- spíš takové lyrické vyobrazení života v zapadákově- ve státě Ohio. Za mě se to pohybuje někde mezi 1 a dvěma hvězdičkami. (14.02.2013)

Idylický zapadákov se spoustou bizarních figurek dokáže možná občas nudit, převážnou část filmu jsem se ale dokonale bavil nad jejich nicneděláním a zabíjením času. Absolutně vyniká rachitická figura Jacoba Reynoldse, obzvlášť když zdokonaluje za rytmu Madonny svoje tělo či se pečlivě stará o svou hygienu : ) Hodina a půl, kterou jsem si báječně užil a u které se tak úžasně nicnedělá, ovšem rozhodně neztrácí čas. (10.12.2011)

"Life is beautiful. Really, it is. Full of beauty and illusions. Life is great. Without it, you'd be dead." Absolútny klenot amerického nezávislého filmu a pre mňa veľmi osobná záležitosť, ktorá mi každým ďalším zhliadnutím dáva viac a viac (a vždy niečo iné!). Harmony Korine je pravdepodobne najzaujímavejším súčasným americkým tvorcom a hovorí nám o tejto krajine omnoho viac, než ktokoľvek z hollywoodu. „Médiá sú v New Yorku a v Los Angeles.‘ vysvetlil Korine. ‚A čokoľvek, čo sa udeje v strede buď nechcú vidieť, alebo vyfabulujú. Číže keď ľudia vidia pravdivý portrét toho prostredia, tak sa buď nahnevajú, alebo to poprú, alebo ich to nezaujíma.‘“ Nenechajme sa zmiasť nihilistickou white trash škrupinou, ako sa to stalo mne pri prvom zhliadnutí pred desiatimi rokmi. Ľudskosti je v nej omnoho viac. (14.06.2013)