Gummo

Bezbřehá prezentačka lowlife případů, smetánka všech možných retardů, ošklivců a kočkolovců, Roy Orbison & heavy metal, smrad z důchodců. A škoda absence alespoň sebemenší dějový linie, dal bych ty 4* s radostí. Nicméně dnes je to po právu malý kulturní fenomén - přes ten nihilismus se ne každý přenese a Solomonova spaghetti koupel (x) je jedna z vtipně nejodpudivějších scén, co si snad kdy vybavím. Ať žije slanina. "I didn’t care about making things that made sense, I wanted to make perfect nonsense." (Korine) (06.04.2019)

Ještě než se dostanete přes úvodní titulky, je jasný, že tenhle white trash shit bude totálně random, minutu po minutě se dostáváte v napůl dokument stylu do místa kde chcípl (nejen) pes, monology v pozadí šumí jako vítr, tentokrát to není nějakej vizuální nebo příběhově silovej ponor, ale spíš taková čekovačka několika existencí z předměstí, jedinci sevření nějakým cyklem přežívání... násilí, degenerace, zneužívání, sběr a zabíjení pouličních koček a zvířat a jejich prodej, sjíždění se lepidlem, tuning bradavek, sprostí malí smradi-kovbojové "That rabbit can kiss my ass.", mullets, černý trpoš, prostitutka s downovým syndromem, zápas s židlí, žraní špaget ve vaně, jedna random věc střídá druhou, je to tak odd, že jde vidět, že to musí kořenit z pravdy. Napadlo mě, že kdyby v tomhle stylu natočili třeba McCarthyhho ¨'Dítě boží', bylo by to to pravé ořechové. Tahle stylizace je na debut hodně neotřelá, nutí vás to se dívat, ale zároveň vlastně neočaruje a nepřinese nic víc, než ten zvláštní dojem toho, co se tam děje... a s přibývající stopáží pomalu ale jistě víc nudí, aby tu nudu vždy rozbila zase něčím random. Kruh, stejně, jako pro hrdiny. Ale Harmony Korine je tvůrce, který se motá jen okolo projektů, které se jinak, než jako random snad označit ani nedají, za mě vedou spíš jeho 'Spring Breakers' nebo dokonale bezcílný 'Beach Bum'. (30.01.2024)

V poradí 4.444 hodnotenie na čsfd som sa rozhodol udeliť filmu, ktorý sa pravidelne umiestňuje v rebríčkoch filmov, ktoré majú ľudia problém dopozerať a ktorý rozhodne medzi kontroverzné filmy patrí. Nielen vulgárny jazyk, ale najmä kontroverzné témy ako incest, násilie na zvieratách či na ženách a prostitúcia (aj) detí sú však vyobrazené svojim spôsobom realisticky. Ďaľším dôvodom, kvôli ktorému zvažujem zaradenie filmu medzi obľúbených 10 je skvelá kamera, strih a hudba. Nakoniec si na svoje prišiel aj Rabbit a film sa svojou kontroverziou nielenže vyrovná, ale určite prekoná Srpski film. V lepšom svetle. Kým niektoré pasáže spomínaného filmu boli doslova nechutné len keď človek na nich pomyslel, v tejto dráme človek často narazil na úsmevné scény a najmä keď začal Sullivan cvičiť na pesničky od Madonny som si povedal, že toto patrí medzi vrchol pasáži z filmového plátna. Škoda že Harmony v niektorých fázach absolútne nevedel čo s filmom a tie hluché miesta momentálne tvoria spomínaný otáznik, či Gummo posunúť do svojej top desiatky alebo to ešte zvážiť. Jedenástku by mal istú. Ťažká dilema a skvelá voľba 4.444 hodnotenia na tejto databáze. (21.01.2020)

Napadlo mě trochu nerovné srovnání s Černou kočkou, bílým kocourem. Oba filmy prezentují nedonošený svět, plný zažitých defektů. Ovšem jak mě Kusturicovy fyzicky i psychicky neúplné postavy, různé nedodělávky, feťáci a auta ožraná od prasat nabíjejí optimismem! Gummo má opačný efekt. Zatímco Kusturica maluje svůj bláznivý kus země spíš nadzemsky, takřka utopicky, američtí tvůrci se tady se svou syrovou dokumentárností drží hodně dole. Ani těm kočkám se tu moc nedaří. Hrdiny jsou děsivě reálné kreatury, mezi kterými marně hledáme nějakou záchytnou výjimku. Ani prostředí, kde se pohybují, není zrovna utěšující. V jejich beznadějné letargii, směšnosti a nechutném jednání je jistá síla vyjádření. Svět je prostě hnusný a hnusný i bude. Je to opravdu celkem působivé, ale tím to hasne. Od něčeho, čemu se říká film, bych přece jen čekala víc. (21.06.2008)

Tak, a Ulrich Seidl ztratil svoji hegemonii. Samozřejmě, co je v Rakousku, nesmí chybět ani v Americe. I když nejspíš nejde o vzájemnou inspiraci, ale vzájemnou zkušenost uzavřených společností s nezamčenými dveřmi. Vstoupit může tak každý, kdo na to má, tedy lépe řečeno: kdo na to nemá, nebo kdo má jen na teplo pospolitosti... O kočkách a jejich mystice jsem se zmínil někde jinde (Elfride Jelinek)... O společnostech tohoto typu, které dostaly po prvním kole koronaviru zelenou, se pobavíme později. (10.06.2020)