Zátopek

Po víc než roku jsem tento týden zavítal do kina na nový český film a musím říct, že nelituji. Dokonce, měl-li bych si vybrat z trojice mnou posledních viděných novinkových filmů Havel – Šarlatán – Zátopek svého vítěze, byl by to právě Zátopek. Jsem rád, že přesto jak domácí kinematografie poslední roky stále víc upadá do velké bezradnosti, zde vznikají alespoň povedené životopisné filmy o zajímavých osobnostech, jaké mě dokážou obohatit a jaké většinou dokážu ocenit. Zvláště když si uvědomím, že od doby Synů hor a Dědečka automobilu zde 65 let(!) nevznikl žádný hraný film, který by vyprávěl o úspěších či životě některého z českých sportovců, podobný titul zde prostě scházel. Oceňuji i to, že se David Ondříček jako režisér a producent nebál sáhnout i do zahraničí, do jedné z hlavních rolí austrálského Zátopkova přítele angažovat přímo austrálského herce a také nechat pro autenticitu zaznít jejich dialogy v angličtině. Film má vedle výborného technického zpracování a hereckých výkonů dle mého názoru i nebývale zdařilý scénář, který ukazuje Zátopka mimo závodní tratě i jako obyčejného člověka se svými chybami, včetně jedné slabé „zbabělecké“ chvilky nebo jisté nafoukanosti, ale zároveň na druhé straně jako poctivého sportovce se smyslem pro čest, přátelství a schopnost udělat odvážné gesto i v reálu, jeho výslední portrét tak na mě působil poměrně plasticky. Rovněž kvituji, že ačkoliv dochází v pozadí Zátopkova příběhu i na nezbytnou politiku, film se ani jednou nepřeklopí do další novodobé agitky o komunismu, drží si odstup od hodnocení této složité doby a hlavní myšlenka spočívá zcela jinde, mimo jiné v síle obyčejného lidského přátelství. Jediné, co ve mě vyvolalo mírně rozpačité pocity, byly občas zmatené skoky v času a prostoru, zvláště ty podivné střihy během důležité olympiády např. do přírody, kde najednou nahý Zátopek zpíval uprostřed jezera na skále, jsem moc nepobral a asi bych se raději přimlouval za klasické lineární vyprávění bez podobných „uměleckých“ ozvláštnění. Naštěstí podobných chvilek bylo minimum a nijak zvlášť mi velmi pěkný zážitek nezkazily. [85%] (19.09.2021)

Dobrých českých filmů je v posledních desetiletích jako šafránu. Tohle je ovšem velice světlá výjimka, které se odvažuji vytknout jen dvě věci. Úplně mě nebavila dějová linka s Ronem Clarkem o ocenil bych nějaký jiný způsob vyprávění. Druhá výtka je k situacím, kdy se snaží čtyřicátníci hrát pomalu náctileté. O to směšněji vše působilo, když byli tito čtyřicátníci obklopeni na první pohled podstatně mladšími herci. Uvítal bych spíše, kdyby byli Zátopkovi obsazeni někým mladším, koho by bylo podstatně snazší namaskovat, či obsazení 4 herců - tedy mladé a staré verze Emila a mladé a staré verze Dany. Kromě tohoto není filmu moc co vytknout. Pro běhání mám slabost, proto mi byla tato tématika velmi blízká a Emil Zátopek byl mimořádný atlet s nesmírně dobře nastavenou hlavou. [83 %] (19.11.2022)

Malý, milý český příběh bez přehnaného konfliktu zabalený do velkofilmu. Velkofilmu s hodně silnou energií, za kterou stojí ústřední dvojice Neužil, Issová. Jejich výměny jsou to nejlepší, co Zátopek přináší. Smál jsem se, měl jsem husí kůži, i nějaká ta slza se vydala na svůj běh. Jen jsem se po skončení nemohl ubránit pocitu, že jsem se díval na zfilmovaná políčka komiksu od Jaromíra 99 a Jana Nováka. Podívaná je to nádherná, svižná, ale málokdy se dostane pod povrch. (01.09.2021)

Utíkej, Ťopku, utíkej! Velmi dobré, když tak Emil činí s touhou udělat ze soupeřů jen ty, co se zúčastnili. Už jen dobré a víceméně neutrální, když to samé dělá před partnerskými problémy a nebo jej honí systém divokej. Někdy ta snaha prodat nějaký Zátopkův památný výrok byla až úmorná, ale jako retrospektiva na Nagano na oválu to šlape přesvědčivě. A přitom stačilo, aby se na závod v Baťovském areálu vybíralo od začátku abecedy, nebo aby Dana při kvalifikaci na olympiádu v Londýně mířila oštěpem trochu víc doleva a nic z toho nemáme.. (02.01.2023)

Hezké, ale nic víc. Zajímavé, ale nic víc. Na ten hype kolem jsem čekal mnohem víc, což je ale samozřejmě můj problém. Pokud tomuhle filmu dala kolegyně z Mafry Mirka Spáčilová dokonce 85 procent, nutí mě to k zamyšlení, zda už věčná Mirka nezačala senilnět, nebo jsem něco nepochopil já. Ale ať přemýšlím, jak přemýšlím, nic mě nenapadá - filmu by šlo sice vytknout ledacos, mně nejvíc asi vadilo na sílu tlačené hledání dějového konfliktu mezi Emilem a Danou, ale jedná se o detaily. Horší je, že postrádá cokoli navíc - ten wow efekt, který odděluje dobrý film od skvělého. Neužilovo herectví s výbornou maskérskou prací to není, a nic zajímavějšího jsem na filmu nenašel. Zátopek si jde pro České lvy; přeju mu je, minimálně Neužil a maskérna je mají jisté, ale já bych "je mi ctí a národním svátkem potvrdit, že se v Česku konečně zrodil Film. (...) Má světové parametry, aniž by přitom popřel svůj původ" v životě neřekl. (01.11.2021)