Zátopek
Réžia:
David OndříčekKamera:
Štěpán KučeraHudba:
Beata HlavenkováHrajú:
Václav Neužil ml., Martha Issová, James Frecheville, Robert Mikluš, Jiří Šimek, Milan Mikulčík, Jaroslav Plesl, Jiří Rendl, Filip Březina, Štěpán Kozub (viac)VOD (1)
Obsahy(1)
Dej filmu Zátopek sa začína v pohnutom roku 1968, keď sa austrálsky rekordér Ron Clarke po premárnenej šanci na olympijskú medailu rozhodne vydať do Prahy za fenomenálnym bežcom Emilom Zátopkom, ktorého bezhranične obdivuje. Príbehová línia rozhovoru medzi Ronom Clarkom a Emilom Zátopkom nás retrospektívne vracia ku kľúčovým momentom Zátopkovho športového i súkromného života. Tie sa navzájom prepájajú v komplexnom portréte muža, ktorý svoju rýchlosť a vytrvalosť nestratil ani potom, ako sa jeho posledné preteky skončili, a ktorý dokázal tvrdo bojovať nielen na atletickom ovále. Zátopek je príbehom o prerode neduživého chlapca na muža, ktorý na olympiáde v roku 1952 získal tri zlaté medaily a zároveň zlomil tri svetové rekordy. Je to tiež príbeh o nezlomnej sile vôle, ktorá dodnes inšpiruje tisíce športovcov na celom svete. Film však nerozpráva len o športe, ale aj o osudovom stretnutí a celoživotnej láske dvoch ľudí, ktorú nedokázali zlomiť ani športové či životné prehry. (Bontonfilm SK)
(viac)Videá (3)
Recenzie (548)
Na filmový příběh jedné z našich největších sportovních hvězd se těším od chvíle, co jsem se o něm dozvěděl. Jméno režiséra je navíc prakticky zárukou kvality a po prvních ohlasech z Varů bylo jasné, že si ho v kině nenechám ujít. A nezklamal. Zátopek jako sportovní film ohromí a pohltí, při závodech jsem měl mnohdy chuť vyskočit a tleskat, jako bych tam byl. Zejména fantasticky natočená zlatá pětka v Helsinkách mi prakticky zprostředkovala emoce tehdejších fanoušků na stadioně a takových pocitů si na filmu obecně vážím prakticky nejvíc. Velkolepé, strhující a v rámci adorace našeho největšího atleta všech dob to nemohlo být lepší. Zátopek jako drama či chcete-li příběh člověka se všemi jeho klady i zápory, funguje rovněž prakticky bezchybně. Ani jednou film ale neklesá do marasmu nějakých současných vztahovek či hysterických historek o naší nedávné historii. Své místo tam ale pochopitelně ta tehdejší realita má, nicméně hrají-li politruky Mikluš či Kozub, nelze to brát smrtelně vážně. Doslova mě pak třeba rozesmál i osud uměleckých ozdob v podobě snových výjevů a dalších několika podobných scén, které pan režisér lidsky "znehodnotil" prostým kopancem do zadku se slovy "Běž". Všem postavám Ondříček doslova vdechl život a Neužil či Issová se na dvě hodiny v mých očích prostě stali Danou a Emilem Zátopkovými. Škoda, že se dnes už nedozvíme, co by na svůj filmový život řekli právě ti Zátopkovi. Já říkám pět hvězd. ()
Emil běží v parku, Emil běží na staďáku, Emil běží na závodě, Emil běží v Londýně, Emil běží v Helsinkách, Emil běží po chodbě, Emil běží v přírodě, Emil běží. To je vlastně celý film. Emilův život a eskapády v něm jsou jen lehce naťuknuty, ale jinak Emil běží. Martha výborná, ale na druhé koleji, protože film je o tom, jak Emil někam běží. Mikluš jen kontroluje, jak Emil běží. Skákání v časových rovinách degraduje tempo filmu, protože skáče ze scén, kdy Emil běží - do scén, kdy Emil mluví a to není dobře. Linka s Ronem je nejméně zajímavá, protože Emil mluví. Nakonec je film nejzábavnější, když Emil běží :-) ()
Je to skvěle natočené i skvěle zahrané, ale stačí to na zápis do diváckých srdcí? Za mě úplně ne, protože coby celek je Zátopek nesourodý a emočně slabý. On toho totiž David Ondříček se svým týmem naťukne docela dost, ale neklepne do dostatečné hloubky. O tom, že po výpravné stránce jede na maximum a retro stylizace (dobové rekvizity, burácející stadiony) funguje výborně, se nebavme. Emil makal ve zlínské obuvnické továrně, byl to takový prosťáček, který dostal příkazem, že musí jednorázově na dráhu. Překvapivě urval druhé místo, sledujeme tak jeho další stěžejní atletické kroky až do nezapomenutelného vrcholu v Helsinkách (1952). K jeho kariéře se vracíme díky návštěvě australského běžce v osobní krizi v roce 1968, který svůj vzor přijede do Prahy okupované Sověty navštívit. Ve velkém je tu samozřejmě vztah s Danou, s funkcionářem mnoha tváří, otřeme se o politiku, o problematiku rodičovství vrcholových sportovců, o rozdíly mezi mužským a ženským výkonem… Jenže to všechno jen naťukneme. Tvůrci nám předkládají, že mezilidské vztahy jsou pro něj na vedlejší koleji nebo že se závodů nehodlá jen zúčastňovat, ovšem pak přijde odlet na Emilovu vrcholnou akci, přičemž se postaví za kamaráda a projeví se jako osvícení chlapík pevných zásad. S Danou se rádi škádlili i báječně doplňovali. Pak ovšem přijde mráček skrze děti (na lyžařském svahu), dál ale s motivem nepracujeme, v současnosti (1968) nicméně vnímáme náznak partnerského odcizení, pak se ale Dana najednou zjeví a usmaží vajíčka. Ačkoliv ze společných scén Neužila s Issovou dýchá autenticita a jakékoliv zápolení při vbíhání do zatáčky je prostě výtečně natočené, ocenil bych prostě cokoliv navíc, co odděluje dobrý film od skvělého. I třeba víc temnějších tónů (motiv plakátového chlapce systému měl dostat víc prostoru než linie trápícího se australského rekordmana). Že byl Zátopek výjimečný atlet, jsem věděl i dávno před projekcí. ()
Plešoun Ťopek si vyběhal pět olympijských medailí a Neužil si jistě doběhne pro několik filmových cen, poněvadž Zátopkovu mluvu, dikci i křečí modelované grimasy předvádí až podezřele autenticky. Stejně jako jeho bujarou, přesto poněkud podivínskou povahu. Film možná paradoxně víc osloví zahraničního diváka - našince můžou trochu otravovat doslovné scény na téma "socialismus versus úspěšný člověk". Přeci jen už jsme to viděli a četli (a starší z nás zažili) mockrát. Masivní výprava a soundtrack jsou další dvě věci, mající mezinárodní parametry. Retrospektivní forma vyprávění hezky vrství zásadní momentky Zátopkova života, v nichž se střídá běžecký fanatismus, souboj s totalitním aparátem a věčná bitva na poli manželství. Až je možná škoda, že se víc nepřitlačilo na pilu. Každá scéna má totiž náboj, technickou kvalitu i herecké zastoupení, scénář zase skvělou strukturu i volbu situací, v zátylku neustále cítíte potenciál i hrozby na všech frontách... ale TO tnutí do nervových zakončení, TEN pravý FEEL přijde jen málokdy. Klouže se spíše po povrchu, jak se říká. Jako filmu tak Zátopkovi zlatou medaili sice nedám, ale jsem rád, že ho máme. Je suverénní a kouká se na něj moc dobře. ()
Galéria (34)
Zaujímavosti (53)
- Ve filmu se objeví několik rekvizit, které byly vyrobené speciálně pro film, jako věrné kopie skutečných předmětů ze života manželů Zátopkových. Jedná se například o svatební pozvánku, pivní podtácek, malého plyšového pejska, olympijské medaile včetně krabiček, specifické koště v domácnosti Zátopkových nebo Emilovy červené tretry. (Krocka)
- Bronzového kanoistu Alfréda Jindru si zahrál kajakář a olympijský medailista z LOH v Londýně 2012 Vavřinec Hradílek. (dobrota128)
- Záběr, kdy Zátopek (Václav Neužil) překonává rekord v běhu na 10 km v Ostravě, se natáčel také v Brně Za Lužánkami, ale na ragbyovém hřišti. (kelley)
Súvisiace novinky
Česko vybralo svého letošního kandidáta na Oscara
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) každoročně mimo udílení národního ocenění Český lev vybírá i potenciálního filmového kandidáta na prestižní cenu Oscar, jenž by na jaře příštího roku mohl… (viac)
29. ročník Českých lvů ovládl Zátopek
Dnešní večer se nesl mimo tradičního oceňovaní české filmové tvorby rovněž v duchu sounáležitosti s válkou zpustošenou Ukrajinou. Vystoupil například i ukrajinský velvyslanec v Praze Jevhen… (viac)
Ceny české filmové kritiky ovládla Okupace
Sdružení českých filmových kritiků dnes v pražském Divadle Archa předalo výroční Ceny české filmové kritiky v rámci svého 12. ročníku a ocenilo tak výjimečné české filmové počiny roku 2021 i jejich… (viac)
Cenu filmových fanoušků získal Zátopek!
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes oznámila kompletní seznam nominací pro 29. ročník udělování cen Český lev. Mimo to byly během dnešní tiskové konference oznámeny i dvě nestatutární… (viac)
Zátopek byl dost možná nejočekávanější lokální film roku. Dává to smysl, protože samotný trailer naznačoval, že by se Zátopek mohl přibližit parametrům světové produkce i díky vysokému rozpočtu 92 milionů korun. Režisér David Ondříček navíc od časů Šeptej a Samotářů filmařsky vyzrál a v případě Ve stínu či Dukly 61 dokázal, že mu dobové filmy rozhodne nedělají problém. Přesto se mohla biografie sportovní ikony Emila Zátopka velmi snadno tvůrcům rozpadnout pod rukami. A proto potěší, že Zátopek rozhodně stojí za vidění. David Ondříček skutečně dokázal natočit film, který by se v zahraničí neztratil. Na filmu je vidět velký rozpočet, přičemž v něm funguje retro atmosféra a veškerá výprava působí přirozeně. Hlavní je ovšem to, že se tvůrci chopili příběhu Emila Zátopka a natočili skutečně film, který dokáže být v mnoha ohledech inspirativní a v jistých ohledech člověka donutit k zamýšlení nad tím, že by se sebou měl něco dělat. Většina filmu je poté přitom vyprávěna jakoby z pohledu Emila Zátopka, který je ve filmu víceméně vyobrazen jako tak trochu naivní mimoň, kterému jde jen o běhání a dobový kontext mu tak nějak protéká kolem prsty. Zátopek přitom vyloženě nic nepřikrášluje a i přes lehké koketování s kýčem na něj nikdy vyloženě nepřipustí. Díky bohu za to. V zahraničí se to skutečně neztratí. I kvůli vysoké vizuální stránce a to především parádní kameře Štěpána Kučery. Jeden pěkný záběr za druhým a ve finále především skvěle natočené Zátopkovo závodění. Zátopek působí jako přesně to vyšperkované historické životopisné drama, které by mělo být na Oscarech černým koněm a pár těch zlatých sošek přeci jen posbírat. I proto ve finále zamrzí, že toho scénář chce řích hrozně moc a ve finále na to není úplně čas. Zátopek především slouží jako průlet Zátopkovou kariérou, startuje se ovšem týdenním příletem Australana Rona Clarka za Zátopkem. Mezi společně stráveným týdnem Zátopka a Clarka pak film postupně přeskakuje od začátku Zátopkovy běžecké kariéry až po nejvyšší dosažené úspěchy. A pak dojde i na další věci. Naznačení Zátopkova chudého původu, jeho vztah s osudovou Danou, pojítka s popravou Milady Horákové, spory s komunisty a především manželská krize, která ve finále patří mezi to nejsilnější, co film nabídne. Jenže i toho je ve finále tak trochu málo a přitom je všeho nadále moc. Týdnu s Clarkem se poté možná věnuje přehnaně až moc času a na zajímavější věci tak mohlo bez ní být rázem času více. Je to škoda, protože zajímavých linek je tam rozhodně dost. Nechce Zátopek úmyslně na zesnulého Emila házet moc špíny? Ve finále ho rozhodně neprodává jako svatého člověka, spíše skutečně jako naivního mimoně, který ovšem chyby dělal. Ať už v empatii k ostatním lidem či právě tak trochu možná zapírání dosahu svých činů. Přesně takový pocit může divák po zhlédnutí Zátopka mít. Rozhodně nejde o černobílý pohled, přesto se ovšem i v tomhle ohledu mohlo jít více do hloubky. A i díky tomu se divák nikdy vyloženě Zátopkovi nedostane pod kůži. To ovšem rozhodně není chyba Václava Neužila. Jeho proměna v Emila Zátopka je oslňující. Nejen v ohledu masek a grimasách, ale i hlasu. Neužil věrohodně prokáže, že rolí nejspíše věnoval náročnou fyzickou přípravu a člověk mu Zátopka na vrcholu běžeckých sil jednoduše věří. Talentovaný herec z Dejvického divadla předvedl jeden ze svých nejvýraznějších výkonů v karéře a vlastně si v roli po zhlédnutí filmu těžko představit někoho jiného. Kromě Emila Zátopka film velmi dobře pracuje i s postavou Dany Ingrové/Zátopkové. I Martha Issová je obsazena velmi dobře a především mezi ní a Neužilem funguje věrohodná chemie. Je zobrazeno, že Dana tak trochu žila ve stínu svého manžela a cítila se nedoceněná, jejich vztah rozhodně není vykreslen jako bezproblémová pohádka. A minimálně v tohle ohledu tvůrci z jejich komplikovaného vztahu vytáhli nejspíš možné maximum. I přes to, že i tady by se možná mohlo jít trochu hlouběji. Pořád jde ovšem o povedenou filmařinu, která se navíc dokáže skutečně přiblížit světové úrovni, přitom je z ní cítit lokální duch a o téhle lokální sportovní legendě jednoduše vzniká povedený film, který výpravou působí autentickým způsobem. Zátopek ví, kdy má být skutečně emocionální, kdy si má odskočit k humoru a kdy má prodat kouzlo Zátopkova závodění se všemi jeho podivnými pohyby a děsivými grimasy. Jde skutečně o povedené životopisné drama, které se sice v zahraničí neztrátí, lokální zdrojový kód ovšem nadále zůstává zachován. Zátopek mohl dopadnout všelijak. Dlouho chystaný ambiciózní projekt ovšem dopadl velmi dobře. Výtečná řemeslná stránka, dobří herci a celkem strhující příběh naivního muže, který měl v hlavě jen závodění. Rezervy tam rozhodně jsou, přesto Zátopek dopadl tak, že se za něj v zahraničí nebudeme muset stydět. A pár těch Českých lvů za pár měsíců posbírá naprostým právem....... () (menej) (viac)