Motorkáři (E05)

Dynamická zábava ve statických záběrech. Bezstarostní jezdci sedí na strojích a povídají, případně v kroksech a lacláčích pózují pro kameru (čímž je ironicky převrácena fetišizace pohledných ženských těl v reklamách na motorky). Jasný koncept, důsledně dodržený. Abrahámovi se vhodně vybranými výroky a aktéry daří nabourat určité mýty a postihnout některé základní prvky motorkářské sebestylizace, aniž by motorkáře adoroval, nebo se jim vysmíval. Především se snaží - a jako prvnímu z tvůrců se mu to z větší části daří - ukázat mnohé tváře subkultury, která se zvenčí může jevit jako monolitní spolek, ale ve skutečnosti je v ní vedle chlapů zběsile protáčejících kola svých miláčků a vedoucích sexistické dialogy o "normálních ženskejch" prostor také pro neohrožené ženy nebo veterány, kteří si při jízdě kromě svobody vychutnávají také vůni guláše, pečené kachny a všelijakých uličních sraček. (01.04.2015)

Tak jsem se zase hovno dozvěděl, nebo si snad opravdu nějakej vykloubenej Vojta myslí, že bajkeři jsou jen černý prdele, který bych hravě předběh s cigárou v hubě, kdyby ovšem nezanechávali za sebou olejový skvrny, na kterých riskantně klouže dezén mým zánovním prdelačkám a to i po zahřátí? A na zbytek jednostopých postiženců pak už zbejvá jen prázdný zadní kolo, otlučená bikina a letiště? Leda piču, pane Abraháme, na druhou stranu si, vzhledem k vašemu jménu, můžete takový odfláknutí dovolit, vy ho máte aspoň dlouhýho, zatímco váš skorojmenovec s krátkým škodí motorkářský veřejnosti podstatně víc. Proto volám: "žij!" Ovšem je třeba si uvědomit, že pokud vlastním dvacet šest minut, nemůžu projebat půlku krávou na přestavbě, gumováním pa-pa-pa-partičky a prcání se v drátěný kouli. Za ledaře díky. Ale, Pavlíku, víš co je enduro? Motokros? Freestyle? Bajkerský hospody? Srazy? Sprinty? Obecně závody, které tedy Abraham, viz výše, kurví? Dílny, kde se na mašinách maká a brblá o zbytku subkultury, kterou ty jsi ani nezaregistroval? Přese všechno zatím nejmíň dokurvenej díl. Kdy si někdo konečně uvědomí, že za půl hoďky se nedá stihnout přibližně popsat ani taková subkultura, jakou je spolek s uzlem na penízu. (02.04.2015)

První kmínky, které mi bylo dáno očumovat. Jak jsem si uráčil povšimnout, velice často se zde někdo rozrušuje nad faktem, že komentář obsahuje spíše přístup komentujícího k dané městské (v případě motorkářů spíše vesnické) subkultuře. Zkusím tedy být alespoň na chvilku nezaujatý. Díl je spíše než dokumentem souhrnem skečů, šotů, šlemů a živých obrazců. Informuje jen minimálně, spíše navozuje atmosféru. Jakousi. Nemohu říci, že bych podobný přístup zatracoval, jen to není zrovna můj šálek laxativ. Já chtěl vidět Hutly v akci, do píče! Dámy prominou, ale skutečně tam! Hle, evidentně jsme již v oné osobní rovině. Popatřil jsem na tlupu silničářů, co si relativně neškodně hrají někde na vysloužilé základně, docela jim to i jde a já jim chodím rád zamávat, když s globem smrti dokočují až k nám, pár stárnoucích sexuálních údernic, jež mají rády pohodlné usazení na něčem, co jim mezi nohama poklidně brumlá, sadu týpků, co si hárlej nezakoupili za peníz, utržený z drogové činnosti či nájemného vraždění, Pekelným Andělům tedy pro sichr nechť nelezou na oči, a ledaře. Tři ledaře z jednoho rodinného klanu. Chlápky, co si sedlají cirkulárku. Proto jsme si to všichni pouštěli, no ne? Kvůli speedway. A - dozvěděli jsme se hovno, HOVNO! No nic, nezbývá, než všem zúčastněným popřát mnoho kilometrů bez sexuálních nehod a jít se nasrat k něčemu jinému. Mimo jiné - nelezte mi v provozu před nárazník, furt jsem ještě větší. (02.04.2015)

Asi tak ve dvaavadvaceti jsem zjistil, že v autě nezmoknu, když chci sežrat nějaké ty mouchy, můžu si klidně otevřít okýnko, že se na zadním sedadle velocipédu se blbě píchaj stopařky, a když na sobě nemám kožený overal, opruzeniny na koulích jsou daleko menší. Tehdy jsem máňu pečlivě zagarážoval a rozhodl se, že raději budu elegantním řidičem než zapařeným Helsendžlákem. Takže laickým pohledem z prozatímního mýcení lesa dosud nejlepší kousek, který alespoň trochu mapuje část spektra, i když promrdat, pardon, chtěl jsem říct „proinvestovat“ deset z třiceti minut homosexuálním sjížděním gum, než raději skáknout na nějaký ten motorkářský sraz, to je přinejmenším mrhání (jo, tohle mám dobře) koncesionářskými poplatky. Utrpení však vynahradí dokonalá komediální vložka s hustým ka-ka-kavasaki džigolem, který všem v-v-v-vždycky vy-vy-vy-vy-vyprcá ty ne-ne-nejlepší h-h-h-holky. Představil jsem si hned tu armádu prvotřídních modelek, co si uchichotají intenzivní orgasmus dříve, než tenhle boreček vůbec vytáhne ko-ko-ko-kokota. Pardon, chtěl jsem říct „než se vy-ko-ko-kokoktá“. (04.04.2015)

Vrn-Vrn diel. Viac sa hovorí ako ukazuje. Kým pri niektorých koníčkoch stačí ukázať obraz trávenia času ich dnešných pestovateľov (punk, futbaloví fanúšikovia), pri motorkároch by to bolo len samé vrn-vrn. Preto jazdci a jazdkyne i niečo povedia. Olejovo-motorovo-kovový miláčikovia stoja pri nich, momentálne oddychujú. Spomína sa na časté nehody i úmrtia kamarátov. Jednoducho je to adrenalín v koži, latexe, zvláštnych helmách a tetovaniach. Ako sa ukáže, primeranému veku patrí primeraný stroj. Do motorky sa jednoducho musí dorásť. Napríklad okolo päťdesiatky nastáva premena: z motorkára stáva harleják. Dospieva. V sedemdesiatke sa začína jazdiť na ľade. To potvrdzuje teóriu potreby ostrejších dráždidiel s pribúdajúcim vekom. Motorkári si jednoducho užívajú. Či už medzi macatými telami motorkárok alebo s vychrtlými pubertiačkami. Už len vyraziť na letný zraz! (02.04.2015)