Báječná Angelika

Také adaptace druhého dílu románového cyklu (s podtitulem Cesta do Versailles) je povedená, byť tvůrci snížili počet sexuálních partnerů titulní hrdinky, která si v předloze poctivě odsouložila svůj dluh u kapitána vězeňské stráže a ani s Desgrezem (nejlepší postava tohoto dílu) nezůstalo jen u krátké muchlovačky. Vrcholná scéna šlechtických orgií v hostinci U Rudé masky pak představuje  v poněkud lepším světle Philippa de Plessis-Bellieres. (09.04.2024)

Angelika... S bohatou výpravou, atraktivním prostředím (výpravou) a krásnými kostýmy... V rámci série můj nejoblíbenější díl, hrdinka se sice chová jako mrcha, avšak o to je sledování zajímavější, aspoň si nenechá srát na hlavu... A v rámci filmové pentalogie (nevím jak v knihách, ty se číst nedaly) zas tolik chlapů nevystřídala :D (11.10.2018)

Přestože děj příběhů Angeliky se dá směle označit za plytkou záležitost a láska k de Peyracovi za pouhou zástěrku a chabou nit, která upachtěně tmelí celou sérii, poněvadž Angelika je ve skutečnosti neukojená nymfomanka (o důvod víc jí fandit :o)) ), budu hodně milosrdný. I přes skutečnost, že je velmi těžké vžít se do osudů hlavní protagonistky, protože, přiznejme si, Angelika je vypočítavá mrcha, která jde přes mrtvoly, touží dle jejích vlastních slov po moci a spravedlivou pomstu smrti mladého chlapce raději vymění za konfesi na výrobu čokolády. No ale čert to vem. Na filmy s Angelikou se hezky dívá, tahle staromilská kostýmní vyprávění jsou mojí velkou slabůstkou, na Michéle Mercier je hezký pohled, hudba je v některých pasážích přímo božská a můj oblíbenec Jean Rochefort je "pan Charisma", herecký ďábel, který si každou svojí scénu krade vysloveně pro sebe, už jenom svou pouhou přítomností a jeho dvojznačná postava šéfa tajných služeb je velmi příjemným osvěžením. Zkrátka - HODNĚ SUBJEKTIVNÍ 4* a níž nepůjdu ani za noc s markýzou de Peyrac :o) (10.03.2007)

Můj nejoblíbenější díl. Nikdy nezapomenu na jednu z mnoha repríz, kdy mi došlo, jak je to dějově nabité. Pomsta za události na Place de Gréve, Nicolasův konec, básník Špína, svobodné podnikání u Kokrháče a Rudé masky, Madame Čokoláda a návrat ke dvoru. A samozřejmě nejkouzelnější konec a otázky Philippa du Plessis de Belliere, na které je vždy možno odpovědět jen ne. Kdo by odolal? (06.02.2009)

Nový Angeličin objev – kamarád z mládí, t. č. lupič – mi sice báječný nepřipadal, ale přesto se mi druhý díl líbil o něco víc než první: je tu pár příjemně vtipných a několik slušných akčních scén, sympatický Jean Rochefort a jeho pes dostali konečně větší prostor a Jean-Louis Trintignant má v paruce neskutečnou ránu. (29.07.2011)