Děti velké revoluce

(1001) Tenhle film mě ze všech Griffithových zaujal nejvíc, a to asi tím, že jeho děj mě nejméně iritoval. Zrození národa je ve svém vyznění hrozné, Intolerance oproti tomu zase působí patolízalsky a svatouškovsky a Zlomený květ prostě hraje tak strašně na city, že se to skoro nedá vydržet. I když v Dětech velké revoluce je nejspíš formálně za zenitem, alespoň se mi dostalo zajímavého dobového pohledu na zkaženou novověkou šlechtu. Třeba si nedovedu představit, že by v současném americkém mainstreamovém filmu hrdina příslušící "k těm špatným" dělal ty špatné věci, které páše jeho skupina, než se přidá k druhé barikádě, a tady vidíme de Vaudreyho jako docela parchanta, než se v něm hne svědomí. A dokonce se mi u tohohle filmu dostalo i jakéhosi napětí, které jsem u předchozích režisérových filmů postrádala. Ačkoliv byl děj stále předvídatelný a jednoduchý, opravdu mě zajímalo vidět, jak dopadne. (23.07.2009)

„Siroty búrky” sú dve, vychovávané, ako sestry, a pritom nie sú sestry, keď v skutočnosti sú naozaj sestrami, jedná sa volá Louise, pochádza z významnej, aristokratickej rodiny, ale ešte o tom nemá ani páru, lebo bola ponechaná napospas osudu, že ešte k tomu aj neskôr oslepla, kedy Henriette Girard má najskôr veľmi nebohaté korene, pričom vyrastajú spolu odmalička, kedy úplnou a čírou náhodou osudu si v dospelosti vymenia úlohy, keď «slepá» bude dlhšiu dobu v zovretí frekventovanej žobráčky Frochardovej, že zase nie vždy "chudoba chudobu bije" , keďže sa jej zadarí zapáčiť sa Chevalierovi de Vaudreymu, ktorého famílii svitá na horšie časy, pretože sa pomaličky schyľuje k "Veľkej francúzskej revolúcii" , čiže sestry budú hodne dlho odlúčené, a ja medzitým stretávam také historické osobnosti, akými boli napríklad: DANTON, ROBESPIERRE, či aj francúzsky kráľ ĽUDOVÍT XVI. , ktorý spolu s manželkou Máriou Antoinettou skončili sťatí pod GILOTÍNOU, ó, áno, normálne nebude stíhať zotínať hlavy, skrátka, tento mechanický nástroj bude praskať vo švíkoch, kvôli ľudovému tribunálu, ktorý si teraz diktuje podmienky ! Vystupuje tu množstvo postáv, scenár je popretkávaný všelijakými udalosťami, ktorých sa vždy nejako zázračne dotýkajú obe, (ne)vlastné sestry. / Lilian a Dorothy Gishové (sestry), spoločne vystupujú na Nemom plátne, a sú k tomu aj fantastické, keď nestíham udeľovať pochvaly, a to isté platí i pre "Otca filmovej réžie" - D.W.Griffitha, ktorého filmárske postupy, sú ojedinelé svojho druhu ! Opäť cca. 2 a pol hodinový, nemý, historický - Megafilm, s kvantum komparzistov, a pritom je to extra prehľadné. Orphans of the storm z roku 1921, vnímam, ako "MASTERPIECE" . (14.05.2020)

Pátý film od D.W. Griffitha a stále nejsem schopen pochopit, proč se objevil v knize ´1001 filmů, které musíte vidět...´...jen proto, že byl první? To se mi zdá málo... Tento film stejně jako ostatní je plný pitvoření a afektovanosti a strašně mi už L. Gish leze na nervy.... Lepší než Intolerance nebo Zlomený květ, ale stejně tak tak průměr..v porovnání s Vozkou smrti brak... (11.06.2018)

D. W. Griffith opět ukazuje svoje režisérské mistrovství, kdy dokonale zachycuje podstatu a atmosféru jednotlivých scén. To platí jak o scénách násilných, které je pácháno především na dvou sestrách, tak třeba ve scéně se šlechtou. Velká revoluce není obecně téma, které by mě zajímalo, ale film poměrně věrně zachycuje dobu a místo, a to jak exteriéry, tak i interiéry a oblečením postav. Griffith opět ukazuje, jak dokáže pracovat s tím, co chce prezentovat a jak moc věrně se o zachycení snažil. Herecké představitelky, ve skutečnosti sestry Lilian a Dorothy Gish, jsou pak opět ozdobou filmu. Na svou dobu jsou všechny Griffithovy filmy prostě úžasné. Navíc tenhle je tematicky méně kontroverzní. (12.02.2014)

Období Velké francouzské revoluce poskytlo Griffithovi ideální prostředí pro rozehrání jeho výpravného příběhu; s patřičnou dávkou patosu, sentimentality, protivenství a heroismu. Přesně jak to měly masy jeho diváků rády. Snad nikdo v období němého filmu neuměl takhle prvoplánově, a přitom do detailu přesně a účelně, pracovat s diváckými pudy a emocemi. A nikde nepřinášela finální katarze větší pocit zadostiučinění, než v jeho efektně nasnímaných filmech. (03.05.2024)