Zem nikoho

Absurditě bosensko-srbského konfliktu odpovídá i celková nálada tohoto pozoruhodného snímku. Bylo by nemístné vyčítat mu jednoduchý děj a jednotvárné charaktery. Přesně na nich totiž nejlépe vykreslil Danis Tanovič nesmyslnost celé situace. Srbský voják vs. bosenský voják, nerozhodnost jednotek OSN, jenž spíše než nad bděním na udržování míru dohlíží na „udržování války“, investigativní novinářka, touží po reportáží za každou cenu Země nikoho není snímek, který má oslovit formou bombastického válečného opusu či hluboce filozofovat. Pokud vám jenom trochu něco říká „balkánský konflikt“, dokážete pochopit, že válka je vůl a přitom ani nemusíte být zarytým pacifistou. (05.11.2005)

Miluji filmy, kterým nemůžeme dát jednoznačně nálepku komedie, válečný, drama .. to je přesně tento film . Vojáci Bosny a Srbska se sejdou v jednom zákopu. Považuji za důležité a celkem zásadní , že není straněno ani jedné straně. To opravdu má právem Oskara . Úloha vojsk OSN je stejně tak trapná a směšná jako kdysi volba Jana Kavana jako předsedy válného shormáždění OSN. (07.06.2006)

6 / 10 Tanovičov celovečerný debut bol jedným z tých filmov, ktoré sa nielenže dočkali všeobecne kladných reakcií či už od odbornej kritiky alebo širokej verejnosti, no odniesli si aj Oscara, akési symbolické potvrdenie svojej výnimočnosti naprieč národmi a kontinentmi. O to väčšie bolo moje sklamanie, keď som si po jeho dopozeraní len nespokojne odfúkol a pomyslel si: "A čo?" Priznám sa, táto protivojnová satira ma nechala úplne chladného - nerozosmiala ma, neprinútila ma zamyslieť sa, len pomaly preplávala pred mojimi očami a upadla do zabudnutia. (22.11.2005)

Tradiční balkánská škola se v rukopisu Danise Tanoviče nezapře. Umění na tragikomické situaci, která balancuje na hraně konkrétna a metafory, zobrazit neutěšený celek, je typický zejména pro Emira Kusturicu, nicméně Tanovič mu sekunduje více než zdatně. Zprvu humorný paradox o třech mužích, kteří se ocitnou v kleštích mezi bitevními liniemi Srbů a Bosňanů, přerůstá do absurdních rozměrů osobní i nadosobní tragédie, kterou "západní" svět, ponořený do své kvazi-mesiášské role, není schopen pochopit, natož vyřešit. Zemi nikoho můžeme číst jako brilantně natočené komorní drama, nicméně mnohem plodnější je vnímat ho jako výpověď o nelogičnosti jednoho konfliktu a neschopnosti západní civilizace být empatickou. Neutěšený závěr si v ničem nezadá s nejsilnějšími momenty Kusturicovy filmografie a je to právě ten fakt, který vytahuje moje hodnocení po dost nezáživném úvodu až k maximu. Zemi nikoho by měl člověk nejen vidět, měl by se pokusit vcítit do toho, co nám bez zbytečných nacionalistických vášní sděluje ten, kdo chápe více než zpravodajové masmédií. (05.11.2005)

Zákop mezi frontami a v něm soukromá názorová válka o to, kdo začal tu opravdovou „Vy jste začali válku.- Ne, vy jste začali válku. Ne, vy! - Koho to teď zajímá? Všichni jsme ve stejný prdeli“. Přetahovaná o zbraně (každý chvilku, tahá pilku). Mina Made in E.U. na které leží živý člověk. Totální zbytečnost a neschopnost modrých přileb„- Proč jsme kurva tady? - Dobrá otázka.“ Bezradnost velení „nemůžu udělat nic, bez schválení valného shromáždění Spojených národů. A nemyslím, že valné shromáždění se shromáždí“. A tisk, který potřebuje jenom pravidelnou reportáž. Myslím si, že nejlépe vše vystihuje ironická poznámka bosenského vojáka .„Díky Bohu, že s vámi můžeme počítat.“ (01.10.2005)