K oblakům vzhlížíme

"Krásný" obraz jedné z mnoha podob českého buranství. Až mě zaskočilo, jak moc tahle hodinová záležitost vypovídá o některých aspektech současné české společnosti (rasová a etnická nesnášenlivost, nezaměstnanost, povrchní a pokleslé způsoby zábavy dnešních mladých lidí atd.) Moc doporučuju, i pokud vás auta a tuning vůbec nezajímají (o to více se vám to právě možná bude líbit). 80 % (09.11.2015)

Martin Dušek se sice ukryl za kameru a zvolil metodu čistě observační, ale stejně zůstal tím stejným Duškem, který se prohání po masových hrobech, humoruje o hitlerjugend a vysmívá se všemu, co není podle jeho gusta. Ano, má to téma jako hrom, je to třeskutě vtipný a má to rámy jak páni. Ale co naplat, když je to celé spíš na úkor samotného Rádi. Pojďme se zasmát sociálně slabému klukovi a jeho vytuněnému světu. Zatímco Bláhovec se ve své Show aspoń snažil o nějakou empatii, tak Dušek se o ni neotřel ani z rychlíku. Ono totiž dělat si legraci ňoumovitého Rádi je tak lákavé a snadné. Ale co takhle zesměšnit Martu Kubišovou? Nebo Olgu Havlovou? Do slabých se kope nejlépe, což? (28.10.2014)

Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát. (04.11.2019)

Ráďa sice má auto, které sotva drží pohromadě, ale je to střed jeho života. Proč ne, ostatně každý jsme nějak třísklej. Sice jsem na to koukal jako na zprávu z jiné planety (auto nemám, techno hudbu neposlouchám), ale zřejmě to nebude tak vzdálená lokalita. Některé postavy mi připadaly, že se nepříliš úspěšně před kamerou snaží hrát samy sebe. (02.09.2015)

Jsem překvapený, že v tomhle dokumentu někdo spatřuje vtipné momenty nebo dokonce výsměch hlavnímu aktérovi. Podle mě je to naopak hodně smutná sonda do jednoho neutěšeného života, ale hlavně obecně do neutěšených poměrů v zapadlém sudetském regionu - není tu práce ani perspektiva lepšího života, jen sociální vyloučenost, kterou sdílí místní Romové spolu s bílými příznivci krajní pravice. Dokumentaristé to ještě podtrhují širokoúhlými, panoramatickými záběry rovinatých plání a prázdných diskoték. Jasně, dá se namítnout, že Dušek nepřináší nic, o čem bychom nevěděli. Jenže člověk má přirozenou tendenci nepříjemná fakta vytěsňovat ze zorného úhlu a zatlačovat je do pozadí. Aby nám je režisér připomenul, zvolil si jeden konkrétní sledovaný subjekt, kluka, který se snaží vnitřní prázdnotu a neschopnost najít cestu z bludného kruhu zaplnit snem o tom, že bude tuningovým králem. To je Duškův mastrštyk. (28.12.2015)