Czechtuning: K oblakům vzhlížíme
Into the Clouds We Gaze
Obsahy(1)
Pach spálených pneumatik, semišové potahy a řev motoru, to je Ráďův svět. Oddaný milovník tuningu tráví se svým rozpadajícím se Fordem více času než se střídajícími se přítelkyněmi, jejichž společná záliba v nalepovacích nehtech není náhodná. Ráďovy dny bezcílně plynou - většinou je tráví drobnými opravami motoru nebo sháněním místa ještěrkáře v okolních fabrikách. Noci však patří dunícím tuningovým festivalům. V závodech sice většinou pohoří, ale tma laskavě maskuje velké nedokonalosti na Ráďově autě a ještě větší nedokonalosti v jeho prázdném životě. V kulisách severních Čech, upadlého regionu s vysokou nezaměstnaností a nechvalně proslulými protiromskými pochody, předkládá trpělivé filmové pozorování Martina Duška melancholický obraz jedné vyřazené generace mladých lidí. (Verbascum Imago)
(viac)Videá (2)
Recenzie (62)
Fanfáry pro sračku. Nesnáším individuum jménem Martin Dušek. Počínaje jeho příšerným zjevem, přes jeho způsob uvažování, který se odrážel v jeho moderaci Tečky páteční noci, až po jeho filmařinu, jak jsem teď nově zjistil. O čem tohle bylo? Z toho můžou mít radost za 50 let nějací sociologové, kteří z toho vyčtou, že někteří mladí kluci po roce 2000 měli hrozně rádi auta se spalovacími motory, a úpravami těch svých trávili většinu volnýho času. Věčně bojovali s prachama, a špatně se jim na severu Čech sháněla hokna. Ale co to mělo dát mě? Vážně, co mi to mělo dát? Dostal jsem jen další dílek bezobsažnýho Duška. Nic. Absolutní nic. Jedna hvězdička pro toho kluka, taky mohl fetovat nebo chlastat, sice ho tady vlastně imrvere zostuzovali, ale podle mě se nemá za co stydět- s těma levýma kartama, který dostal do vínku. ()
Hustý! Já auta jako cyklista nesnáším, takovýhle život bych nepřežil. Krásná studie jednoho života.Hrnou se na plátno, ač patří do televize. Někdy si pletou film s publicistikou. A často se řídí nejlevnější kuchařkou: čím bizarnějšího podivína natočíš, tím větší úspěch sklidíš. Pět nových dokumentů šlo do kin v kolekci Česká radost. Nejlepší z nich, film K oblakům vzhlížíme, sleduje bezútěšnou perspektivu ctitelů „vytuněných“ aut, kde vládnou pašované cigarety a sladké likéry ze slev, kde padnou poslední drobné na myčku aut, dítě se odloží a jede se na sraz. Mladík nikde nevydrží, na práci s ještěrkou má propadlé papíry, auta se nevzdá a námitku, že jiní chodí pěšky, shodí - To bych chtěl vidět! Uslyší – Viděl bys, ale to bys musel jednou ráno vstát. ()
Martin Dušek našel banální téma a tvůrčí pokoru. Výsledkem je typicky „duškovsky“ vtipná, ale protentokrát i neskonale smutná podívaná, o člověku, jehož život a (nenaplněné) sny žije nespočetné množství lidí všude kolem. Ten film je sociálním dramatem, jen to celou stopáž neskutečně dobře maskuje. 4 a ½. ()
Ráďa vlastně nemá práci, pár peněz ale zřejmě v prkenici najde a velice rád je utrácí za benzín, cigarety a chlast na tuning srazy. Na těch se svým polorozpadlým onálepkovaným Ford Escortem doufá, že vyhraje soutěž o nejlepší výzdobu a je pak zklamán, že s pouhým LED diodovým páskem uvnitř auta to nevyšlo. "Nevadí," řekne si, "příště to určitě vyjde." První přítelkyně, fanynka "mistrovské a špičkově promyšlené DSSS", ta taky moc nevydělá, vymýšlí jak ojebat systém sociálních dávek, protože "morgoši to taky tak maj, tak proče né já?" Práce pokojské v Německu jí vynese něco málo přes 500 korun za pracovní den, očividně jí to stačí, nicméně má malou holčičku, kvůli níž pravděpodobně nijak motivovaná k lepšímu výdělku není. Druhá Ráďova přítelkyně (tu první opustil, protože měla cikánský přízvuk v hlase a byla hnusná, samozřejmě "povahově") už je na tom o něco lépe, opravdu pracuje a možná má v hlavě nasráno o něco míň. No jo, ale taky dohromady nemá co říct. On vlastně nikdo nemá moc co říct a jediná osoba, která v dokumentu použije i jinou větu, než pouze tu holou, je Ráďova maminka, která vidí o něco dál než jen k sousedům za plot a snaží se Ráďovi domluvit, aby udělal něco se svým životem. Ale světe div se, jako každá správná a milující matka prostě nevidí, že synáček zkrátka dělat nechce a že má v hlavě vypatláno dost na to, aby řekl, že nikoho jezdit autobusem nevidí, že všechny vidí jezdit jen v autech, tak on bude taky jezdit jenom v autě. To chlapec opravdu myslí vážně a nestydí se. Proč taky? Jak by se mohl stydět člověk, který vlastně ani není schopen pochopit základní mechanismy světa a života? Když si někdo neuvědomuje, že má peníze sotva na to, aby měl co žrát, a i přes svou lásku k autu pak stejně není schopen si ho umýt sám, naopak s ním jede do myčky a tam ho prožene programem, který stojí přesně takovou sumu, kterou dá dohromady z posledních drobných, co najde v kapse, když si tohle neuvědomuje, pak mu opravdu nepřijde vůbec nic divného na tom, že si plánuje oběd v podobě sekané v housce z Kauflandu za posledních 25 korun. Ráďa je jen tupý produkt současného světa, kde materiální věc je víc než život, a kde by každý pořád chtěl něco dalšího a dalšího a víc a víc, aniž by pro to něco udělal. Nebo si snad myslíte, že Ráďovo zoufalé shánění místa ještěrkáře značí jeho oddanost umění řídit volantem nějaký stroj? Túdle! Je to prostě jen flek, na kterým se neumažete, celej den sedíte a mozol si tak uděláte maximálně jen na prdeli, a i pak ten mozol budete mít hezky v teple, a to Ráďa moc dobře ví. Víte, nechci být hnusný, opravdu ne, ale řekl bych, že Ráďa má malý péro, a to auto mu to vynahrazuje. A ta kokakola a tulamórka co si kupuje, i když počítá každou korunu, ta taky. A cigára jakbysmet, každá cigareta, když ji kouříte, je nakonec vždycky menší, než i to nejmenší mužské přirození, to pak dělá blbečkům dobře; blbečkům, co se producírují ve směšně natuněných stodvacítkách a jiných podobných mašinkách, do toho jim přehlušeně hraje hudba přednostně udělaná pro vymaštěné jednotlivce (tato hudba navíc zvyšuje koeficient úbytku intelektu), a co je nejhorší: blbečkům, kterým vůbec nepřijde pitomý si zapálit v uzavřené místnosti, kde si hrají tříleté děti (to prosím neberte jakože bych bral za blbečky všechny kuřáky, to vůbec ne, sám jsem kuřák, ale abych vyhuloval dětem pod nos, to bych musel roztrhat své vysvědčení už z první třídy). () (menej) (viac)
Podaktoré komentáre pripomínajú skôr výčitky mamy hlavnej ženskej hrdinky (mladej slečny) z českého filmu Samotári, keď zúfalo dcére nadáva: "Pozri sa na seba, aký život to žiješ. Vy tie životy ani nežijete, vy ich krájate!" Pritom Ráďovi sa dá čosi aj závidieť. Robiť bohvieako nemusí, má to na háku. Prácu, čo zoženie, je tak otravná, že po chvíli ju končí (a je jedno z koho strany). Jeho by bavilo jazdiť s vozíkom, a ak ho k takému nepustia, tak prácu, čo mu nevonia opúšťa. Auto s fosforekujúcim vnútrom mu ako hlavné hobby ostáva. A ešte navrch si vždy dokáže doň posadiť nejakú pipku. Chlast, cigy, tráva a opekance na gril sa nejako vyšašia vždy. Byt má. Aj počítač a model autíčka k tomu. Keď nemá peniaze, pomôže maminka. Vypatlaný úplne nebude, veď raz skončil so svojim dielom na 3-4. mieste. Iste intelektuál to nie je, ani filmový vedec, ale prečo druhých vždy pomeriavať len sebou samým? Zvlášť, ak výsledný efekt týchto koníčkov je cca rovnaký? Možno to nie je nejaký dlhodobý koncept, ale v kraji s mizernými ponukami práce, rasovým napätím a sociálnymi problémami to znie ako celkom fajný úlet od týchto skutočností. A spoločnosť, pokiaľ by bola skutočne slobodná, by Ráďovi platila 1000 eúr mesačne, nech si vytuninguje auto konečne tými spojlermi a čím chce. Pretože koncept - lúzer bez riadnej práce - len udržiava status quo. A také to, čo možno plánoval aj režisér, že buhahaha zasmejme sa mu. Na druhej strane, režijne to vyriešil veľmi dobre. Poznámka: Súčasný stav, kedy ľudia podliehajú heslu: "Kto nepracuje, nech neje (tu: nech netunuje)", zase tak úplne pohodový nie je. Opäť navlieka do chomútu otročiny. A objavuje sa to už v oficiálnom texte k filmu: "jeho dny bezcílně plynou". Čo je to za fakovinu? Koho dni plynú cielene? Je opravovanie auta a zháňanie práce a trávenie dňa s frajerkou bezcieľne plynutie dňa? Aha. A čo je to v opozícii k tomu to "cielené plynutie dňa"? Je to pozeranie piatich filmov za deň? Zarobenie 200 evri za hodinu? Áno? Tak fajn. Už tuším, čo je to cielene plynúť dňami. ()
Galéria (3)
Fotka © 49. MFF Karlovy Vary 2014
Súvisiace novinky
49. MFF KV – záblesky ze soutěžních sekcí
Po tiskové konferenci zaplavily web MFF KV v intervalu pouhých pár minut dlouho očekávané programové zprávy. Hlavní festivalový program přinese sedm světových a pět mezinárodních premiér. O… (viac)
Reklama