Koyaanisqatsi

Ťažko opisovať takúto audiovizuálnu dokonalosť. Niekedy nie sú potrebné slová, stačí obraz a zvuk... (19.03.2024)

Neuvěřitelný snímek. Je pravda, že se někdy neubráníte nudě, ale přesto si snímek zaslouží plné hodnocení. Jednak za nápad (pokud se nepletu, jde o první podobný pokus), v druhé řadě za muziku, která je v pravdě špičková, nebál bych se říct snad až geniální a perfektně podbarvuje děj. Ale hlavně za některé záběry, momenty, náměty. Opravdu "hukot" například ty města a doprava, různé záběry z výrobní linky, to jsou věci, které se normálně nevidí, ale které jsou (při správném použití, které tu nepochybně je) naprosto hypnotizující... Při sledování tohoto filmu pro mě dostalo naprosto nový smysl slovo osud - spíš ho začínám cháat jako system. Stejně všichni nasedneme do auta, stejně půjdeme na eskalátor (taky vynikající záběr) a nemame vlastně volbu, proto to "předurčení..." A poslední argument pro 5* - tenhle dokument se mi zdal o mnoho zábavnější než Baraka (i když otázkou je, jak by dopadlo hodnocení Baraky, kdybych ji sledoval ted)... (15.03.2006)

Záběry které mi naprosto vyrazily dech. Hudba malinko slabší než u Powaqatsi ale naopak uhrančivější záběry. Nabízí se tu srovnání s Barakou. Baraka se opravdu ztrácí. V žádném případě na tohle nemá. Tohle je poctivá několikaroční práce. Opravdu obrovská poctivost a pocitovost... Opravdu povinnost vidět. "Nesmírně zajímavé" dokumenty z Novy atd se můžou jít vycpat protože nabízí jen kýčovitou zábavu. Tohle je pravda a realita a hlavně opravdová krása... (27.06.2006)

IMAX dokument Koyaanisqatsi považujem z Reggiovej qatsi trilógie za najvydarenejší, ide o nádherné zobrazenie stavu našej civilizácie na začiatku 80. rokov. Glassova hudba uchvacuje už od prvých sekúnd, a aj keď dostáva s pribúdajúcim časom viac syntetických prvkov a la starší Oldfield či Jarré, celkovo sa mi páči. Dokázal som sa na to pozerať celých 87 minút v kuse a osobne ma viac prinútili rozmýšľať zábery o globalizácii a výdobytkoch modernej doby, než o prírode ako elemente, z ktorého to všetko vzišlo. Jednotlivým obrazom nechýbala dynamika, no a ten záver... Kapitola sama o sebe. Ako milovník tohto úzkoprofilového žánru nemôžem dať filmu, ktorý ho vlastne definoval nič iné ako 5* (21.04.2008)

nadherne (15.05.2008)

Svět pozorovaný jinýma očima, z nových úhlů pohledu, s odlišným vnímáním času. Hudební a obrazová báseň s velkým možstvým způsobů interpretace; trpělivý divák si tuhle pocitovku užije. A Philip Glass je hudební génius. (16.05.2008)

Zo začiatku neviete čo si myslieť, dlhé obrazy prírodných živlov, bez komentára, len s hudbou. Postupne sa ale tempo stupňuje a ku koncu je všetko mnohonásobne zrýchlené. Mesto vyzerá ako mravenisko a ľudia tlačiaci sa pred vstupmi vyzerajú ako státo oviec, čo sa nám aj autor zrejme snažil naznačiť. Na samom konci sa dozvedáme, čo vlastne znamená názov filmu čím je všetko vysvetlené. Odporúčam. (03.06.2008)

Osobne ma pri tomto snímku zaujal najmä jeden fakt, a to do akého pomeru postavil autor tohto umeleckého a experimentálneho dokumentu dva základné prvky celého „deja“ (ak to dejom môžeme nazvať) – panenskú prírodu a zhon moderného sveta. Zábery prírody nám ponúka v ani nie 20 minútach – venuje sa im teda pomerne krátko, a je jasne badateľné, že sú tieto zábery koncipované do dlhších celkov, sú ťahavejšie, pomalšie, pokojnejšie. Nasledujúcu hodinu ďalej venuje zrýchleným, hektickým a až takmer hypnoticky pôsobiacim ukážkam zhýralej a rozpínajúcej sa modernej civilizácie postupne po kúskoch ničiacej všetko naokolo seba, pričom celé, takmer 90 minút trvajúce dielo je jasnou a očividnou kritikou celej civilizácie vtedajšej ale aj dnešnej doby. Záverečný dlhý záber na vybuchujúcu a horiacu vesmírnu raketu padajúcu priamo dolu na zem je iba akousi bodkou za celou touto vizuálnou a hudobnou megaskladačkou, ktorá má vo svojom žánri iba veľmi málo konkurencieschopných kandidátov. (09.10.2008)

Kdyby tento film dokončil již v roce 1977 mohl se klidně namontovat na sondu Voyager I jako poselství všem jiným formám života o tom kdo jsme. A jestli už nás někdy navštívili, tak se ani nedivím že nás nekontaktovali. Filmový zážitek byl pro mě naprosto hypnotický. Nevěděl jsem jestli se mám smát nebo brečet (jednou jsem se přistihl že dělám obojí zároveň). Ještě že jsem se díval sám, nebo kdyby ten můj škleb někdo viděl, tak mě okamžitě veze BÍLÁ. A to že mi režisér nechal na konci prostor si to všechno přebrat a ještě u nejlepší scény jakou jsem kdy v životě viděl, je pro mě už jen ta pomyslná třešnička na dortu. O hudbě ani nemá smysl něco psát, neboť bych tu už opravdu byl za blázna. Koyaanisqatsi mě naprosto emocionálně i rozumově vyčerpala a proto lehoulince vtančila i do mých Top 10 filmů. 98% Nejlepší scéna : 3 minutovej konec ... Koyaanisqatsi nananananananana Koyaanisqatsi (29.09.2010)

Podruhé viděno - Celý film promlouvá pouze jazykem minimalistického díla Philipa Glasse. V hrubých konkturách hovoří o motivu modifikované krajiny lidskou rukou a o významu lidské existence, zde tedy v podstatně obecnější rovině, lze konečně pojmenovat námět filmu jako stopáž, některého ze směrů kterými se lidská existence vydala. Avšak toto vymezení, nemusí být ani v této rovině, nutně komplexní. Koyaanisqatsi však není možné a priori vykládat jako nutně kritický film. Těch sedmaosmdesát minut lze i jednoduše reinterpretovat jako pohled jednoho člověka na svět, jako vizuální zpověď Godfreyho Reggia. Tedy, tady jsem a takto vnímám svět kolem nás, bez apelativních snah, něco měnit. (26.09.2011)

Tohle je neskutečná záležitost.Nádherná demonstrace toho, jak je hudba minimálně polovičkou filmu.Ale tady ji nelze oddělit,je prostě s obrazy spojená.Myslel jsem si ,že z filosofických počinů Tree of Life leccos nepřekoná a pak se dostanu k tomuto staršímu dílu a jsem přikován do křesla.Závěrečná skladba,která dílo i otevírá se spolu s obrazem zkázy techniky a tak i našeho světa nedá z hlavy jen tak vymazat.Pokud by se mně někdo zeptal,co si myslím o světě ,odpovídám mu tímhle opusem.Jednoznačně nejlepší díl celé trilogie. (19.05.2012)

Reggio má pravdu - ať už chceme pojmenovat či popsat cokoliv (kupříkladu Všechno), stačí nám k tomu klidně jediné slovo. 5/5 (02.10.2013)

Jakoby i práce strojů byla symfonií Žádná diegeze. Pouze filmový obraz. Filmový obraz ozvláštněn jeho zpomalováním, zrychlováním či barevným filtrem. Snímek začíná na pustých pláních, kde je člověkem nedotčená příroda. Leteckými záběry jsou nám ukázány vrcholky pohoří, rozsáhlé lesnaté plochy či vodní toky a vodopády. Po docela dlouhé počáteční části se divák dostává do prostředí továren. Práce strojů je jakoby v synchronizaci s nediegetickým zvukem (Philip Glass), tak vše zní a vypadá velmi umělecky. Koyaanisqatsi je divácky velmi náročné dílo. Divák k rozklíčování obrazů nepotřebuje hlubší historické znalosti, vše je zřejmé. Příroda je podrobována lidskou rasou. Nové technologie, elektrárny a mrakodrapy jsou obdivovány a chudinské čtvrti ignorovány. Nekonečné řady aut v kontrastu s nekonečnými řadami tanků. I přes to, že je tento prozaický způsob vypravování divácky náročný a nemusí se každému zalíbit, je pro mě samotnou tento koncept obdivuhodnější, jelikož podporuje vizuální krásu. Je to neobvyklé, ale pro mě mnohem přijatelnější, než mluvící hlavy vysvětlující situaci, jak tomu tak v dokumentech bývá. (01.05.2014)

Fascinující pohled na naší planetu. Krásný kontrast mezi nedotčenou a poklidnou přírodou a uspěchanou, chaotickou, neustále se rozvíjející lidskou civilizací. Kompozičně a vizuálně skvělé zvládnuté záběry plné dynamiky i poklidu zároveň. Nádherná hudba Philipa Glasse, která dodává jednotlivým scénám neopakovatelnou atmosféru. Snímku sice chybí mluvené slovo a děj, ale to v tomto případě vůbec není na škodu. Koyaanisqatsi je podivuhodným srovnáním člověka a přírody, z kterého vyplývá, že i člověk je jen další esencí, ktreých máme na naší planetě mnoho. (04.08.2014)

Je na čase zpomalit, nebo skončíme jako ta raketa v posledním záběru. Jednoduché a mnohokrát opakované ekologické poselství o nutnosti přehodnocení našeho životního stylu je z neuvěřitelných Reggiových a Frickeových obrazů tak patrné, že žádná další slova nejsou potřeba. (15.10.2014)

Nepopsatelné. A v podstatě nejpůsobivější na tom je, jak to zestárlo - po 40 letech od natočení je to, co bylo soudobé, historie. Ve všem - lidé, technika, móda, myšlení... dostalo to další rozměr. (18.12.2021)

Koyaanisqatsi a veškeré jeho součásti všichni prožíváme každým dnem, dobrovolně a s radostí, nebo nedobrovolně a v útrapách. A i kdybychom našli na Zemi tvora, který se zatím nenechal dohnat jediným záběrem dokumentu, nevyhnutelně se společně s námi ostatními bude vézt vstříc neveselému vyústění příběhu civilizace, jež už dávno se smutným úsměvem a pokryteckou nadějí přijala svou dystopickou realitu. Závěr snímku nese jasné poselství, jehož podstata by měla být uchována v každé časové schránce. Ti po nás příchozí pak dokáží snáze pochopit, jak nám nebylo pomoci a že mnozí jsme tu průzračnou hořkou pravdu většinu života nesli v sobě a stejně se nemohli vymanit ze spárů kolektivního osudu. (27.09.2023)

Z celé qatsi trilogie nejzdařilejší počin. Exeletní hudební doprovod s nezapomenutelnými skladbami Philipa Glasse. (22.04.2008)

Sekvence, zachycující lidský svět jsou zajímavější než ty soustředící se na ne-lidskou přírodu. Ale i tak je Koyaanisqatsi z mého pohledu důkaz, že ani sebeúžasnější vizuální záběry neobstojí, pakliže jim chybí verbálně formulované myšlenky. Na tom nic nemění ani "proroctví" v závěrečných titulkách, uměle naroubovaná na předchozí záběry. Jejich logika je v tomto kontextu asi tak přesvědčivá, jako kdybychom v dokumentárním filmu o pornografii ukázali sošku věstonické Věnuše a poznamenali: "Vidíš, diváku? Tvůrce téhle věcičky už před tisíci lety věděl, že jednou vzniknou internetové pornostránky!" (16.07.2008)

Václav Klaus by řek,l že je to falešňoučký ekoteroristický fanflet, ale hluboce by se mýlil. Jeden z mých nejvetších filmových zažitků. (28.07.2011)