Liza, líščia víla

Amélie z Montmartru pod vlivem Japonska. Tento typ evropských stylizovaných filmů plných bizarních postav a situací nemám rád, protože všechno to blbnutí a možnosti počítačových triků jen zakrývá vnitřní prázdnotu. Ještě horší ale je, když tvůrce podobného filmu ve snaze dělat umění přisype do díla nějaké to instantní poselství jako van Dormael ve Zbrusu Novém zákonu. Raději se podívejte na Mészárosovy krátkometrážní filmy. (08.08.2016)

Když jsem naposledy koukal na maďarský film, jedna z hlavních postav v něm byla přeborníkem v soutěži ve zvracení. Tím chci říci, že se ke mně nedostávají zrovna asi normální maďarské filmy. Patrně mi to není dáno. Protože Líza, liščí víla je esencí všeho, jen ne normality. Sedmdesátková retro bizarní komedie o třicetileté ženě, do níž se zamiluje duch japonského zpěváka, která ze všeho nejvíce hledá někoho, koho by mohla milovat a kdo by mohl milovat ji. Jenže každý, o koho se pokusí, zemře. Je až s podivem, jak maďarští tvůrci dokázali vystihnout japonský smysl pro podivnost a mě osobně ta japonská složka filmu velmi potěšila. Protože mu dává ty správné grády. Vizuálně i herecky velmi zajímavé. Zkuste si představit Amélii z Montmartru, která na lidi nepůsobí pozitivně ale opačně. Nebude to sice přesná představa, ale krok alespoň trošku správným směrem. (19.03.2016)

V tomto filme je všetko. Je to romantický film, komédia, artový film, scifi o smrti, poézia. Je v tom poetika japonského popu, fínskeho country a občas aj nejaká filmová hudba. Umenie sa snúbi s vkusným gýčom a oči tešiacim nevkusom. Rád Lizu porovnávam k už kultovému filmu Amelie. Hej, Maďari to s kamerou vedia. (20.03.2017)

Inspirace Andersonem a Jeunetem je víc než zřejmá, ale pro mě se příběh kvalitativně těmto mistrům moc nepříbližil. Oba zmiňovaní mají velmi ,,specifický rukopis", není divu, že jím byli a budou tvůrci ovlivněni. Přestože např. Andersonův Grandhotel Budapešť mám moc ráda, tohle mě nenadchlo ani trošku. U mě nenastal ani jeden úsměvný okamžik, takže o komedii těžko mluvit. Celé mi to přišlo překombinované a přeplácená včetně těch japonských prvků. Taktak jsem vydržela do konce. (22.01.2016)

Černohumorná variace na maďarský způsob, řízlá sem tam japonským popíkem. Že to zní šíleně? To nepochybně ano. Ale asi bude trošku záležet, jak se Vám tenhle film trefí do nálady, což se v mém případě rozhodně stalo. Není to sice úplně dokonalé, ale jako zpestření netradiční a originální komedie, jednou za uherák, no, proč ne. (15.11.2015)