Liza, líščia víla

„Uklidněte se, slečno. Jsou to jen rutinní otázky. Ale není kouře bez...“ Doplňte si nadávku v maďarštině! Pečovatelka, jíž se zjevuje mrtvý japonský zpěvák, touží po lásce. A proč by ji nemohla najít zrovna v den svých třicátých narozenin? Jenže jedna věc je lásku najít, druhá pak o ni za podivných okolností nepřijít… Čekal jsem trochu svéráznější film, ale Károly Ujj Mészáros přece jen překonal má očekávání! Beznadějné romantičce Lize samozřejmě nešlo nefandit, zvlášť když jejímu štěstí bránil zhrzený a démonický mrtvý japonský zpěvák. A to panoptikum individuí, teda nápadníků, z nichž byl jeden divnější a trhlejší než druhý, také stálo za to. Pobavili i velitel s nedokončenými pořekadly či nezničitelný seržant fandící hudbě z finských westernů. Filmu dál nemůžu upřít ani hravost, fantazii, smysl pro absurditu a nadsázku, ale…celé to na mě bylo místy docela střelené a neukotvené, díky čemuž nechybí hluchá místa a chvilkové ztráty šťávy, což je u tak krátké stopáže trochu mínus. Přesto u této fantazijní jednohubky nechci jít pod slabší 4*. (25.07.2021)

Hravá černá komedie, přejímající v mnohém barevný vizuální styl Wese Andersona, představuje syntézu hned několika narativních a stylistických postupů. Příběh nesmělé ošetřovatelky Lízy, která se po smrti své pacientky rozhodne najít pravou lásku, spojuje bizarní humor, romantickou zápletku jako z Popelky, detektivní linii a dokonce prvky fantasy, neboť Lízino hledání partnera kazí duch japonského zpěváka, kvůli němuž je prokletá, a všichni její nápadníci nešťastně umírají. Díky takovému žánrovému anarchismu evokuje vyprávění najednou několik rozdílných emocí, které jsou však podřadné cílené komičnosti a čiré radosti z využívání artových složek novým a progresivním způsobem. Pohádkový happyend, během něhož Líza objeví svou skutečnou lásku, kterou měla přitom celou dobu přímo před nosem, tak působí naprosto samozřejmě a mile. Mám jenom trochu provinilý pocit, že sám bych Lízu asi nedokázal milovat nesobeckou láskou, namísto toho by mě asi lákalo chytit ji zezadu za copy a pěkně.... no, to už jsme zase v jiném žánru :D (06.01.2017)

Výborný maďarský snímek, který pojednává o štěstí, lásce, ale i smrti, prokletí či osamění. Sledujeme jednu podivuhodnou a zvláštní ženu Lizu, která bydlí u jedné staré vdovy po japonském ambasadorovy, o kterou se zároveň taky stará. Liza je uzavřena jen pouze do tohoto světa, světa, ve kterém jen pečuje o tuto starou paní a nic jiného vlastně nezná. Její jediným přítelem je duch japonského zpěváka, kterým tu žil před tím a který stále přebývá v tomto bytě. Vše se pro ni změní, když se výjimečně, na své narozeniny, může opustit byt a vyjít ven. Zavítá do místní prodejny s rychlým občerstvením, kde pozná štěstí a lásku druhých, kterou by tak ráda sama prožila. Když umře stará paní a zanedlouho poté začnou umírat muži kolem Lizy, uvědomí si, že je prokletá a nikdy nebude šťastná. Výtečný snímek, který vtipným a odlehčeným způsobem vypráví o smrti či dokonalé závislosti určité osoby, v tomto případě japonského ducha posedlého na mladé ženě. (12.01.2017)

Líza nie je ani zďaleka tak šialený film, akú má povesť. Je to sympatická romantická blbosť, ktorá vám buď sadne, alebo nesadne. Alebo to nazvime na naladenie sa na rovnakú vlnu. Mne to chvíľu trvalo, ale introverti a melancholici sú moja krvná filmová skupina. Inšpirácie sú zjavné, ak neviete, ako by mohla vyzerať nízkorozpočtová spolupráca Gondryho a Jeuneta, pri ktorej by príliš nerozmýšľali nad logikou a nejakými metaforami, ale ani nad scenárom, tak presne takto. (23.03.2016)

Černohumorná variace na maďarský způsob, řízlá sem tam japonským popíkem. Že to zní šíleně? To nepochybně ano. Ale asi bude trošku záležet, jak se Vám tenhle film trefí do nálady, což se v mém případě rozhodně stalo. Není to sice úplně dokonalé, ale jako zpestření netradiční a originální komedie, jednou za uherák, no, proč ne. (15.11.2015)