Réžia:
Damián SzifronScenár:
Damián SzifronKamera:
Javier JuliáHudba:
Gustavo SantaolallaHrajú:
Darío Grandinetti, María Marull, Mónica Villa, Diego Starosta, Héctor Drachtman, Rita Cortese, Julieta Zylberberg, César Bordón, Leonardo Sbaraglia (viac)Obsahy(1)
Divoké historky spája motív krivdy, ktorej sa človek nedokáže ubrániť, ak nechce prekročiť hranice zákona, či dobrých mravov. Keď však pohár trpezlivosti ich hrdinov pretečie, berú veci do svojich rúk a so svojimi trýzniteľmi si to vyriešia po svojom mimoriadne originálnymi a komickými spôsobmi. Nekonvenčný film o extrémoch ľudského správania si získal srdcia divákov na viacerých svetových festivaloch, kde nazbieral viac ako 40 rôznych ocenení. (STV)
(viac)Recenzie (911)
Argentinsko-Spanielska smrst siestych poviedok,ktore nemali absolutne ziadnu chybu,asi najlepsi film,co sa tyka tohto zanru,uplne bezne zivotne situacie sa razom premenili v totalne katastrofy,vyborna myslienka,skvele spracovanie a filmova bomba je na svete...:-) ()
Wild Tales mají vyjikající režiji, problém je ale v jádru scénáře, resp. cekové ideji díla. Jednotlivé příběhy jsou schématické a mají totožnou emoční strukturu. Tj. většinu času se soustředí na přímočaré budování zacíleného hněvu který je následně ventilován zaslouženou odplatou. Až na poslední příběh, který rozloží zranění a pomstu rafinovaněji, se nic moc jiného neděje. Je to vlastně emocionální masturbace. Nic proti masturbaci, navíc extrémě dobře provedené, ale pořád je to jiný typ zážitku než si to s někým komplexně a plnohodnotně rozdat, resp. mít funkční příběh. Film je velmi zručně natočený, má tah, je vizuálně strhující a zábavný. Pontenciál svého "subžánru" vytěžuje na maximum, limit je nicméně v "subžánru" samotném. ()
Nevím, mně osobně to nepřišlo vůbec vtipné. Zhlédl jsem to až po povídku s odtahovkou. Nejlepší mi asi přišla hned ta krátká úvodní. Celé mi to přišlo ale dost vleklé a ten humor se do mě nestrefil, přestože to bylo jak z každodenního života a dokázal bych si to představit. Ani jednou jsem se nezasmál nebo nepousmál. Jako zajímavé to trošku bylo, ale to je tak vše. Vyhodnocení: To už aby mi radši povídala divoké historky ze svýho mládí moje máma ()
Divoké historky nejsou vysloveně brutální, je třeba v nich vidět nadsázku. Dotýkají se totiž i témat, které nepochybně netrápí jen Argentince, jako je korupce, přesvědčení zbohatlíků, že za peníze je možné koupit všechno, a obecně sociálních problémů ve společnosti. Szifrón oproti Tarantinovi zvládá i psychologii postav. Nejsou to jednoúčelové figurky, ale živoucí lidé. V každé povídce je výborně zvládnutý bod zlomu, to pomezí, kdy se obvyklé standardní řešení zvrtlo. A k tomu správná jižanská vášeň a už svištíme po té klouzačce dolů. ()
Absolutní super majstr štych. Už při úvodní povídce jde rychle poznat, do čeho jste se to namočili. Úžasná kamera, snad nejlepší co sem měl možnost vidět v tomhle roce. Záběry z pozic nečekaných a neuvěřitelně efektních. Celková gradace všech historek je absolutně famózní a když už si říkáte, že dál to pokračovat nemůže...může...a mnohem více. S komedií mám vždycky strach a hrůzu, ale tady se trefili do černého a výborná černá zábava zaručena. ()
Aero naslepo. Jediné co mě zarazilo, že před samotnou projekcí, kino promítlo trailer na ten samý film. Škoda, že poslední 2 povídky trošku ubraly na rychlosti. ()
Mohlo by to platit jako instruktážní video ve škole života. Tyhle povídky mají stejný základ a tím je nasranost a následný chtíč po pomstě. Všech šest povídek má své nesporné kvality, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že tři jsou geniální a tři "jen" hodně dobré. ()
Jakože hoooodně černý humor ()
Špica. Neznámý režisér, neznámí herci. Povídkové filmy rád nemám. Argentina. Nemá to ani jeden předpoklad abych si dopředu myslel, že se mi to bude líbit. Přesto jeden z nejlepších filmů roku 2014 (globálně). Lepší než Grandhotel Budapešť, lepší než Birdman. - 80 % ()
Vskutku divoké historky s grácií! Přehnaně zahnané do extrémů, kde se s nějakými ztotožníte (tož kdo by nechtěl vyhodit něco do vzduchu či otrávit mafiánského bosse jedem na krysy) a u jiných nechápete myšlenkové pochody hlavních postav (viz pochybná závěrečná "red wedding style" svatba nebo společně uhoření v láskyplném obětí cizího chlapa, který se vás snažil zabít). Díky nabitému obsahu se člověk nenudí a dvě hodinky uplynou jako voda. Nominace na Oskara filmu jednoznačně patří. ()
Malým problémem "Historek" je, že nás v první, brilantní "letadlové" povídce nechají namlsat, ale to "ántré" už pak není překonáno! Blíží se tomu historka "šoférská" a také dokonale absurdní povídka o sražené těhotné ženě, ale zbytek je slabší. Nejslabší je hned ta druhá, "bistrová", "odtahovka" a poslední "svatební" jsou na lepším průměru. Když to sečteme vychází to bohatě na nadprůměr, protože nudná není ani jedna a ty dvě hodiny utekly, jak voda. Historie se však zase opakuje, když se člověk na něco moc těší, bývá většinou zklamán. Není to tak úplně případ tohoto filmu, ale čekal jsem ještě víc. Možná, že po druhém shlédnutí to bude lepší. ()
Šest příběhů, jeden napínavější, než druhý, navíc všechny z reálného života. Škoda jen negativního vyznění většiny z nich, byť právě to jim dodává na reálnosti. 85% ()
Zabaví. Asi každý si najde tu story, která ho pobaví a divákovi sedne. Mně osobně se nejvíc líbila ta o řidičích. Naopak ta poslední o svatbě byla dost stupidní a končila jinak než ostatní. Proto působila velmi rušivě a pro mě i trapně. Dvě hlavní postavy byly jednoduše řečeno hovada. Ta poslední mě zkazila náladu. Jinak ok. ()
Originální podívaná. Některé příběhy mě zaujaly více (letadlo), některé méně (automobilová nehoda), ale jako celek výborné, s mnoha překvapivými rozuzleními. ()
Argentinci jsou magoři. Už první předtitulková povídka (Pasternak) mě dostala, krátká, ale o to brutálnější. Las ratas - nejslabší, přičemž se dalo čekat, jak to skončí, když víte, jakého ražení film to sledujete. El mas fuerte - WTF? Kdyby se tak chovali všichni (řidiči), tak má policie hodně práce a lidi nebudou přemnoženi a ten závěr, to tvůrci jsou velcí srandisti. Bombita - takový průměr, čekal jsem větší nářez. La propuesta - zajímavá (od určitého okamžiku) a částečně novelistický závěr. Hasta que la muerta nos separe - ač španělštinou nepolíben přesně jsem tipl, co tohle slovní spojení znamená :-), dost schizofrenní povídka na závěr defacto s happy endem. Více takových filmů. ()
Jestli jsou všichni jihoameričani takovýhle cvoci, tak potěš koště :D Jinak šesti-povídkovej film a mezi nima ani jedna která by nebyla skvělá, to se jen tak nevidí, doporučuju! ()
Kromě toho, že fakt název filmu nekecá, spojuje všecky příběhy jedno. A to je moje (a přítelčinina) otevřená tlama. Buď s přiblblým úsměvem cynickýho schizofrenika a nebo prostě jen ksichtem podobným vypatlanci po lobotomii. To, jak se na ty španělsky mluvící filmy kouká, je nezaměnitelný. Ta jihoamerickojihoevropská syrovost, pravdivost, realičnost. Všechny ty akce, který způsobí reakci (a rozhodně ne odpovídající síle akce), kritika systému a chamtivosti a vůbec společnosti, jsou podaný tak, že jste v nich. A zajímavý je, že jsem se zžil v podstatě s většinou postav. Všem jsem svým způsobem fandil, protože skoro všechny prostě měly pravdu a byly v právu a všechny byly sympatický. Za mě pětka. Fakt jsem se bavil i trnul. A to chceš! ()
Prilisna rozmanitost. Mozno je to tak dobre. ()
Gabriela Pasternak je můj vzor! Hned po úvodní historce jsem věděla, že tohle bude naprostá bomba! ()
Po dlouhé době velmi povedený povídkový film plný černého humoru a absurdně vyhrocených situací. Nejvíce mě pobavil "souboj" dvou šoférů, to jsem brečel smíchy, hned po něm závěrečná svatba - těm bych dal 5 hvězdiček. Ne všechny kusy byly ovšem stejně vyšperkované ... 80% ()
Reklama