Muž, který zabil Dona Quijota
El hombre que mató a Don Quijote
O Homem que Matou Dom Quixote
The Man Who Killed Don Quixote
The Man Who Killed Don Quixote
The Man Who Killed Don Quixote
Réžia:
Terry GilliamKamera:
Nicola PecoriniHudba:
Roque BañosHrajú:
Adam Driver, Jonathan Pryce, Olga Kurylenko, Stellan Skarsgård, Joana Ribeiro, Jason Watkins, Óscar Jaenada, Rossy de Palma, Sergi López, Paloma Bloyd (viac)Obsahy(1)
Toby (Adam Driver) býval idealistickým filmovým študentom. Jeho stvárnenie príbehu Dona Quijota, ktoré nakrútil v malebnej španielskej dedinke, malo obrovský úspech. Ale to bolo dávno. Z Tobyho sa stal arogantný a cynický režisér reklám. Peniaze a sláva ho zmenili na nepoznanie. A tak zatiaľ čo sa v Španielsku snaží dokončiť nakrúcanie novej reklamy, užíva si s Jacqui (Olga Kurylenko), manželkou svojho šéfa (Stellan Skarsgård). Keď mu tajomný Cigáň predá starú kópiu jeho študentského filmu, Toby sa rozhodne vyhľadať miesto, kde pred rokmi vytvoril svoj film. Zistí, že jeho dielo zanechalo na obyvateľov dedinky hrozný následok. Stretáva starého pomäteného výrobcu obuvi (Jonathan Pryce), ktorý sa domnieva, že je Don Quijot a Toby jeho Sancho Panza. Z počestnej Angelicy (Joana Ribeiro) je luxusnú prostitútka. Toby sa tak ocitne uväznený v bizarných fantáziách starého pána. Rozlíšiť realitu od fikcie sa mu darí čoraz menej. V priebehu svojich tragikomických a až surrealistických konfrontácií si Toby uvedomuje tragické dôsledky filmu, ktorý navždy zmenil nadeje a sny jednej malej dedinky. Môže Toby získať späť svoju ľudskosť? Môže Don Quijot prežiť svoje šialenstvo? (Magic Box)
(viac)Recenzie (167)
Každý z nás je občas Donem Quijotem, marně zápasícím s větrnými mlýny, tak jako je tomu v tomto Imagináriu Terryho Gilliama, natočeném na motivy Cervantesova románu - ve fantaskním světě ne nepodobném světu úchvatné Jelizy-Rose z (na CSFD nedoceněného) Tidelandu. Režie, herecké výkony, scénář, kamera i hudba - to vše jako celek lahodí všem divákovým smyslům. Snad se dočkáme i zfilmování Marquézova románu Sto roků samoty - a kdo jiný by mohl tento román převést do filmové podoby, než Mistr Gilliam? ()
Je to vizuální lahoda a strašlivá Gilliamovská ouchylárna. "No a v čem je problém?" řeknete si. Hm. Dříve to bylo s TG lepší. 12 opic, Brasil... To byla paráda. Jenže už třeba Bratry Grimmy jsem si moc neužil, tam se to tak nějak lámalo. Tenhle film je vyloženě vyvzdorovaný na nepřízni osudu a asi 1000x přepsaný. To samo o sobě nic nemusí znamenat (vzpomeňme na geniální Copollovu Apokalypsu, jejíž porod byl také nesmírně komplikovaný). Ale tady to bohužel něco znamená. Průšvih. Jako nápad je to dobré, místy to však drhne, nemohl jsem se do sledování filmu pořádně dostat, jedna scéna perfektní, další dvě zmateně o ničem. Proč? Aby to drželo pohromadě? Snad. Ale nedrží. Taky je to dost málo vtipné. Což si ta předloha, proslulá jako nejvtipnější kniha své doby, nezasluhuje. Hlavní postavou je jakási karikatura Američana, který zřejmě má být Quijotem napraven. Gilliam to snad vidí jako kritiku amerického sebecentrismu, ale ve skutečnosti mě to otravuje a spíš mě to v tom stereotypním vidění Američanů utvrzuje. Prostě... se mi to snad ani nechce hodnotit. Zklamání. ()
Z míchanice všech možných filmařských stylů od komedie po fantasy nemohlo vzejít žádné veledílo, natož poměrně zbytečně dlouhý kus jakéhosi pomateného putování režiséra reklam s představitelem jeho studentského filmu, který se s postavou Dona Quijota tak zžil, že později se domníval, že je skutečným rytířem bez bázně a hany... Jedna bláznikvina sice stíhá druhou, ale bez jakékoliv návaznosti a souvislosti... ()
Co k tomu říct. Promarněný potenciál, slepenec, ze kterého mi v hlavě zůstane jen to, jak je Adam Driver hlasem a projevem podobný Benedictu Cumberbatchovi. ()
Dávám 3 hvězdičky a moc mě to mrzí.Na tenhle film se čekalo tak dlouho,že aby to všechny uspokojilo,musel by to být snad druhý Forrest Gump.Důležité ale je,jestli sám Gilliam je spokojen s výsledkem a sám musí vědět,zda mu to za to stálo jít si tak vytrvale za svým vysněným snímkem.Já osobně jsem zklamaný,ale to není vůbec důležité. ()
bal jsem se pruseru a dostal divnofilm ktery me bavil. hlavne pryce byl bozi. ()
[Brussels International Film Festival 2018] ()
Terry Gilliam natočil víceméně 12 filmů. Tenhle je jeho čtvrtý nejlepší. Dvacet let nenatočil lepší. A že tomu většina diváků pět hvězd nedá (a Fuka, mrcha, dokonce jen dvě a půl) je jen důkaz, že to masterpiece je ;) ()
Asi si budu muset Quijota pustit ještě jednou v klidu a doma, protože ve Varech jsem byl už v ten den unavený, jak zvíře, přesto se nenechám ovlivnit ve svém hodnocení faktem, že film uvedl sám velký a nesmrtelný Terry Gilliam, čímž se mi splnil dětský sen, vidět alespoň jednoho člena Monty Pythonů na živo. Film samotný nese jasný Gilliamův rukopis. Je nevyzpytatelný a dělá si, co chce. Více řeknu, až ho uvidím podruhé :-). 80% ()
Snímek 25 let se topící během natáčení v problémech je konečně hotov a my máme možnost vidět známou literární postavu, kterého na svět přivedl autor Miquel de Cervantes y Saavedra, v krapet neotřelém hávu. Jedná se o velký opus, jaký měl v původních myšlenkách být? Jak to u problémových filmů už bývá, i tady platí, že nikoliv. Ale pozor. Protože se nejedná o žádný popkornový film a ani o adaptaci původního díla, snímek je pouze pro filmové fajkčmery a pro náročného diváka. Začíná snahou natočit reklamu na vodku, ve které má vystupovat Don Quijote. Natáčení se však potýká se značnými problémy a tak následuje vizuální etuda samotného režiséra ve své zoufalosti, démoničnosti a artové nerozvážnosti. Ano, art tu má hlavní vizuální roli a tak se snímek pro běžného diváka stává značně těžkopádným budící dojem k nepochopení díla. Dobrodružství onoho režiséra se potýká s fantazií sobě vlastní i diváků. Místy to vypadá, jako by se do snímku promítly i myšlenky a psychologické etudy samotného režiséra tohoto snímku Terryho Gilliama. Absurdní divadlo, anarchistický humor, neotřelost ambiciózních myšlenek, ve kterých mnozí vidí i rasismus. Hodně diskutabilní dílo, které jakoby bylo odpovědí na Alenku v říši divů. Režisér Toby vs. Don Quijot de la Mancha ve vizuální podívané, která se ve svém smyslu sice bortí, ale má šanci postupem času uzrát. Tento film své místo bude hledat hodně dlouho. ()
Film, na ktorý sme čakali dlhých 25 rokov. Vyplatilo sa? Ja sám seba ani z ďaleka nepovažujem za (tak) múdreho človeka, aby som na to mohol odpovedať. Avšak laicky musím povedať, že keď pán Gilliam čakal na A. Drivera, tak sa to vyplatilo. Škoda však, že viac ozajstných pozitív nemôžem povedať. Samozrejme so srdcom hrá ešte skvelý J. Pryce, ale viac-menej to je všetko, pretože ostatný „len asistujú“. Choreografia a príprava nie sú zlé, no z hľadiska tých spomínaných „25“ by som čakal viac fantázií. Koncepcia a príbeh, ktorý pravdepodobne osloví len určitú skupinku ľudí. Osobné hodnotenie: 72% (***) ()
Priznávam, tento film som si pozrel len kvôli jeho pohnutej histórii a zaujímalo ma, ako teda Gilliamov vysnený prekliaty projekt dopadol. A môžem sa pripojiť k ostatným názorom, že na toto sme teda dvadsať rokov čakať nemuseli a možno by bolo lepšie ak by ostalo len pri fascinujúcom dokumente Stratený v La Mancha. Samotnému filmu nechýba Gilliamov veľmi špecifický rukopis a imaginácia, mieša vážne a odľahčené témy, ale v konečnom dôsledku je to len jeden čudný film do ktorého sa otlačil autorov boj o jeho dokončenie. 6-/10 ()
"Straší mu ve věži? .. Kdyby jen ve věži..." Hollywoodská verze Šaška a královny :-) Už za to vizuální zpracování si 4 hvězdy zaslouží! ()
Všechna čest těm, kteří na filmu našli nějakou hloubku, aniž by četli knižní předlohu "původního" Dona Quijota. Kdybych knihu nečetl, dopadlo by hodnocení mnohem hůře. ()
Film je niečo ako húpačka. Začiatok je taký neistý, chvíľu trvá, kým sa rozbehne a ja som si hovoril, že asi to vážne bude také nudné a s Don Quixoteom to bude mať spoločné iba to, že budú nakrúcať nejakú verziu tejto knihy, prípadne že bude Adam Driver spomínať na prvé natáčanie jeho študentského filmu. Postupne sa ale prítomnosť spojí s minulosťou a pred vami sa otvára magický svet 17. storočia, občas narúšaný realitou prenesenou do minulosti, sem tam snami a bludmi. Potom je to také, raz lepšie, raz horšie. S odstupom sa vážne jedná o mierny mišmaš, ktorý sa dal natočiť aj lepšie vzhľadom na potenciál, ale napriek tomu je to mišmaš magický ba priam až romanticko rozprávkový. Občas sa mihne aj nejaká zábavnejšia scéna a musím povedať, že Olga Kurylenko mi nikdy neprišla krajšia ako v tomto filme. Adam Driver je presne typ hodiaci sa do takéhoto filmu, takže rola mu opäť sadla a predviedol výborný výkon. Jonathan Pryce už nie je otravný starý vrabčák z Game of Thrones, ktorému som na konci šietej série schuti prial smrť. Tu je skutočným Donom Quixoteom a hrá ho výnimočne. Dokonca ešte v začiatku, keď hral španielského obuvníka mi prišiel ešte lepší, no potom sa usadil na úrovni Dona a bolo to tiež skvelé. Podľa môjho názoru toto nie je až tak film do veľkých kín, hlavne keď hrozilo, že sa pomaly nebude premietať nikde, ale na druhej strane je tu vidieť snahu urobiť ho takým komerčnejším. Záverečná scéna na hrade už bola taká prekombinovaná a úplný záver bol síce fajn a v určitom zmysle pekný, idilický, ale čakal som niečo iné, možno viac bežné alebo súčasné. S privretým jedným okom 4*. 7,1/10. ()
Dona Quijota nezabil Toby, nýbrž Terry Gilliam. Měla jsem chuť se po filmu střelit do hlavy. ()
Muž, který zabil můj páteční večer. Je to jako filmová adaptace divadelní hry, resp. divadelní hra ve formátu filmu. Většinu času člověk netuší, na co se to vlastně dívá, ale je to nuda. Zlatí Monty Python... ()
Zaujal jen Adam. ()
Pri tomto filme je potrebné vysadnúť na Don Quijotovho bájneho a vznešeného koňa a príliš neriešiť a užívať si jazdu prelínania imaginácie a reality v subjektívnom rytierovom svete navonok niekedy pôsobiaco príliš fantaskne a zároveň humorne, vnútorne však veľmi bohatom, rytiersky cnostnom a zaujímavom. ()
Súvisiace novinky
53. ročník festivalu MFF Karlovy Vary je za námi
53. ročník největšího filmového festivalu v Česku je u konce. Festival, který byl zahájen vzpomínkovým filmem na Miloše Formana Lásky jedné plavovlásky (1965), se letos nesl ve znamení velkých… (viac)
Co dalšího plánuje Terry Gilliam?
Režisér Terry Gilliam (12 opic, Brazil) má se svými filmy obří smůlu. Jeho vysněný Muž, který zabil Dona Quijota ale zdá se přece jen dorazí do širší distribuce, a to ještě před koncem roku. Slavný… (viac)
Filmové hvězdy ve Varech
53. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary startuje již 29. června a pořadatelé nyní konečně odhalili seznam zahraničních osobností, které se na nadcházejícím festivalu ukážou. Mezi ta… (viac)
Terry Gilliam dotočil Dona Quijota
17 let! Tak dlouho se Terry Gilliam snažil natočit svůj vysněný projekt, adaptaci slavného románu Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha. Film se kdysi dostal před kamery s Johnnym Deppem a Jeanem… (viac)
Nový Gilliamův film je mnohovrstevný a uznávám, že zorientovat se v něm na první dobrou, je poměrně náročné. Byť byl pro mě film na některých místech nesrozumitelný, rozhodně jsem neměla v úmyslu začít obcházet antikvariáty s cílem najít Cervantesova Dona Quijota – nedávalo by mi to smysl, byla by to rezignace a naprosté míjení se s tím, co chtěl Gilliam sdělit právě pomocí filmového média. K uchopení postavy Dona Quijota jsem vycházela z její symboliky. Je pro mě znázorněním někoho, kdo bojuje za ideály – nikoli své egoistické, ale ty, které odpovídají morálním hodnotám jako je pravda a dobro. Tato postava (zrozena z vůle nebes, jak je řečeno hned v úvodu filmu), jako kdyby byla seslána do dnešní doby, aby nám něco důležitého, mizejícího, ukázala. Myslím, že Guilliam chtěl primárně svým filmem poukázat na to, že se se světem děje něco důležitého – že se vzdalujeme od těchto hodnot, od lidství. Toužíme po zábavě, jsme znudění životem, neustále se potřebujeme rozptylovat novými podněty – prostě „ubavit se k smrti“. Druhé lidi stavíme do role objektů, využíváme je, přestáváme vnímat jeden druhého jako lidskou bytost a zároveň se stáváme i my jen dočasnými hračkami druhých lidí, jakýmisi předměty jejich zábavy. Jsme vystrašení a nevíme, kdo jsme, utíkáme před sebou – stejně, jako Tony. Dalšími tématy, které Gilliam ve filmu předkládá, jsou přesudky vůči jinakosti, s čímž souvisí i panický strach z terorismu (ne náhodou se film odehrává na Pyrenejském poloostrově, který byl v minulosti pod nadvládou Arabů) nebo zobrazení zákulisí filmového průmyslu. Posledním tématem, které mě oslovilo, je oddanost muže ženě – v dnešní době sériové monogamie působí až archaicky, že by se muž dokázal oddat ženě svého srdce na celý život. Tony je vlastně opakem Dona Quijota, produktem dnešní doby. O tom, že je Tony zbaven ideálů, že o ničem již nesní, svědčí dialog mezi Tonym a Rupertem - Tony už totiž nepotřebuje snít, protože má vše. Očividně si ale svůj život představoval jinak a kdysi snil – na své sny ale rezignoval. V mládí natočil studentský film (možná to nejlepší, co se mu podařilo kdy natočit) a teď na stejné donkichotské téma natáčí kýčovitou reklamu (shodou okolností ve stejné lokalitě, jako natáčel studenstký film). Tony se vydává ze znuděnosti i ze zvědavosti na místo, kde před lety natáčel svůj film a dozvídá se životní osudy lidí, tehdejších herců. Zjišťuje, že mnoha lidem ovlivnil dost zásadním způsobem život. Zkáza po něm ale zůstává i nyní jeho pouhou přítomností v městečku a ani tentokrát se nehodlá chovat zodpovědně, od všeho dává ruce pryč a snaží se přenášet zodpovědnost na druhé lidi. Už v úvodní scéně se Toby představuje jako ten, kdo „tahá za nitky“ a ostatní jsou jen loutky. Tony chce svět přelstít, brát si a bavit se. Je jako malé dítě, které není schopné domyslet důsledky svých činů. Bez jakýchkoli výčitek svědomí vstupuje na základě svých rozmarů do života druhých lidí a se stejným rozmarem z nich i odchází. Je mu jedno, že za ním zůstává pohroma – důležité je, jak se cítí on. Jako, kdyby žil v jakési zapouzdřenosti dětského ega, které si ještě nevytvořilo zdravý vztah k druhým, ke světu. Bojí se hlavně o sebe (viz scéna, ve které je zabit člověk, jehož krev má na košili – oddychne si, že to není jeho krev). Nepamatuje si ani jméno Melissy (asistentky u filmu), která je k němu očividně emocionálně vázaná. Když potká v jeskyni Angelicu, které změnil život, tipuje, odkud se znají a jak se asi může jmenovat. Lidé jsou pro něj jenom figurky na šachovnici - někdo, kdo zajišťuje jeho zábavu. Svět je jeden velký Disneyland. Tony potřebuje ve svém neklidu neustálý pohyb, jedno kam. Díky svému sobectví a absenci sociální inteligence se dostává až do komických situacích, ve kterých je zvýrazněna jeho tupost a bezohlednost. Tony má ale zároveň talent přesvědčit druhé o tom, jak je dokonalý, geniální, dokud jej skutečně nepoznají, nepřiblíží se k němu. Skvěle to vystihuje scéna, kdy Tony odjede během natáčení pryč na motorce. Jeden člen filmového štábu namítá, že bez něj nemohou dál točit, protože je Tony génius, zatímco producent konstatuje, že Tony není žádný génius, ale dítě. Hranice mezi genialitou a dětskou hravostí je zkrátka tenká. Tony již o hravost přišel a zároveň se neumí pohybovat ve světě dospělých lidí. A tak si ponechává alespoň neintegrovanou stránku vnitřního dítěte, aby s ním byl jakkoli propojen, protože je to zároveň pohasínající zdroj jeho inspirace. Tony není schopen díky uvěznění v roli dítěte přijmout zodpovědnost za sebe a svůj podíl na vztazích k druhým lidem, je neschopný jakkoli vybudovat zdravý vztah já-ty. Celý koncept pak nabourává příjezd Dona Quijota na koni – Tony v něm rozpoznává herce ze svého studentského filmu, kterého tehdy dosadil do role Dona Quijota - ten sobeckého a namyšleného Tonyho pasuje do role svého sluhy. Tony však není zvyklý sloužit, protože je to právě on, komu lidé dosud sloužili. Tony dostane otrhané šaty a Don Quijote ho přiměje svléknout si oblek (symbol sociální prestiže) a přidělí mu osla, na kterém pojede. Tato „iniciační“ scéna se odehrává na skládce, což je také symbolem vzdání se své společenské role, stržení masky. Tony tímto aktem dostává od Dona Quijota dar transformace osobnosti a záleží jen na něm, zda ho využije. V tomto okamžiku se vydává s Donem Quijotem na cestu – ani jeden z nich neví, kam míří (zatímco Tony hledá cíl, Dona Quijota zajímá samotná cesta). Tony se snaží během cesty marně vysvětlit Donu Quijotovi, jak se věci mají – jako, kdyby chtěl vrátit čas, když si uvědomuje šílenství, se kterým se Don Quijote potýká a za které je částečně zodpovědný. Domnívá se totiž, že cokoli lze vysvětlit slovy – že stačí říct Donu Quijotovi, že zešílel a proč a že se vše srovná, vrátí a zase začne odpovídat Tonyho vidění světa. Neuvědomuje si, že nemá právo bořit vnitřní svět druhého člověka jenom proto, že on sám, v egoistické zapouzdřenosti, nedokáže přijmout to, že už není tím, kdo tahá za nitky. Víc, než by Tonyho bolelo to, že Don Quijot zešílel, ho bolí být přítomen jeho šílenství. Zatímco někteří dokáží vidět v Donu Quijotovi osvíceného člověka, který pomáhá najít lidem víru, Tony v něm stále vidí jen šílence – nepřistupuje na jiný možný obraz reality. Tony podstupuje během cesty řadu zkoušek. Jednou z nich je například nález zlatých mincí nebo výzva Dona Quijota, aby se poklonil před Madinat al-Zahra (Zářícím městem). To však jde Tonymu jen stěží. Don Quijote nejednou poukazuje na Tonyho dětinskost a sebestřednost. Když se Don Quijote vrhá bránit svou čest na koni v souboji proti očividné přesile, netrápí Tonyho ani tak, že by mohl Don Quijote zemřít, jako to, jaký osud by čekal Tonyho. V poslední části filmu pak Tony vlastně chladnokrevně „prodává“ Dona Quijota jako prostředek zábavy pro večírek zbohatlíků. Zde Tony zrazuje Dona Quijota – nedokáže převzít svůj podíl zodpovědnosti na participaci vztahu s Donem Quijotem a nechává ho žit v iluzi existence světa, který je však pouhým maškarním bálem plným masek a kulis. A kulisou se vlastně stává i samotný příběh Dona Quijota – jeho svět je odkouzlen a vyprázdněn. Don Quijote je ponížen (ani zde ale Tony nedostal odvahu zasáhnout, i když se v něm již více probouzela citlivost). Tony, kterému postupně otevírá kamenné srdce láska k Angelice, začíná být více citlivější. Bohužel je však příliš pozdě – výzvu, která se před Tonym otevírá, nedokáže využít a místo jeho transformace v dospělého muže, raději zešílí … uteče před sebou. Potřebuje totiž něčím být, s něčím se identifikovat, nemůže zůstat někde „mezi“. A celou tu zkázu, kterou způsobil, dokoná tím, že v Angelice (ženě svého srdce) uvidí muže – věrného sluhu „Sancho Panzu“. Angelika, jejíž ženství bylo celý život zneužíváno, pak ve finální scéně stojí před velkým rozhodnutím – zda popře svoje ženství, obětuje se a přistoupí na hru Tonyho, aby mohl žít, a nebo se postaví sama za sebe a už si nenechá nikým diktovat, kým má být. () (menej) (viac)