Muž, ktorý zabil Dona Quijota

Upřímně se musím přiznat, že do této podívané jsem šel hned od začátku s tím, že to rozhodně nebude snímek pro mě, o čemž mě svým průběhem ten film po celou dobu jen utvrzoval, a při závěrečných titulcích jsem si zhluboka oddechl, že to mám za sebou, neboť jsem to absolvoval vlastně jen kvůli Adamu Driverovi, který mě zde též utvrdil v tom, že začíná jít o čím dál výraznějšího a zajímavějšího herce, jenž dokáže zaujmout nejen svým atypickým vzhledem, ale především svým hereckým umem, který z něj může jednou udělat opravdovou hvězdu budoucnosti. Každopádně, on je tu ale skutečně snad tím jediným, co mě v tomto snímku oslovilo a popravdě musím souhlasit s již nejednou vysloveným názorem, že tato Gilliamova vize měla zůstat „tím“ nezrealizovaným projektem, který pak mohl zůstat ještě dlouhá léta předmětem mnoha diskuzí, úvah a rozborů, jak by mohl vypadat, kdyby skutečně jednou vznikl, nicméně, po všech těch útrapách se Terrymu splnil sen, film se mu nakonec podařilo natočit, ale výsledek prostě a jednoduše jednak většina obecenstva nepřijala, neboť pro „popcornové“ publikum je příliš zvláštní, výstřední a nejednoznačný, a naopak pro cinefili zase až moc jednoduchý, nevýrazný a nezajímavý, a jednak, se vší pokorou, mám dojem, že nyní po tomto snímku už po pár měsících nikdo už ani nevzdychne a když už, tak se zas nebude mluvit o filmu jako takovém, ale stále jen o projektu, jehož vznik provázela velice strastiplná cesta. Nicméně, abych vyjádřil své konkrétní pocity z filmu samotného, očekával jsem o dost větší divočinu, či spíše fantasmagorii, než tomu nakonec bylo, chvílemi jsem tedy sice vážně moc nechápal, co tím vším pan tvůrce chtěl vlastně vyjádřit, chvílemi to sklouzávalo do docela pořádné bizardnosti, chvílemi to zas působilo kýčovitě až běda, ovšem pořád to mělo nějakou tu hlavu a patu, s jasnou příběhovou kostrou, čímž jsem byl překvapen, že Gilliam zas až tolik nepopustil uzdu své fantazii, každopádně nic z toho nezafungovalo úplně přesvědčivě, či výrazně, a prostě to na mě zapůsobilo spíš jen jako takový zoufalý „výkřik do tmy“, který nemá v podstatě ani co nabídnout, či říct. Muž, který zabil Dona Quijota, je zkrátka zvláštní film, který si ale asi jen těžko najde svého diváka a který je vlastně i těžké někomu doporučit, jelikož v podstatě není ani proč. (27.03.2020)

Ako to už chodí, keď sa na niečo čaká až priveľmi dlho, tak je prijatie takéhoto umeleckého diela skôr rozpačité. Odhliadnuc od kontextu vývinu celého projektu ale aj absolútne nezasvätený divák nemusí chápať, ktorá bije. Gilliam si povedal, že keď už Dona pripravoval tak dlho, tak v ňom bude úplne všetko a či to dve a štvrť hodinová dĺžka možno neunesie, to je jedno. Problémom ale potom je, že pocitová dĺžka je skôr štvorhodinová a po ucelenej prvej hodine môžeme mať právom pocit, že sa to Gilliamovi tak trochu rozpadá pod rukami a nepozná mieru. Dôležitý tretí akt je už nekontrolovateľný a nie jednoducho sledovateľný bordel a na diváka pôsobí ako odskočenie si to vedľajšej kinosály. Ono je už potom jedno, čo je fantázia, čo je retrospektíva, čo tu myslia postavy vážne a čo je len hra. Dojem relatívnej ucelenosti sa ale nakoniec podarí dosiahnuť logickou pointou. Asi jedinou možnou. (05.07.2018)

Tyhle větrné mlýny jsou prosycené osobitým kouzlem, humorem a dobrodružstvím zcela ve stylu Terryho Gilliama. Mám však pocit, že tentokrát se mu to trochu vymklo z rukou. Jednoduše řečeno, forma předčila obsah, což je opravdu škoda. Zvlášť když přípravě filmu věnoval takové úsilí a zjevně šlo z jeho strany o srdeční záležitost. (65%) (30.04.2022)

Dobrý. Moc dobrý. Ten film je krásný, stejně jako příběh, který zpracovává. Jsem moc rád, že to Gilliam nakonec dotáhnul do konce, a že je výsledek tak dobrý. Hlavní dvojice je vynikající a i ostatní herci jsou moc dobří. Scéna s větrnými mlýny je skvělá a finále nečekané, dojemné a překvapivé. Jonathan Pryce je geniální a Adam Driver dokazuje, že vážně umí hrát. Ve filmu je náramné množství Gilliamovy fantazie a nápadů, je moc zábavný i dramatický, a ačkoliv to rozhodně není snímek pro každého, já jsem si neskutečně užil, fakt se mi to moc líbilo. A v Gilliamově filmografii jde rozhodně o jeden z těch přístupnějších a lepších filmů. Nečekal jsem nic, ale dostal jsem krásné pohlazení na duši. 75%. (22.01.2020)