Elle

Vcelku obdivuji sebevědomé očekávání tvůrců tohoto filmu, že někdo bude ochotný přes dvě hodiny sledovat výsek ze života hodně zvláštní ženské postavy, k níž si těžko hledat cestu i sympatie a která až do závěru ani na chvíli nevystoupí z role totálně nevyzpytatelného člověka, u kterého netušíte, co v příští chvíli udělá (čímž má být mj. řečeno, že scénář v podstatě zcela rezignuje na nějaký příběh, v jehož průběhu by se Michèle nějak vyvíjela z bodu A do bodu B - osobně mi přišla v závěru naprosto stejná jako na začátku, jen s tím rozdílem, že kolem ní v průběhu těch dvou hodin umřelo několik lidí a rozflákalo se jedno audi). Pokud tedy hlavním zdrojem toho sebevědomí nebyla skutečnost, že roli Michèle ztvárnila Isabelle Huppert, která je zde samozřejmě herecky excelentní jako vždy a má dostatečně vybudované renomé, aby k filmu dokázala přitáhnout náležitě početné (frankofilní) publikum. Protože se k této cílové skupině neřadím, Elle mě moc nebavila, a musel jsem se dost nutit, abych tu úmornou podívanou zhlédl až do konce. Jak jsem už napsal, Isabelle Huppert je zde sice výborná, ale kvalitní herecký výkon mi ještě nedělá dobrý film (podobně jako rádoby kontroverzní obsah), a navíc mi není úplně příjemné sledovat film, v němž v podstatě z jediného záběru nesleze 62 letá herečka, protože mám ve filmu prostě rád mladý hezký holky, a i když Huppert na svůj věk samozřejmě vypadá výborně, tak mi přišlo minimálně nepatřičné (i za předpokladu, že by její postava vědomě lhala), když v jedné scéně mluví o tom, že má menstruaci, protože je evidentní, že menopauzu má dávno za sebou. Celkově to na mě působilo dojmem, že toto je látka, která na stránkách knihy může fungovat velmi dobře, ale ve filmu bohužel ne, a stále jsem nepřišel na důvod, proč ten film vlastně chtít vidět, pokud člověk není bytostný fanda současného francouzsky mluveného filmu nebo Isabelle Huppert. (15.03.2020)

Herecký koncert Isabelle Huppert! Nevím, jak to ta ženská dělá, ale s každým rokem je čím dál tím lepší herečka. Ač Elle zpočátku vypadá jako zvrácená variace Pianistky, brzy celý film změní směr jízdy a veze diváka křivolakými francouzskými uličkami, jak už to ve francouzských filmech bývá. Zpětně byla každá postava vlastně výjimečná: Michelle, její syn, ex manžel, milenec, soused, kluci z herní firmy, kterou Michelle řídí, a samozřejmě rodiče Michelle. Komplikované, zašmodrchané, ale - až na závěr, který mi přišel trochu moc americký - skvělé. (30.11.2016)

Kokos, vôbec neviem, čo si o tom mám myslieť. Paula Verhoevena poznám asi sto rokov, ale toto je niečo úplne iné, než na čo som od neho zvyknutý. Jasné, chápem, na staré kolená odišiel z Hollywoodu a vo francúzsko-belgicko-nemeckej koprodukcii nakrútil mierne kontroverznú, ale v zásade inak veľmi civilnú a komornú drámu s pár trilerovými okamžikmi, ktoré sú však (schválne?) veľmi zvláštne nakrútené, čiže sa nedá povedať, že by šlo o čistý triler. Ale to bez výraznejšieho spoilerovania nejde vysvetliť. Hlavná hrdinka má otca v base, lebo bol sériovým vrahom – a to je len špička ľadovca. Scenár je dosť zaujímavý a zamotaný, ale pritom prehľadný a keď sa to tak vezme, tak svojím spôsobom zároveň jednoduchý a priamočiary. Je tam pár sexuálnych a gore momentov, ktoré sú explicitné, ale kto pozná Paulove vrcholné diela, tak bude sklamaný, pretože je to oproti jeho najškandalóznejším snímkam veeeľmi krotká záležitosť. Asi chápem divákov, ktorí budú nadšení a dajú 80%, ale ja som sa síce nenudil, ale už to nikdy viac nechcem vidieť. A je to strašne dlhé. Takže 50%. Sorry, Paul. Ale ty to určite pochopíš. (08.01.2018)

Jak už bylo v komentářích zmíněno, inspiraci Hanekem prakticky nelze v tomto snímku nevidět a srovnání se tak lze jen těžko ubránit. Verhoeven se snažil onen Hanekemu typický (tj. pomalý, náročný a emočně vypjatý) styl pojmout více dynamicky, zřejmě ve snaze natočit film pro širší obecenstvo lépe stravitelný, ale ve výsledku se mu tato snaha spíše vymstila. Nečekejte několik málo dramatických scén dlouhou stopáží vygradovaných k erupci emocí – Elle přichází od prvních minut s kanonádou tragédií nastupujících jedna za druhou jako na běžícím páse a kostlivci skákajícími ze skříně jako králíci z klobouku. Nejen, že tento přístup rychle omrzí, ale především ztrácí svůj hlavní účel – emociálně diváka zdeptat. Takhle mě spíše deptá, že ve mně těch 130 minut znásilňování, umírání a dalších „veselých“ událostí vlastně nic moc nenechalo. (25.01.2017)

To byl film jasně šitý na míru pro Isabelle Ruppert. Ta tyhle role zvládá naprosto skvěle a tady rovněž perlila. Sice jsem plně nepochopila, že to nechala dojít tak daleko, ale budiž, odborník nejsem a scénárista věděl určitě proč to finále takhle vyhrotil. Celou dobu jsem totiž čekala, jak to dopadne, takže tam moc odboček ani nemohlo být. Takových tématicky laděných filmů vidím poměrně málo, takže další důvod pro. Rozhodně je ta čtyřka spíš Isabellina než za scénář, ale ve výsledku se to propojí stejně dohromady. (29.10.2016)