Ján Hus

Když Česká televize přišla s ukázkami na nový, výpravný mini-seriál o Janu Husovi, kde se měli objevit herci jako Javorský, Hádek nebo Kňažko, tak jsem nadšením snad ani nedejchal. Pokorně jsem čekal a doufal, že počínaje tímhle seriálem v naší zemi pochopí, že není úplně na škodu konečně začít filmově vyprávět i minulost, která je vzdálenější, než první republika. Jenže to by to Česká televize nesměla tak strašně radikálně posrat. Nejdřív teda k plusům. Tím jsou hlavně herci, kteří podle mě opravdu dělali, co mohli. A o to víc mě mrzí, že všichni ostatní v tomhle příběhu zfušovali, co mohli. Největší průser je asi hudba, kde Kocáb předvedl naprosto neuvěřitelnej výkon. Do patnáctého století zasadil místy poměrně svižnou nic neříkající elektronickou muziku a samotné upálení Jana Husa pak podpořil elektrickou kytarou. Nehledě na samotnou znělku tohoto mini seriálu, která vysloveně byla ze světa amatérských. Nezlobte se na mě, ale to co tady Kocáb předvedl, to sahalo až za hranice únosnosti. Dobová muzika byla v pořádku, ale jakmile jsem slyšel něco moderního, chtělo se mi blejt. Do takového příběhu to prostě nepatří. Další problém pak byl samotný scénář, který vlastně ve své podstatě neřekl vůbec nic nového. Během tří dílů naprosto zmatečně popsal pár postav, stav církve a krále a to je asi tak všechno. Přitom prostoru bylo víc než dost. Do toho dialogy, ve kterých jednou postavy citovaly div ne z kroniky a podruhé mluvily naprosto moderně, poplatně dnešní době. A nejhorší na tom všem bylo, že celý ten čtyř a půl hodinový příběh se odehrával na neuvěřitelně krásných místech naší země, které jsem ani jednou neviděl pořádně v plné své kráse. Vždyť ty hrady se dají nasnímat z takových úhlů, že by jeden záběr vedle druhého měl diváka tak učarovat, že by nestíhal zavírat hubu. Když to jde v jiných zemích, tak proč by to nešlo u nás? Tady jsem nenašel jedinej moment, který by mě vysloveně nadchnul. Hlavně ale, že se točilo na několika hradech. To je sakra tak těžký natočit něco historického ze středověku? Vždyť v současnosti už takové filmy točí snad každá země v Evropě, která má k historii své země, co říct. Je vidět, že to asi ještě chvíli potrvá, než se najdou režiséři a scénáristé, kteří něco takového dokáží natočit poutavě a kvalitně. Nezbývá tedy nic jiného, než se opírat o herce, které máme výborné. Bohužel jen na nich se to stavět nedá. (05.06.2015)

U Jenďoura z Husi opět končí humory. Jde o další z děl zpracovávajících látku, sahající knedlíkům až do samotné podstaty jejich národnostního uvědomění. Po turbulentních veletočích, které pověst pána Jána prodělala, od štelování do pozice šajtána nečistého, přes bijce feudálů, největšího obrozence, pionýra komunismu či třeba oportunistického mouly, dospěla do dnešních časů, časů vyprázdněnosti a zpochybňování všeho. Svoboda tak na popud centrálního Miloše lidstva zkusil nahlédnout na látku jinak, lépe, radostněji a konečně prý ,,bez ideologického podtextu". V úvozovkách, neboť mám podezření, že Kňažka obsazoval a otextoval sám Duka. Historickou přesnost bych ponechal odborníkům z hysterických věd, protože oni si rádi zabreptají, já se juknu ve svém obsáhlém a do podrobností zacházejícím slohovém útvaru na filmové aspekty díla. Tedy - Kocáb nacákal poslední zbytky své soudnosti do súdánské dcerky, Hádek má charisma plže a Dolanského obsadili, abych mohl při jeho přehrávání chcát smíchy do výše nevídané. Tři, za Javorského, odvahu a výdrž. Mou. (06.10.2015)

Tak po dokoukání všech tří dílů říkám, že dílo má vzestupnou tendenci. Svobodovi jdou nejlépe komorní konfrontační situace, takže scény z vězení a vyšetřování jsou to nejlepší, co může film nabídnout. Dosti dobře je zvládnuto podání schizmatu v církvi. Herecké výkony považuji za velmi slušné, zvláště na dnešní dobu a téma. Ovšem Kocábova hudba je naprosto tragická a nechápu ten nápad nechat ji zkomponovat právě jeho. Nejen že se nehodí dobově, ale neobstojí ani sama o sobě (to už by byl lepší nějaký Sabaton). Spíše než s Vávrovým velkofilmem bych to porovnával s vynikajícím Ecce Konstantia. Jsem na vážkách mezi třemi a čtyřni, nakonec se přikláním ke třem. Ano, hudba za to může. Update 22.3.2016: Mno, poté, co jsem si přečetl (víceméně) odsouzení od jistého teologa a historika církve, z kterého ač v rozsahu cca 2 stran jsou věcné tak tři věty, zatímco zbytek až neuvěřitelně připomíná kejhající potrefenou husu, jsem se přece jen rozhodl své hodnocení zvednout na 4*. Krom toho dodávám, že mám občas pocit, že panuje přesvědčení, že když se nějaká věc nepodá dostatečně "kontroverzně", že to automaticky snižuje hodnocení. (30.05.2015)

Nakonec to nedopadlo tak špatně, jak napovídal první díl. Slušné herecké výkony, Hádkovi jsem moc nevěřil, ale zvládl to velmi slušně. A poměrně zvládnuté přiblížení církevních a náboženských otázek pro českou ( většinově ) bezbožnou společnost taky zaslouží plus. Ovšem víc jak průměr dát nemůžu vzhledem k některým až trapně šablonovitým scénám a postupům ( zvláště první a druhý díl ) a především za tu trapnou Kocábovu exhibici, která se k tomuto typu filmu prostě nehodí. (01.06.2015)

Bilance tohoto díla je v mnohém bilancí polistopadové umělecké dramatické tvorby vůbec. Není náhodou, že do třídílné televizní inscenace bylo vloženo mnoho nesporné práce a úsilí dvou příslušníků dvou starších generací (mezi Kantůrkovou a Svobodou je věkový rozdíl 15 let). Snaha o dokumentárnost a přesnost dobových, zejména ideových reálií je kontraproduktivní. Nemá smysl popírat, že Hus byl hluboce věřící křesťan a že žil a myslel v náboženských kategoriích; stejně tak je ale nešťastné, když se v nich utone přespříliš. To, co je na Husovi a jeho památce podstatné, tkví v něčem jiném. V tom, čím a jak přesáhl svou dobu. V tom Vávra zůstává nedostižným právě proto, že důsledně respektuje Palackého, Masaryka a Jiráska. Je to vztažitelné i na pojetí Husovy postavy. Štěpánkův Hus je mužem zástupů, strhujícím řečníkem, mužem, který plane, a proto za ním jdou zástupy. Tím spíše, že je mužem lidským, chybujícím; že jeho světectví je skrnaskrz lidským. Hádkův Hus je cosi mezi dospěvším Jeníkem Ratkinem a introvertním intelektuálem nové doby. Jako Husovo osobní alter ego je výtečný, jako alternativa ke Štěpánkovu výkonu neobstojí. Naopak pozoruhodná a působivá je gradace závěrečného dílu. Hus v ní vstupuje do věčnosti; neznámý kněz se mění v nadčasový symbol, oběť justiční vraždy vítězí nad koncilem, který v některých ohledech usiluje o totéž jako český mučedník ctnosti a pravdy. Z druhé strany je televizní Hus nesporným vrcholem české televizní polistopadové dramatické tvorby a přináší i nejedno významné dokreslení detailů velkolepé Vávrovy a Mackovy fresky. Svoboda v plné kondici - a tady se tak představuje - je víc než filmový řemeslník; výkon, který odvedl, je dílem zralého umělce. Tragické husovské výročí - v mezích naší doby - bylo uctěno důstojným způsobem. Součástí tohoto nesamozřejmého úspěchu je i skutečnost, že jinou cestou potvrdilo výjimečnost zatracované vávrovské husitské trilogie. A s ní i celý vzmach českého národního hnutí v předminulém a minulém století. A tak to, co Česká televize nabídla, je až překvapivě silné a v daných podmínkách vlastně velmi zdařilé. Je to podstatně víc, než jsme mohli čekat. (02.06.2015)