Obsahy(1)
Hra Ecce Constantia vznikla v roce 1988, jejímu vzniku však předcházely více jak dvě desítky let Kohoutových rešerší pramenů týkajících se kostnického koncilu. Určená byla přímo pro městské divadlo v Kostnici, tehdejší dramaturgové ji však nakonec do repertoáru nenasadili. Ecce Constantia tak v kontextu Kohoutovy dramatické tvorby zůstává jediným dramatickým textem, který se nikdy nedočkal přímého přenesení na divadelní jeviště. Hra, která se od ostatních dramat a filmů zabývajících se postavou Jana Husa liší tím, že mistrův život popisuje výhradně skrze ostatní postavy, byla poprvé uvedena až v roce 1992 jako adaptace České televize. Pavel Kohout se v tomto zpracování objevuje jako televizní reportér Ulrich Richental, jméno si vypůjčuje od kostnického kronikáře, který průběh koncilu zachytil jak písemně, tak v obrazech. Právě Richentalovy záznamy sloužily Kohoutovi jako výchozí materiál při psaní a pomohly do „kostnické historie" vnést vánek některých svěžích interpretací. Netradiční je rovněž samotná struktura dramatu. Kohout v ní jednotlivé obrazy odděluje dvanácti vstupy fiktivní TV Constantia. Ty slouží jednak jako malé exkurzy do historicko-politického kontextu tehdejších událostí a v televizní adaptaci jednak jako platforma pro samotného autora, který ve svých reportérských poloimprovizovaných vstupech dostává pověsti charismatického mluvčího a pečlivého cizeléra jemné jazykové komiky. Hlavních rolí se ujali přední divadelní herci Jiří Adamíra a Viktor Preiss, hereckým výkonům je podřízena i režie, která bez větších zásahů sleduje pečlivé vykreslení mocenského boje a machinací zahalených pláštíkem zápasu o ušlechtilou myšlenku reformace církve. Jan Plíhal (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (22)
Divadelní filmařinu tu nehodonotím, ale historické chyby (jednou provždy, Zikmundův ochranný glejt Husa ochránil na cestě do Kostnice, nezaručoval mu beztrestnost před koncilem) doprovází scénář, který vypadá, jako by byl zfilmován v roce 1982 a ne 1992... Čekal jsem netradiční přístup k husovské legendě, ale dostal ........ Zítra se bude tančit všude. Nebo spíš mezinárodně-politický přídavek k Vávrovu Janu Husovi z padesátých let. * za velmi kvalitní herecké výkony ()
Poněkud kontroverzní, leč zároveň velmi originální, je tato inscenace, a to zejména díky svému reportážnímu zpracování, které, mnohdy vtipným způsobem, ukazuje historické dění optikou současného světa a stává se tak v podstatě relativně nadčasovou záležitostí. Jednotlivé akty jsou samy o sobě vynikající, čemuž se nelze divit vzhledem k tomu, že všechny postavy jsou obsazeny nejlepšími českými herci. Zádrhel však tkví hlavně v jejich propojení se zpravodajskými vstupy, jež posouvají vyznění dílčích částí a nakonec i celého představení do rozpačitých vod a některé narážky pak mohou působit hodně rozporuplně, možná až neuctivě, s ohledem na citlivost daného tématu. 75% ()
Zpracování historické události kostnického koncilu, kdy je televizní zpravodajství přímo v oné době a popisuje události, které jakoby vyprávěli divákům v přímém přenosu televizní hlasatelka Marie Tomsová nebo televizní reportér, samotný autor hry Pavel Kohout, je opravdu ojedinělou záležitostí a v ranku českých televizních inscenací jistě i jedinečným originálem. Musím ale říct, že i když námět je pojat nezvykle a nevídaně, působí trochu rozpačitým dojmem. Tyhle vstupy se mísí a střídají s hranými, téměř divadelními pasážemi, které jsou oproti tomu silnými zážitky, neboť herecké obsazení je velmi podařené. Každopádně výsledek je díky dokonalému nastudování látky Pavlem Kohoutem naprosto vynikající a nebál bych se přirovnání k historickým hrám Oldřicha Daňka nebo Jiřího Bělky. ()
Unikátní inscenace podle divadelní hry, a která je psaná formou televizní reportáže a jakoby živým přenosem z koncilu z Kostnice, kde jednotliví protagonisté jsou zpovídáni před kamerou reportérem. Výborný Adamíra si střihl podobnou roli jako třeba v Kardinálu Zabarellovi z roku 1968. Ale výteční jsou i Preiss nebo Boris Rösner a další. ()
Dívám se na to po dvaceti letech a neztratilo to nic z působivosti, kterou to mělo, když jsem to viděl tehdy. Husův a Jeronýmův případ jsou tu pojaty jako obětování jedince v zájmu vyššího cíle, navzdory tomu, že úhlavní strůjci tohoto handlu jsou si vědomi nespravedlnosti tohoto kroku. To vyšší dobro však jaksi nenastane a strůjci se stávají obětí svého komplotu, tak jako ti, kteří si mysleli, že obětováním Československa zachrání mír v Evropě na tisíc let. Zde se dá vidět: https://www.youtube.com/watch?v=mQ8avkHnbNo ()
Galéria (19)
Zaujímavosti (1)
- Ačkoli jsou v závěrečných titulcích postavy Kardinála (Jiří Adamíra) a Rektora (Viktor Preiss) označeny pouze hodnostmi, z filmu vyplývá, že Kardinál je Petr z Ailly a Rektor Jean Gerson. Oba patřili k nejvýznamnějším středověkým myslitelům. (ČSFD)
Reklama