Princezna a písař
Princess and the Scribe
Réžia:
Karel JanákScenár:
Rudolf MerknerKamera:
Martin ŠáchaHudba:
Ondřej Gregor BrzobohatýHrajú:
Matouš Ruml, Monika Timková, Maroš Kramár, Jiří Bartoška, Petr Nárožný, Jiří Hána, Radim Kalvoda, Norbert Lichý, Barbora Srncová, Jiří Dvořák (viac)Obsahy(1)
Na hrade sa práve chystá slávnosť, keď sa objavia traja bohatí návštevníci na čele s urodzeným pánom Dietrichom. Keď za zvláštnych okolností zmizne ich truhlica s drahokamami, z krádeže je obvinený kráľovský pisár Janek, ktorý musí z krajiny zmiznúť, aby si zachránil holý život. Princezná Amálka, na ktorej ruku si nárokuje pán Dietrich ako na odškodné za ukradnutý poklad, ho čoskoro nasleduje. Aby sa zachránili, spoločne musia nájsť pravého vinníka krádeže. (STV)
(viac)Recenzie (356)
Že já kráva se radši nešel modlit do kostela za lepší zítřky. Bohužel jsem v téhle pohádce postrádal pohádkovost. Působila na mě jako akční film pro jesle. Princ co skáče jak Burce Lee, princezna bez spětky něhy, dějová linka bez kapky koncepce, hlavní představitele bez charismatu a celkově to na mě působilo po scénaristický stránce děsně odflákle. Plusy vidím v exteriérech, hudbě a osvědčeném tandemu Bartoška - Nárožný. Dám dvě, ale kapr se salátem se mě z toho dobráckého hodnocení musí obracet v žaludku. ()
První vstup do nových pohádek se České televizi podařil tak nějak na půl. Tahle pohádka by nebyla vůbec špatná, kdyby místy nebyla hrozně rádoby kůl. Nejhorší snad byly ty střihy, kdy Matouš Ruml v pohádce poskakoval jak Jackie Chan v jeho nejakčnější komedii. Každopádně když tyhle momenty, které se snažily tuhle pohádku ozvláštnit, budu ignorovat, musím říct, že právě Matouš Ruml byl v pohádce super. Stejně tak Bartoška, Kramár nebo klasik Nárožný. Škoda jen, že Janák to s tím, že půjde s dobou, trošku přehnal. ()
Hned na začátku musím otevřeně říci, že nemám tvorbu režiséra Janáka právě příliš v lásce, ale abych zůstal objektivní, musím konstatovat, že Princezna a písař se mu povedla mnohem lépe než tuctový předloňský ,,tucet měsíčků", to každopádně. Po dlouhé době tak Česká televize vyprodukovala a na Štědrý večer uvedla pohádku, která nebyla vysloveně špatná. Do zlatého fondu televizních pohádek se nejspíš nezapíše, ale jistě se v ní dá alespoň vysledovat určitý progres. Minimálně co se přiblížení současné moderní dětské generaci týče. Trocha té akce, trocha Le Parkouru. Je mi ovšem jasné, že konzervativněji naladěnému staršímu divákovi to zrovna nemusí být po chuti. Štědrovečerní pohádka by měla být tím nejlepším, co české televize v tvorbě pro děti za daný rok vyprodukují, schválně ovšem používám kondicionál, protože oznamovací způsob by tohle prohlášení neuneslo... ()
„MAMI, TAK JÁ BUDU MÍSTO PÍSAŘEM KRÁLEM. NEVADÍ?“. …" /// Kdy už konečně pochopěj, že pohádku nedělaj postavy, co se chovaj jako kreténi, ale scénář. Ať si klidně princezna s ostatníma holkama hraje „mezi kozy“, ale probůh ten písař by snad neměl bej úplně blbej! Snacha vytřískat z toho víc, se Janákovi upřít nedá, ale kamerou děj nenaplníš. A tak nezbejvá, než vypnout nejvýkonnější grafickej čip na světě – představivost. Každá myšlenka totiž zabíjí logiku a chování postav odpovídá tuctový studiový (pohádkový?) inscenaci. A místo, aby se něco dělo, tak se plká. Nejsledovanější pohádka Štědrého dne. A další den vyhrajou Babovřesky. Sláva ti národe český! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Založil jsem aktivistickou skupinu, která má dostat písaře (všechny) na hrad. 2.) Prostě něco hledám! /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE * NAPĚTÍ ne ()
Začátek byl velmi nadějný i když trochu vykradený ze Tří oříšků (to tam ostatně nebylo jen na začátku), ale pak se to vytratilo do nesmyslné honičky trvající téměř celou pohádku, navíc princezna byla fakt slabá, takže největší klad pro mě k mému překvapení byl Matouš Ruml, který byl opravdu fajn. ()
Na filmech Karla Janáka jeden musí ocenit aspoň to, že tenhle člověk aspoň ví, co by v (dobrodružném, pohádkovém, to je konečně jedno) příběhu být mělo. Mnoha (tedy podstatné většině) současných českých tvůrců (nejen) pohádek chybí i tenhle základní předpoklad. Že to ví, ovšem neznamená, že je schopen to tam úspěšně vložit. Realizace drhne, přičemž problémy s dějem zásadně řeší stylem "když nevím, půjčím si odjinud" (i když zde to nedosahuje úrovně předloňských cyklů - pardon, měsíčků). Zadání muselo znít zhruba takhle: "bude to akční, bude se tam šermovat, prchat před pronásledovateli cestou necestou, skákat po zdech, padat do děr a topit se v močálech a celý to bude doprovázený špičkováním mezi ústředním párem. Prostě jako první Piráti chápeš? A teď neváhej a toč." Povedlo se? No, tak napůl (někde kolem, dle nálady o něco víc nebo o něco míň). V čem je problém. Za prvé, důležité zápletky působí naivně i v pohádce, kdy celý ten padoušský plán by snad neoklamal ani ostrahu muničáku ve Vrběticích. A co třeba důvod mnohaleté absence hrdinova otce? Co těch 20 nebo kolik let dělal, zatímco "nepolapitelný" padouch si žije na vysoké noze? Rimmerovými slovy, tomu by neuvěřilo ani pětileté děcko (takhle chabě vysvětlená absence jednoho z rodičů mi silně připomněla druhé Jak vycvičit draka). Děj tu je zkrátka z větší části jen proto, aby k tomu adrenalinovému parkůru byl nějaký důvod a ne od toho, aby se o něm přemýšlelo. Grrr. Za druhé. Prchání po střechách a stokách není sice udělané špatně, ale zabírá v ději příliš velké místo a chvílemi je příliš samoúčelné. Za třetí. Shledání v bažinách je z kategorie Cimrmanova "Hodina pravdy". No a za čtvrté. Chybí tomu trocha pohádkové poetiky. A to nemyslím písničky. Při všech těch skákáních sice možná může být mladší či naivnější divák chvílemi napjatý, jak dopadne konkrétní scéna, ovšem celý příběh sám o sobě tohle vyvolat nemůže, protože je vlastně dost chudý (i když se tu něco děje skoro pořád). Co třeba něco víc vědět o postavách (stačí v náznacích, třeba právě běžící klasika Tři oříšky toho v pár vteřinách o princových rodičích stihnou říct spoustu). A postavy samotné by měly předvádět trochu větší škálu emocí, aby působily jako lidé a ne šachové figurky, které scénárista přesouvá z místa A do místa B, s jednoduchou charakteristikou (hláškař, záporákův poskok a podobně). Občas by z nich měl scénář dostat třeba o čem sní, co chtějí, po čem touží (i kdyby to bylo jen po sklenici vody). A taky dát prostor k tomu, aby se vyjadřovali vedle slov i jinak. Obyčejný úsměv, oči, gesta. Interakce není jen slovní a mnohé vodopády slov vlastně nic kloudného neřeknou (to jsem se dostal ovšem ke stavu české kinematografie obecně). No, to bychom měli nedostatky, plochost, málo emocí, sázka na adrenalin. Teď nějaké klady, protože musím přiznat, že katastrofa to nebyla. I přes zmíněné nedostatky děje a naivitu to aspoň drží pohromadě a to se počítá. Řemeslně je to natočené rozhodně slušně, lokace působí opravdově, kostýmy a výprava působí bohatě a přitom nepřeplácaně (a trochu to dohání to co chybí na obsahu). Ústřední pár sice mohl být charismatičtější, ale bývalo i hůř. Mnohem hůř. Šerm tu na pohádkové poměry vypadá dobře (až na ty samoúčelný salta). A pak Maroš Kramár, který má naopak chrisma na rozdávání a záporáka si užívá dosytosti (a s lepším scénářem by to v jeho podání byla super postava). Jo, a je to podstatně lepší než Jacksonův Hobit (i když to má skoro tytéž chyby, jen v menším). Tak tři, ale jen že jsem v mimořádně dobré náladě. () (menej) (viac)
Z Matouše nám vyrostl docela charismatický chlap. Ani bych neřekla, že ho znám jako retardovaného Lexu Bůčka z Comebacku. Jako princ se strništěm a čupřinou byl k sežrání! Nicméně, a to mi odpuste, princezna vypadala jako přešitý chlap. Tolik pěkných holek máme a oni si vybrali za princeznu zrovna tuhle. Celkem slušný námět i režie, ale díky Monice jsem si pohádku zrovna moc neužila. ()
Scénárista či režisér asi paří Assassin's Creed. V záplavě dementních čertů celkem osvěžující nepohádkové dobrodružství. ()
Písaře je třeba naučit především, a to zdůrazňuji, kromě šermování, dělat salta o zeď, protože to při zapisování cizích myšlenek využije úplně nejvíc. Aspoň, že ten chlapík, který tedy má být písař, ač ho vidíme dělat ledacos kromě psaní, měl jisté kouzlo. Po všech těch chlapcích, do kterých se zamilovávaly princezny v posledních letech, je to docela osvěžující. Princezna je sice o půl hlavy větší než hlavní hrdina a její budoucí životní partner, ale, rovněž na rozdíl od mnoha princezen let předchozích a vlastně i letošních, je hezká a povšechně sympatická (jen ty její šperky, oko trpí, duše pláče). Zápletku s nepatřičně vydanou truhlicí si tvůrci vypůjčili ze staré kulisovky, připletli do toho miliontou variaci na téma "dávná vražda, snaha chopit se moci", co jsme viděli už třeba v Hrbáčovi, zázračné zachránění někoho, kdo nade vší pochybnost už měl být mrtvý jsme už také viděli tolikrát, že to je krutá zívačka. Někde dvacet let odložený rodič dá divákovi vzpomenout na "Jak vycvičit draka 2" (konečně chápu, proč nám ve škole bránili v opisování, u scenáristů to je opravdu trapas), když jsem u toho opisování. Udělej mi kocoura mi připomnělo těžký týden referenta Kubrta. Přesto tahle pohádka není nejhorší, co jsem viděla, a scenárista ani režisér nemusejí dělat ani čulibrka ani vozembouch, aby své diváky rozesmáli tam, kde je rozesmát plánovali. ()
Lepší než loňských Dvanáct měsíčků (od stejného režiséra), ovšem do opravdu dobré pohádky daleko. Začátek přitom není špatný, ale jakmile dojde na akčno a dobrodružno, jde to jen z kopce. Útěk z hradu se ještě jakžtakž povedl (poskakování po střechách pomohla hlavně Brzobohatého velkorysá hudba), ne tak následné souboje, plavba na loďce, bažina, záchrana... Každopádně hlavní dvojice byla příjemná, humor se tu a tam zableskl, Jiří Bartoška měl na hlavě pravděpodobně tutéž paruku, kterou nosil Dustin Hoffman v Hookovi, a jednu z rolí dostal Petr Nárožný, spolehlivý za každé situace ("Oblékl si to schválně, aby mi hnul s játry!"). ()
Po letech musím přiznat, že šlo spíše o jednu z lepších součaných pohádek ... ()
No jak už jsem napsal naposledy v komentáři na tři brudery, tak pohádkovej žánr už mě moc neoslovuje obvzlášť když vám navrch ještě naservírujou na štědrovečerní večer tuhle rádoby akční pohádku bez jediný špetky invence navrch z totálně retardovaným scénářem. Navíc hlavní hrdina postrádá jakýkoliv charizma no a ta otravná princezna je vyloženě na pěst. Jenom Kramár si toho záporáka celkem užil. Tak aspoň něco.35% ()
Toho roku ju ČT nasadila ako návnadu č.1. Návnada č.2 Kdyby byly ryby mala už upútavku tak hroznú, že som zatiaľ nenašiel odvahu. Nečakane z tohto mini rozprávkového súboja vyšla slovenská rozprávka Na vlásku, hoci ani tá nie je bez chýb. Úplne najviac ma na nových rozprávkach serie ten televízny look, fakt neviem, čo za kamery používajú ale občas má človek pocit, že sleduje telenovelu. Rozprávka Na vlásku práve v tomto smere zabodovala. Princezná i pisár spočiatku i bavia, čo má na starosti P. Nárožný. Bartoška je fajn, ale veľa priestoru nedostal. Veľkým prekvapením bol pre mňa M. Kramár v zápornej roli Dietricha. Bez neho neviem, neviem... Niektoré akčné scény sa snažia pôsobiť akčnejšie než v skutočnosti sú a poniektoré pripomenú Pirátov z karibiku. Dialógy to je väčšinou bieda, to je však problém väčšiny dnešných našich filmov a nielen rozprávok. Princezná herecky neoslnila, M. Ruml ako tak. Celkovo slabý, ale pozerateľný priemer. 50%. ()
Hodně sympatická pohádka, která se mimo jiné liší tím, že šerm v ní, vypadá více méně jako.. šerm (což rozhodně není pravidlo). A krom něj se tu furtén někam skáče nebo leze, prchá, či provádí jiné pokoniny a přitom to nevypadá nijak zvlášť blbě (no dobře, trochu přivřít bulvy asi potřeba je), navíc se podvedlo jak obsazení (titulní písař, zavilý űberpadouch), tak řemeslo a to fakt není na tv produkci málo. Krleš & howgh & vesmírná vydra s chapadly navždy. ()
Nejslabší i nejsilnější stránkou tohoto snímku je scénář, resp. scénář je řemeslně čirá dekadence, ale námět mě zaujal tím, že je (připadlo mi to tak aspoň) vystavěn jako přehlídka praktik, jak se ve 20. a následujícím století vyráběly a vyrábějí státní převraty, včetně false-flag-operation a nutné do očí bijící laxnosti a pasivity obyvatelstva. Považuju to ale bohužel jen za šťastnou náhodu při slátávání děje (od slova "slátanina") a vlastní nadinterpretaci toho, co jsem od štědrovečerní tabule po očku sledoval. Přesto by to (z tohoto úhlu pohledu) stálo za remake. ()
Když máte nulová očekávání, nemůžete být zklamáni. Takže jsem bez duševní újmy přežila tuhle nepohádku, kde místo nadpřirozených bytostí figurují trapné paruky, logika příběhu klopýtá a místo atmosféry se film frikulínsky podbízí akrobatickými kousky hlavního minihrdiny. Stravitelné...a při pohledu na zoufalou, uvřeštěnou pohádkovou tvorbu 21. století bych řekla i docela obstojné. Hlavně se v tom nepitvoří Blanarovičová s Liškou, už za tento fakt přidávám hvězdičku do mírného nadprůměru. ()
Tahle pohádka mi před lety nějak unikla a tak jsem se k ní dostal s dětmi až dnes. A moc se mi líbila. Asi jsem ovlivněn pohádkou viděnou těsně před touto, kterou bylo Sedmero krkavců a taky srovnáním s českými pohádkami dneška. Ano, byla krapet akčnější a některé parkourové výkony Rumla mne celkem udivily, ale proč ne? To musí hrdina z pohádky umět jen cválat na koni? Princezna byla hezká, neokoukaná, okatá a prima byli i záporáci Kramár a jako vždy skvěle slizký Hána. Pohádka to byla vskutku výpravná a za kostými by se nemusel stydět nejeden historický velkofilm, stejně tak za interiérové nebo exteriérové lokace. A protože to tu je dle mého názoru dost podhodnoceno, místo třech palačinek dávám 4 . * * * * ()
Zkrátka a dobře (co dobře, vlastně špatně): vcelku originální zápletku zabíjí veskrze ubohý scénář. Nemůžu si pomoct, ale moderní jazyk a akce v tomhle rozsahu prostě do pohádky nepatří. Nesváteční guláš hoden pouštění snad jen v neděli na vytrávení (otrávení?) po svátečním poledním... guláši. 40% ()
60% ()
Jak dlouho ještě hodlá personál tzv. veřejnoprávní televize předhazovat dětem podřadné debilní slátatniny? Co si slibuje od toho, že zadá tradiční štědrovečerní pohádku scénáristické a režisérské spodině (viz portfolio obou autorů)? Ponechme stranou půl filmu trvající útěk z hradu a vezměme to rovnou od toho utopení v bažině: Tady se asi někdo inspiroval tím postupem oblíbeným ve všech podřadných televizních produktech: vygradovat scénu až na hranu, střihnout pro distanc a dramaticky pokračovat. Zde užito dramaticky běžících nohou. Chápu, že ti šmíráci chtěli dětského diváka pořádně napnout a pak mu naservírovat úlevné překvapení, ale když se prokazatelně utopená princezna probudí v čistoskvoucí postýlce, tak na to opravdu nestačí po několikaminutovém dějovém pohledu stranou naznačit, že ji nějaký chlápek vytáhl (jak?) hned po střihu (ještě živou, ale už v bezvědomí). Notabene utopená v bažině, probuzená v elegantním ložním prádle, vymydlená a s perfektním makeupem. (Uznal bych to, kdyby nevystřihli, co všechno zachránce mezi tím nutně musel s princeznou provádět.) Apropó, tenhle zachránce: hrdina Přibík, který dvacet let hledá královniny vrahy pobýváním uprostřed bažiny, kde si zbudoval solidní srub. Tak hlavní je být ve správný čas na správném místě (PollyJean nikoli nepřípadně upozorňuje na taktiku inspektora Trachty v Hospodě na mítince). Zato král je beznadějný tragéd. Že jsou králové v českých pohádkách dementní, na to už jsme si zvykli. Tento vypadá mentálně v pořádku, tím méně je pochopitelné, jak to, že kvůli podezřele zmizelé truhle postupně odevzdá jedinou dceru, celé království a (poté, co je mu sdělena pravda, kterou si potřebuje "ověřit") i sám sebe dvěma přivandrovalým nýmandům, kteří nemají v rukou absolutně nic. Ale co vlastně čekat od krále, jehož jediným ministrem pro všechno je senilní učitel krasopisu (ty školní lavice se v pohádkách za poslední desetiletí vůbec nějak rozmohly). Tak vážně, kdyby ta pohádka byla postavena na tom, že král je slabošský idiot (jako třeba v iniciátorské Pyšné princezně), dá se s tím pracovat, ale takhle to prostě nejde. Nestačí k sobě prostě slátat vyzkoušené šablony ozvláštněné několika dramatickými karamboly. Ztvárnění princezny stojí za bližší pozornost. Ačkoli na mne působila velmi sympaticky, nešlo přehlédnout, že na tu v sitkomech oblíbenou vždy nad věcí hláškující adolescentku vypadá přece jen už příliš moc dospěle. Její celkový výraz, gestikulace, mimika je velmi dobře provedený mediální prefabrikát pro trochu větší holky, které si loni či předloni přestaly hrát s bárbínami - toto pseudocelebritní pojetí bez čehokoli niterného se obzvlášť silně projevuje všude tam, kde tvoří trojici se svými dvěma věčně se hihňajícími dvorními dámami. (Až obludně ilustrativní jsou některé obrázky zde v galerii, paradoxně ty, kde se nehihňají.) Ve stejném duchu je i jejich zamilovanost, která vlastně ani není zamilovanost, natož "láska", ale takové to pobaveně zaujatě pozorovatelské dávání šance adeptům z řad vrstevníků. To vše neznamená, že je tato princezna nějak horší než princezny řekněme z TV pohádek 80. let, je prostě taková, jak to dnes v mediálním sdělení pro holčičky frčí. Nakonec si ani nemyslím, že by to bylo nutně špatně, kdyby autoři byli schopni s pojetím postav nějak koncepčně pracovat a kdyby byli schopni vytvořit přesvědčivý scénář. Taky je až otravné, jak mechanicky, bezůvodně se autoři drží pravidla, že dobré princezny a jiné kladné šlechtičny musejí milovat zásadně nemajetné plebejské chasníky. Tento fakt měl v pohádkách samozřejmě svou funkci, tady je to jen vyprázdněná trapná rekvizita. Ještě k tomu věku. Že je princezna poněkud přestárlá, už jsem zmínil. Naopak Jankova matka, přestože její představitelka má podle kalendáře adekvátní věk, působí neadekvátně mladě - jako na starší ženu špatně namaskovaná mladice, takže v tom čepci a s dospělým synátorem vypadá dost bizarně. Ze zcela jiného soudku je už značně starý, přesto adekvátně svému věku pěkně působící Nárožný, jehož postava je ovšem, jak už naznačeno, dost pitomně přetížena a nakonec ani není tak vtipná, jak asi měla být. Janek, krom předvádění artistických čísel, funguje jako princeznin sparingpartner v klasické komediální hře od vlez-mi-na-záda-jsou-s-tebou-jen-problémy po docela-se-mi-líbíš-chci-být-s-tebou-navždy. Jestli se vůbec nějaká postava tvůrcům povedla, tak i já hlasuju pro Herkula. () (menej) (viac)