Zimný spánok

Ne, ne - pre mna tieto 200 minutove spolocenske konzervacky nie su. Par ludi sa zavrie do hotela uprostred planiny a dalej? Dalej nic, dej sa kamsi vyparil, len odznie kopa prazdnych tlachanic o medziludskych vztahoch a pozmykaju sa vsetky mozne ludske emocie. Nic pre mna : 5 % (09.04.2016)

Jedným slovom wau ...tento film je v podstate jednoduchý aj zložitý zároveň, je to aj bitka pohlaví atď. Výborný výkon podali obaja hlavný hrdinovia Aydin (Haluk Bilginer) a Nihal (Melisa Sözen). Celý príbeh je vlastne o dvoch ľuďoch, o ich vzťahu a čo je najdôležitejšie vo filme sa ide absolútne do hĺbky a nezamýšľa sa len divák nad tým čo sa deje, ale aj hlavný hrdinovia premýšľajú a diskutujú. Vo filme je málo vrcholov, ja by som povedal, že len dva a v príbehu sú vlastne dve "susediace" dejové linky jeden je o vzťahu už spomínanej dvojice a druhý je o tej druhej rodine čo žije v nájomnom dome. Mne sa páčila viac tá vzťahová časť a diskusie ľudí vo filme ma úplne napĺňali. Treba teda jedným dychom dodať, že vykreslenie postáv a dialógy sú na najlepšej možnej úrovni. Som si istý, že tento film nebaví každého presne preto čo som napísal v predchádzajúcich riadkoch, alebo len preto, že niekomu nesedí jedna z hlavných postáv, alebo aj obe. Záverečná scéna je naozaj krásna a už počas filmu som nepochyboval o plnom hodnotení... dôležité je aj to, že film ma bavil rovnako po celú jeho dĺžku, aj keď nemá nejaké závratné tempo skôr pomalšie (196 minút). (25.08.2016)

Tohle mohl být naprosto úžasný film. Podmanivou atmosférou, naprosto úžasnou kamerou a civilními hereckými výkony na to minimálně měl určitě, navíc když je tu skoro celých 196 minut plně nějak využito. Už jen kvůli tomu by se Zimnímu spánku dalo lehce podlehnout a být z toho nadšený, jenže to bohužel není můj případ. Nemůžu si pomoct, ale přišlo mi, že je to celé blbě vedené. Ceylan se zde snaží kombinovat realistické drama, konverzačku a filozofický traktát, ale vyleze mu z toho takový podivný hybrid, který pořádně není ani jedním. Postavy zde sice mezi sebou vedou sáhodlouhé dialogy plné zajímavých myšlenek a úvah, jenže když se to zároveň pokouší i o ten dramatický příběh, tak mi dojem dost kazí špatně napsaný scénář, díky kterému jsou charakteristiky postav nedůvěryhodné a dialogy mezi postavami neskutečně strojené. Jednou jsem se i pousmál, když Aydlin mluví o tom, že je prostý člověk - kruci, prostý člověk takhle nikdy nemluví. Proto jsem měl problém se do toho všeho nějak dostat a hlavně tomu uvěřit. A navíc to ještě podpořilo to, že mi tu byly skoro všechny postavy buď ukradené a nebo nesympatické, a nejhorší to bylo právě u Aydina, který je tu dokonce hlavní postavou. Od slow cinema filmu bych navíc čekal sice pomalý, ale postupný vývin postav, kdežto tady mi přišlo, že dlouhou dobu nic a pak cca 40 minut před koncem najednou velké změny. Takže celkově - myšlenkami a filmařsky ten film působí naprosto skvěle, ale potřeboval mnohem, mnohem lepší scénář... Tenkrát v Anatolii mi přijde teda povedenější. Lepší 3* (19.08.2021)

Krasne prostredi, zajimave dialogy... jednou videt ale stacilo. (06.07.2015)

Není to špatný film, ale zbožňování v podobě pětihvězdičkové kanonády si rozhodně nezaslouží. Když se tři hodiny filozofuje, nemyslím si, že by někdo vydržel po celou tu dobu pozorně sledovat vznosné myšlenky mu předkládané. Námět je zajímavý, vztahy mezi postavami rovněž, režisérská práce na vysoké úrovni, ale mám neodbytný pocit, že zkrácení stopáže minimálně o hodinu by snímku výrazně prospělo. Pak bych nejspíš zvedla své hodnocení i já. Komentář uživatele Marigold asi trefil hřebíček na hlavičku... (04.05.2020)

Mate-li chut na triactvrthodinove (!) komorni drama plne dlouhych zaberu na sedici postavy, jdete do toho. Na muj vkus to ale bylo moc dlouhe... Na druhou stranu neni spatne obcas si strihnout takovouhle konverzacni intelektualstinu, jan aby clovek nevysel ze cviku...a najednou zjistite, ze ta delka k tomu tak nejak sedi, ukoleba Vas to pomale tempo a lepe si zvyknete na ty figury...ale to neni zadny kinematograficky objev nebo novinka. P.S.: dynamicky dej, necekany zvrat nebo sokujici zaver kazdopadne necekejte. To tady nemaji... (23.01.2015)

Silný film, nutící nejen k zamyšlení, ale rovnou ke změně myšlení. Pokud, tak jako v mém případě, značně okoralého, nebude mít žádoucí posun dlouhého trvání - tak praví zkušenost. Ale jsem vděčný i za ten neodbytný podnět. Tohle byl ohromný kus poctivé filmařiny. Scénář propracovaný do nejmenšího detailu, počínaje dokonalou psychologií postav přes vycizelované dialogy až po promyšlený děj. Herci famózní, nádherné, nevšední lokace... Velký a krásný film od A do Z. (16.04.2016)

Skvělá kamera, výborně vybraní herci, silné scény, atmosféra sychravé zasněžené Anatolie, cynismus a zmar v duších, smutek i nenávist v očích, deprese, deprese, deprese... Yep, skvělej film a zasloužená Zlatá palma. (21.03.2015)

Všechna ta chudoba a strádání jsou jako přírodní katastrofa. Svým způsobem je to Boží vůle. Nemůžeš se stavět proti osudu. Když jdete do filmu jménem Zimní spánek, není na místě se divit, když se jen dlouze převaluje a oddychuje v duchnách zvláštně bezútěšné, bizarně nepatřičné zimní Anatolie. Až potom zjistíte, že v tom byla metoda. Ostražitost bdění poleví a nejeden začne z pod deky mumlat leccos, co by si při plném vědomí nechal pro sebe. Pod pokrývkou klasicky krásných obrazů, v komfortu nor, které vyhlížejí jako Dno pytle s obyvateli Hobitů modlících se k Mecce, je útulno za cenu značné zatuchlosti. Bergmanovská kompozice vztahů se na opulentní stopáži otočí jen o pár stupňů, ale i tak se změní k nepoznání. Vybrané způsoby a inscenace etických disputací nad dopoledním čajem osazenstva nevytíženého karavanseráje zprvu budí kulturní údiv a závist, ve skutečnosti ale připravuje odkrytí hlubokého zoufalství. Hmatatelná mnohoznačnost, zaplacená minutami nahého bytí postav v kupících se bezvýznamných situacích, obvyklé klišé termínu drobnokresba nemůže docenit; protože tohle je mikrotečka. Rozkoš odhalování v náznacích se zakládá na velmi neokázalém režisérském mistrovství. Závěr servíruje morální mindfuck, který zaskočí i diváky, kteří jinak znají nejeden scenáristický trik. Nevzdorovat zlu? Takže Židi se měli sami deportovat, aby se Hitler moc neutahal? Zimní spánek nakonec dokáže, že se v jeho nehybnosti skrývá všechno - příběh, s jehož hloubkou může soupeřit jen panující nuda, figury, jejichž dech se vysráží na okně kinoplátna, otázky, které vás nenapadly, ale které tušíte i za svými odpověďmi. Věty, jež budou na dlouho vaše. Obraz a zvuk pravdy. Film nezaostává v žádném směru. Je asi příznačné, že byl natočen v končinách, jež jsou našemu kulturnímu okruhu těsně vnější. Uvnitř jsou již velké filmy vkusem zakázány. (11.11.2017)

Bergmanovsky laděný komorní příběh z turecké Anatolie, jejíž drsnou přírodní krásu kamera náležitě, i když střídmě, využívá. Prostřednictvím postavy hoteliéra a bývalého herce dochází ke zkoumání nejrůznějších morálních a společenských témat: postoje k násilí, dobročinnosti, vztahu k islámu v dnešní relativně úspěšně sekularizované turecké společnosti, především ale k partnerskému vztahu mezi mužem a ženou. Tolerantní přístup jako takový není pro mě v případě intelektuálně založeného hrdiny až tak překvapivý - nevěrohodně na mě ale působí představa, že by současný turecký muž (byť dokáže být ve vztahu ke své o generaci mladší neurotické ženě empatičtější než by to dokázala většina jeho evropských současníků) dospěl k takovému stupni tolerance, který hraničí téměř se sebemrskačstvím. Je to z mé strany jediná - i když dost zásadní - výtka tomuto jinak výbornému filmu. (18.12.2018)

Prvni hodinu Zimni spanek vypada jako Kiarostami krizeny s Dostojevskym. Kriminalni zapletka s hozenym kamenem se prolina s debatami o charite a dobrocinnosti i s uvahami o neodporovani zlu zlem (ja vim, ze je to spis Tolstoj). Pak se ale film zlomi pekelne dlouhym dialogem hlavniho hrdiny se svou sestrou (asi by mi nevadilo, kdyby byl kratsi) a stane se z toho drama od Cechova. Postavy se nudi, maji mezi sebou konflikty, hlavni hrdina je bohaty, co chvili nekdo vyhrozuje, ze z Venkova odjede do Moskvy, pardon to Istanbulu a dojde i na emblematickou cechovovskou chlastacku. Narozil od Cechova to ale ma podmanive tempo, exotickou vizualitu, uvodni kriminalni zapletku i meditaci na tema dobrocinnosti a odpovednosti za svet, ma-li clovek moc a penize. Je to jeden z filmu, ktere potrebuji cas, aby v cloveku mohly dozrat. (12.10.2014)

Prostříhat to zhruba na dvě hodiny a nechat tam jen to zásadní, bez sáhodlouhých, někdy zbytečně, až téměř vražedně, prodlužovaných monologů a dialogů, byl by to dokonalý film, takhle to obsahuje příliš vaty, která byla trochu navíc a sráží to tak do lehce nadprůměrných vod, což je škoda. (23.12.2016)

Problémem tohoto filmu je (kromě jeho délky) přílišná teatrálnost: z nekonečných dialogů to jeviště doslova čiší, včetně divadelního „nahození“ postav - starší muž, žijící s mladou manželkou a rozvedenou sestrou... dobrotivý imám a jeho odsouzený bratr... Sám režisér a zároveň scénárista v jedné osobě (sic!) přiznává inspiraci Čechovem, takže je před námi takový novodobý turecký Strýček Váňa, jehož komornosti by navíc slušel jiný, než zrovna širokoúhlý formát a jiná, než tříhodinová délka, ve které se aktéři dohadují o své pravdě. Přes umíněnou tříhodinovou stopáž, povedený vizuál a občasné slzy jeho protagonistů však film nechává po celou dobu diváka chladným – snad za to opravdu může vražedná délka ubíjejících dialogů o vlastní nespokojenosti, které svou zamýšlenou bezradností ze všeho nejvíce připomínají pseudointelektuální mlácení prázdné slámy. Jediným momentem, kdy se film dostane ze své divadelní do skutečně filmové podoby, je doslova uhrančivá scéna s chyceným koněm. Bohužel, podobných momentů je ve filmu jako onoho pověstného šafránu. Dnes jsme se s panem Ceylanem minuli, tak snad někdy příště. (02.02.2024)

Tento film si zasluzi vsetky ocenenia, ktore ziskal. Vzdy ma vydesi, ak ma film viac ako tri hodiny a vacsina z tychto "dlhanov" ma po case zacne nudit. Pri zimnom spanku to bolo ale inak. Film je postaveny na dialogoch, jeho sila je presne v domyselnych, dlhych a obcas zdanlivo nezmyselnych konverzaciach. Vzdy ma potesia filmy z nezvycajneho prostredia (v tomto pripade som dokonca miesta vo filme pred niekolkymi miestami navstivila), neopozerane tvare a skvele herecke vykony. Zimny spanok ma vsetko, co vyborny film mat ma a obcas prihodi nieco extra. (16.10.2014)

Myši v poli, sme iba myši v poli. Tak prečo sa divíme, že nás to bolí? (19.11.2016)

Musím to vydýchat, než napíši adekvátní komentář. Už to ve mě "zraje" nějaký ten měsíc a pořád si přehrávám některé dialogy. Každopádně posun do mého topu. (20.12.2019)

Co dokáže být skoro stejně únavné jako dohadování se a věčný boj mezi dvěmi osbními pravdami? - Sledování, jak se někdo dohaduje. Nevím, proč by měl být divák nucen něčeho takového po tři hodiny snímku. Myslím si, že film by obecně neměl sloužit k šíření deprese z toho, že všichni jsme do jisté míry zajatci vlastních životů. Velice depresivní a nezáživně konzervační bezžánří, které ovšem donutí k přemýšlení. (02.02.2020)

Dlouhé sociální drama, zkoumající do detailů hlavní hrdiny. Je to přesně ten druh snímků, kterým se obvykle vyhýbám - dlouhé dialogy neřešící nic nového, s čím jsem se ještě nesetkal, a tudíž se ve filmu téměř nic neděje. V čem má pro mě film alespoň trochu cenu, je představení tureckého prostředí a kultury - je to jako sledovat třeba japonský film. (19.12.2014)

Filmařsky a herecky velmi dobře zvládnutá parafráze Čechovových dramat lehce okořeněná Dostojevským (spálení bankovek aj.) a Tolstým (neodporovat zlu). (03.02.2015)

Stárnoucí Turek Aydin tráví své dny spolu se svou sestrou a manželkou v malé vesničce v Anatolii. Aydinovi zdánlivě nic nechybí - je bohatý, vlastní hotel a větší část vesnice, má krásnou mladou ženu, a za sebou kariéru úspěšného divadelního herce. Ke svému okolí se snaží být laskavý a štědrý, lidé ve vesnici si ho považují a jediný, s kým má problémy, je pár neplatících nájemníků. S manželkou si sice moc nerozumí, ale vzhledem k velkému věkovému rozdílu se nezdá, že by ho to příliš trápilo. Večery tráví psaním sloupků pro místní noviny a sbíráním materiálů pro velkou studii o historii tureckého divadla, k jejímuž psaní se však ne a ne rozhoupat. Navíc přichází zima a celá Anatolie, jinak plná turistů, upadá do zimního spánku. Ani film nikam nespěchá a celá jeho mohutná stopáž uběhne bez většího konfliktu či dramatu. Avšak Ceylan dokáže i bez toho natočit poutavé vyprávění zcela založené jen na postavách, dialozích a magické anatolské krajině. Aydin si postupně uvědomuje, že žije v sebeklamu, že jeho manželka ani sestra si ho neváží, že jeho myšlenky jsou ploché, jeho ideály pro smích, jeho chování není laskavé ale otravně paternalistické a cynicky povýšené, že místo toho, aby se snažil zužitkovat svůj intelektuální potenciál tak tráví svá léta hibernací v jeskyni svého hotelu, kde se opájí myšlenkovou hloubkou a vlivem svých komentářů pro místní plátek, který stejně nikdo nečte. Ostatní postavy (manželka, sestra, přítel Suavi, problémoví nájemníci, hoteloví hosté) jsou pak v podstatě pro Aydina zrcadly, pomocí kterých k tomuto uvědomění dochází. Co ze Zimního spánku dělá opravdu výjimečný film, je krom výborných hlubokomyslných přesto přirozených dialogů i bezchybné umírněné herectví všech herců a krásné obrazy zasněžené Anatolie. Tři a čtvrt hodiny je sice slušnej nářez, ale každá minuta stojí za to. Pořádně silné kafe nebo red bull před filmem nutnost. (11.10.2014)