Zimný spánok

Předpokládal jsem určitou kvalitu, ale abych se ani chvíli nenudil u tureckého koprodukčního dramatu, které má přes 3 hodiny, prakticky se v něm jen mluví a někdy ani to ne, to jsem opravdu nečekal. Práce kamery byla výborná (nejvíc se mi líbila symbolická scéna s puštěním koně) a stejně tak i dialogy, především sourozenecké a ještě víc manželské rozhovory jsem dost hltal. Hodně z řečeného shledávám velmi smutným a pravdivým. Z některých dialogových momentů mi bylo dokonce do hodně hořkého smíchu. A co bylo důležité, takřka maximálně jsem se ztotožnil s postavou Aydina, každou minutou jsem se totiž (navzdory věkovému rozdílu) v hlavním mužském hrdinovi viděl víc a víc, stále častěji mu rozuměl…až mě to trochu chvílemi děsilo. A přestože největší emocionální nálož (pasáž u otevřeného krbu, konkrétně monolog zhrzené ženy opětovaný tichým, křečovitým a tolik říkajícím úsměvem jejího muže) přišla už hodinu před koncem, zbývající čas, jakkoli ne tak citově strhující jako předchozí dění, rozhodně nebyl pouhým natahováním a samotný konec s „nevyřčeným“ vyznáním zaútočil na diváka neméně úderně (myšleno však v čistě kladném slova smyslu). Zimní spánek, který byl mým prvním (a jistě ne posledním) počinem od Ceylana (snad jsou i další jeho snímky plné tak zajímavých a pravdivých myšlenek), hodnotím vzhledem k lehce slabší třetí hodině plným počtem se stejným přívlastkem (a k filmu bych se chtěl časem zase vrátit). „Přál bych si, abych byl úspěšný a charismatický herec o jakém jsi snila. Ale nejsem. Jsem prostý člověk. A co je horší, jsem za to rád.“ (19.01.2015)

Starší muž, mladší žena, ponurá krajina - nevím proč, hodně mi to evokovalo tarkovského Nostalgii, byť je příběh i vyznění naprosto jiné. V zimním spánku jakoby všichni pospávají, nikdo si nechce přiznat svůj díl viny, všichni jsou osmělí a reagují na své okolí podrážděmě. Výjimku tvoří Hamdi, který je ochotný, chápavý a chce věci urovnávat, jako protiklad svého afektovaného bratra. Vnitřní zranení vystupuje zvolna napovrh, každý se v jisté části příběhu obnaží, ale nepřináší to porozumění navzájem. (26.09.2018)

Tenkrát v Anatolii a Klima jsou pro mě stále nejpodmanivějšími Ceylanovými filmy a kvůli jejich unikátnímu vizuálnímu kouzlu si je nejspíš budu pouštět raději než povídavý Zimní spánek. I tak je ten film ale stále ohromující tím, s jakou precizností dovede pracovat i s těmi nejjemnějšími prostředky filmového jazyka. Stylisticky jde téměř o naprostý protipól mainstreamové turecké kinematografie, kterou charakterizuje melodramatická vypjatost a excesivnost. ____ Více v recenzi. (26.10.2014)

Možná, kdyby ten snímek nebyl tak strašně dlouhý. Ale on tak strašně dlouhý byl a já jsem si prostě nedokázal celé tři hodiny - a k tomu ještě kus - užít herecké výkony, které jsou výborné, ale i režii, kameru a střih, které se prostě povedly a je vidět, že i turecká kinematografie udělala obrovský pokrok. (11.10.2017)

Nekonečná 3-hodinová spleť dialógov "niekde v Kapadócii", ktorá mala potenciál celému filmu pridať oveľa väčší kus čara ako tomu napokon bolo. Popravde, v tomto príbehu som očakával omnoho viac dramatizácie a dynamiky, ktorá by určite nebola na škodu a svojim spôsobom by tie nepretržité konverzačné pásma krásne dokázala spestriť. Nuž nevadí, atmosféru to malo napriek tomu výbornú a niektoré dialógy a neustále filozofovanie naozaj stáli za to. Hoci niektoré mi prišli dosť zbytočné a vôbec by nevadilo, keby boli vynechané, keďže nemali na vývoj deju žiadny výrazný vplyv (aspoň by sa tým mierne skrátil a zostručnil celý film). Ale nesťažujem sa, len konštatujem. Aydin bol presne ten typ človeka akých len obtiažne dokážem vystáť - proste vždy ten najmúdrejší, s obrovským kusom sebavedomia a predovšetkým s falošnou empatiou a bezhraničným alibizmom. A to všetko dokázal krásne kryť svojim solídnym správaním a distingovaným vystupovaním. Najviac zo všetkého ma bavili samozrejme tie manželské konverzácie medzi Aydinom a Nihal. Avšak tou úplne najpôsobivejšou scénou bolo to gesto Ismaila pri "nezištnej" návšteve Nihal (kto videl, určite vie o čom hovorím). Kiežby to nebolo také zdĺhavé, kiežby to malo dramatickejší spád, kiežby boli okolité scenérie Kapadócie oveľa viac využité... potom by to bolo aj za 5*. Normálne ľutujem, že som si nerobil výpisky niektorých myšlienok, ktoré odzneli v tých rozhovoroch. K niektorým by som sa určite ešte raz vrátil. (14.12.2014)