Daredevil

Pomalá, ukecaná epičnost. Výpověď o moderním světě ne nepodobná Skyfallu. Propracovaná, krásná na pohled, a ještě k tomu jsem u ní při mnoha chvílích (a celé osmé epizodě, která seriálu doslova kraluje) cítil takové nefalšované nadšení, že si ji nešlo nezamilovat. Nevím, jestli jsem jen cílovka, nebo je opravdu tak skvělá, bránit se ale rozhodně nebudu. Rezervy tu každopádně jsou, takže jsem zvědavý, co se povede druhé sérii. P.S.: Nevěřil bych, že dostanu zrovna od Marvelu absolutně přesnou adaptaci Záhadného z Mass Effectu 2. A on je Kingpin dokonce lepší. (21.09.2022)

Snad v každé jedné epizodě padne tolik odhalení, šoků, velkých momentů a ještě větších témat, že by bylo pokrytecké tuhle sérii nazvat méně nabušenou. Jenže v tom je právě ten problém. Velké, epické a rozmáchlé až příliš. Ztrácí se ta pevná sevřenost, kterou jsem na první sérii po Kingpinovi miloval snad nejvíc. V tomhle ohledu a především i v tématu morality morálního kodexu hrdinů to víc než cokoliv jiného připomíná Temného rytíře. Stejně jako ten je druhá řada Daredevila vůbec nejlepší v komorních momentech - když se představuje Elektra a její vztah s Mattem, když se Foggy předvádí u soudu, když Matt nestíhá a musí dělat těžké volby, když vznikají rozbroje mezi ústřední trojkou a když se zabíhá do hororových a thrillerových vod při scénách s Fiskem + Black Sky dětmi. A stejně jako u něj mě mrzí, kterým směrem se vydává, protože už se mu nemůžu jako divák plně oddat. (21.09.2022)