Daredevil

Čekání je u konce a první výplod spolupráce mezi televizní divizí studia Marvel a streamovací službou Netflix je mezi námi. Daredevil sliboval odlišnou podívanou od filmových Marvelovek a tvůrci dostáli svým slibům. Slepý ochránce spravedlnosti se odprostil od barevného a morálně nezávadného stylu většiny celovečerních kolegů a posouvá dospělejší trend nastolený druhým Kapitánem Amerikou o několik kroků dál. Cílení na starší publikum nespočívá pouze v drsnějších akčních scénách, ve kterých proteče více krve, než ve všech filmech od stejného studia dohromady, ale zejména v atmosféře a přístupu k postavám, které nejsou pouze figurkami, jejichž jediným posláním je slovní vatou vyplnit pauzy mezi akčními scénami. Naopak, Daredevil nabízí překvapivě skromnější počet soubojových scén a více se soustředí na morální dilemata postav a jejich trápení a vnitřní boj se změnami a nástrahami v jejich okolí. Důraz na postavy je opravdu značný, což se odráží na tempu epizod, které je díky spoustě dlouhých rozhovorů pozvolnější, což ale není rozhodně na škodu, neboť díky takovýmto konverzacím jsou postavy detailně vykresleny a divák si k nim lépe najde cestu. Nicméně tento přístup má i stinnou stránku a právě díky nepříliš závratnému tempu strádá příběh, kterému chybí výraznější tah na branku a když se blížila poslední epizoda, nedostavil se pocit dostatečné gradace a spíše než o grandiózní zakončení série šlo pouze o další epizodu. Tento přístup ke komiksovým adaptacím rozhodně nesedne každému, ale díky pevné tvůrčí ruce a vizi je zřejmé, že šlo o záměr a nikoliv selhání. Díky skvělým dialogům a výtečným hereckým výkonům je totiž jednoduché přistoupit na pravidla hry a vychutnat si logický vývoj postav, které se chovají jako racionální lidé a o každém svém kroku přemýšlí a jejich chování má hmatatelné následky, se kterými se následně musí vypořádat, což u filmové a televizní tvorby stále není samozřejmostí. Daredevil je povedeným projektem, který je více kriminálním dramatem, než komiksem, což mnohé jistě zaskočí, ovšem i přes pár výtek je tento neotřelý přístup svěží a zaslouží si obdiv, neboť se v žádném případě nejedná o sázku na jistotu a mainstreamový projekt, jak jsme u Marvelu zvyklí. (12.04.2015)

Definitivní adaptace Daredevila dává zapomenout na rozporuplný celovečerní film a tvůrci nám dávají jasně najevo, jak má být tento hrdina správně prezentován. Drsnější pojetí, temné prostředí, tmavý vizuál a nabité akční scény, to je klíč k úspěchu. V bitvách Daredevil exceluje a ukazuje nám prvotřídní rvačky, zapisující se již nyní do zlatého fondu žánru. Tvůrci vedle hrdinů věnují hodně prostoru také titulnímu záporákovi Kingpinovi, což je dobře a jde o zajímavou změnu oproti Marveláckým filmům a tentokrát tedy nepřítele poznáme velmi detailně a jasně chápeme jeho motivace. Kde ale tvůrci pochybili je tempo a dávkování příběhu, neboť i když Daredevil obsahuje několik skvělých epizod, dojde i na mnoho slabších momentů a seriálu by prospělo rozsah o pár epizod zkrátit, neboť v současné podobě se děj dost vleče. Pozitiva ale převládají a Daredevil úspěšně odstartoval Marveláckou štaci na Netflixu. (21.03.2018)

Takhle má vypadát správná druhá série! Tvůrci se poučili z chyb první části a napodruhé nám servírují dokonalé dobrodružství, které je mnohem nabitější. Příběh je zajímavější a soustředí se na více postav a Elektra a Punisher dodávají seriálu novou, hutnější dynamiku. Akční scény jsou ještě propracovanější, než minule a to by se dalo říci o celé druhé řadě. Daredevil je zpátky v nejlepší možné formě a po celou dobu jsem s úžasem sledoval, co se na mě valí za komiksové blaho. Nezbývá, než tvůrcům zatleskat, neboť se jim povedlo něco neuvěřitelného a příběh i jeho staré i nové postavy vás absolutně pohltí. (21.03.2018)