Ilsa: vlčice SS

Říkám si, včera jsme udělali první zářez do tromy, tak dneska do starýho grindhousu, no jo no, trocha mučeníčka byla, dokoukat se to dalo, ale zaplnit třetinu filmu ojížděním americkýho zajatce, kde kromě ilsyných výstavních koz stejně nejni nic vidět a ještě to její ne ne hekání trhá uši, no to je bída, alespoň se tam šmikaly prstíky tupejma nůžkama, či co to bylo, jo to na mě platí, madam (ještě tak trhání nehtů, či vlasů a měla bych z toho snad i noční můry). Scény mučení nebyly nejhorší, docela mi navodily husinu, jinak si ale říkám, zlatý peklo v řetězech 2, který se tímhle kouskem jistojistě inspirovalo. (30.03.2011)

Ilsa, She Wolf of the SS je slávna šokáreň, ktorá ale nie je ani zďaleka tak šokujúca, ako sa proklamuje. Sexu je v nej požehnane a dosť otvoreného, ale násilie a krv, akože sú taktiež zastúpené v hojnom počte, moc nepošteklia. Príčina - film ako taký je strašne naivný, amatérsky a nudný. Špatné herecké výkony a neschopná réžia neumožňujú vliezť pod kožu hlavnej ani vedľajším postavám na opačnej strane barikády a čo do atmosféry je na dvore lágru prázdno. Scenáristicky film ujde - striedma stopáž a hustota násilia a sexu by vystačila na slušnú porciu zvrhlej zábavy. Ale to by ho musel sfilmovať niekto zručnejší. (10.01.2003)

Ilsa je zaujímavý film: zvrátená feministická béčková sexploitation zvrhlôstka na jednej strane ponúkajúca všetky možné elementy, ktorými vyhovie fajnšmekrom žánru nazi-sexploitation (prsaté blondíny v ss uniformách, niekedy prekvapivo realistické a kvalitné gore), no zároveň nie je bezducho amatérskou, naopak miestami sofistikovane filmársky zručne urobenou vecou, ktorá pracuje aj s detailom, druhým plánom, zvukovou dramaturgiou a istou historicitou (ktorej deformáciu úvodným titulkom pre účely fikcie priznáva); o to viac prekvapí občasná nedôslednosť - niektoré krvavé a gore efekty sú na vyššej úrovni (drvenie prstov kliešťami, rozširujúci sa syfilis na tváre Kally) a občas nižšej (oranžová krv, bičovanie); záverečná akčná scéna prekvapí svojou výpravnosťou, inak je film čo do výpravy komorný - no na tomto komornom priestore dotiahnutý do uspokojivého výsledku; (28.07.2014)

„Ich liebe Dich! Musíš se na mě vyprázdnit!“ Těžko něco věnovat obětem holocaustu a držet přitom pinďoura v ruce, pane Edmondsi. Jeho Padesát odstínů šoa je pro fajnšmekry, co doma přiškrcují při souloži manželku podvazkovým pásem vrchního velitele Luftwaffe, možná atraktivní, ale mně to přišlo afektované, místy nechtěně směšné a vzhledem k námětu i nečekaně nudné. Vyvinutá táborová vedoucí mně trochu připomínala Šťabajznu Houlihanovou. Možná i proto, že hledala Donalda Penobscotta, co hrabe tunely (nikoliv za účelem útěku).. (24.04.2023)

Partička hormony zmítaných pubescentů se rozhodla dát průchod svým zvrhlým sexuálním fantaziím skrze film. Nevybaveni jakýmikoliv znalostmi o filmování, natočili hloupoučkou taškařici, v níž najdou uspokojení muži, kteří nemají jinou možnost, jak se podívat na ženská ňadra. Dlužno podotknouti, že ňader je v této parodii spousta. Pak je zde několik toporných pokusů o naplnění žánru hororu povšechnými náznaky mučení. Válečný je ten film proto, že se dle tvůrců odehrává v nějakém pomyslném táboře. Marně dumám nad tím, čím jsou jednotlivé žánry snímku naplněny. Nerada bych shazovala Machatého umělecký počin srovnáním s tímto brakem, ale erotické scény v Extázi jsou skutečně mnohem odvážnější. Horor... no horor to vlastně je, ale především dokoukat něco takového do konce. Prokousávala jsem se tím tři dny. (03.11.2022)