Réžia:
Robert ZemeckisKamera:
Dariusz WolskiHudba:
Alan SilvestriHrajú:
Joseph Gordon-Levitt, Charlotte Le Bon, James Badge Dale, Ben Kingsley, Benedict Samuel, Ben Schwartz, Steve Valentine, Sergio Di Zio, Jason Blicker (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Po povrchu Mesiaca sa prešlo dvanásť ľudí. Bezodnou prázdnotou medzi vežami Svetového obchodného centra však prešiel len jediný človek a už viac to nikto ďalší nezopakuje. Philippe Petit (Joseph Gordon-Levitt) sa vďaka tréningu a radám svojho mentora Papa Rudyho (Ben Kingsley) a pomoci tímu svojráznych dobrodruhov, odhodlal na nemožné. Prekonal obrovské komplikácie a aj napriek nezhodám, zrade a množstvu situácií, v ktorých išlo doslova o život, sa mu podarilo vymyslieť a zrealizovať šialený plán. (TV Markíza)
(viac)Videá (9)
Recenzie (681)
Námět už líp zpracovat nešel o tom žádná. Technický aspekty filmu jsou výborný. Velký plátno včetně 3D filmu vysloveně sluší. Nemůžu se však zbavit dojmu, že Robert místy vysloveně vařil z vody a některé scény natahoval, jak puberťák pindíka. Alan Silvestri trošku vykrádal sám sebe, tu Forrest Gump, tu Predátor (titulky), alespoň tedy já jsem si to v uších vyslyšel. Hudebně u mě nejvíc zabodoval Beethoven a jeho klavírní. Joseph sympaťák, ale na lano by mě nedostal ani heverem. Za to Ben Kinsley by mě na svý charisma zlanařil do cirkusu na to tata. ()
"Ptáte se mě, proč jsem to udělal? Inu, hnala mě přeci vpřed ta nezkrotná touha všech artistů překonávat hranice lidských možností! Jo, a taky jsem jeblý exhibicionistický pičus!" Robert Zeměpis zase po pár letech přilezl s opravdu fantasticky natočenou a skvěle zrežírovanou … kýčovitou forestžumpoidní rektobolnou klauniádou s androgynní Kateřinou Macháčkovou, která tam ke konci chvilku čurákuje na laně mezi nejoblíbenějšími přistávacími plochami Talibanu. Připadal jsem si, jakoby se mě někdo snažil přežrat cukrovou vatou, přičemž mě u toho nutil držet cizí penis a hladit kočky. Ačkoliv je závěrečná čtvrtina vskutku spektakulární a ten slizký cigánský homožonglér hraje opravdu dobře, absolutně to nepřebije první devadesátiminutovku, po které dávivě poblijete manéž, v hubě vám zůstane pachuť, jako byste zrovna někde v Zátiší se slunečnicemi a ovocem přeblafli troubícího jelena, máte ukrutný břichabol, levou ruku zasviněnou ráfkovým tvarohem a pravou plnou kočičí srsti, na kterou jste alergičtí. Rád bych věděl, jestli by se o něm taky psaly Harlekýny a točily patetické sračky, kdyby se ten Největší z Prakokotů tehdy rozmajznul o Menhetn a přibral sebou pár kravaťáků, zrovna mířících do kanclu přehřívat hypotéky. Ale patrně ano, Bean Ládinek jich už taky pár má. ()
110 pater nad zemí procházející se mladík, se kterým není něco evidentně v pořádku. Silvestriho monumentární soundtrack dává tušit, že žabožrout, ladně se procházející po ocelovém laně, je ze svého skutku unešený a umně se ten samý pocit daří prodat divákům. Pro někoho může být Návrat do Budoucnosti Spielbergova zásluha, Forrest Gump souhrou všech možných i nemožných náhod a Polární expres novátorskou báchorkou, pouze co se týče technologické stránky. The Walk je však úplně někde jinde. Je živoucím důkazem přizpůsobibosti a vznešenosti herectví Josepha Gordona-Levitta, poctou a pochopením Filippa Petita a v neposlední řadě režijním koncertem Roberta Zemeckise, který dokázal v podstatě z komorního námětu vytvořit film s přesahem, který díky jeho smyslnému pojetí a kajícnosti dosahující hranic podrobení magičnem, dokáže zaujmout širokou věkovou kategorii. Bohužel zájem veřejnosti není natolik velký, jak by si Robertův umělecký comeback zasloužil, nic to však nemění na skutečnosti, že podobně strhující feel good film jsme od něj od Forrestových dob neviděli. Shrnuto a tučně podtrženo, velice by mě zajímalo, jak by vypadal dnešní Návrat do budoucnosti, jelikož co se týče trikařského hlediska, člověk ve 3D musí naprosto hltat atmosféru dvou již neexistujících budov a mít k nim respekt. Pár logických zádrhelů se jako vždy najde, ale to jsou víceméně jen drobnosti...97% ()
Jako kdybych se vrátil o patnáct let zpátky. Zemeckis svým nenáročným tempem vypráví neobyčejný příběh zcela obyčejně snícího člověka, aby hlavního hrdinu přivedl v samotném finále do katarze, která bere dech. Kvalit stejně laděných Trosečníka a Kontaktu tak nedosahuje hlavně proto, že přesně tohle od něj čekám a chybí proto překvapivý nebo dokonce ze sedačky zvedající moment. V názvu zmíněná Walk do ní ale naopak drtivě zarazí a navíc ukáže v plné síle to, co se dá od začátku tušit. Že Philippe Petit není žádný malý Filip, ale ve svém srdci hlavně Malý princ, který je hlavou a touhou přece jen někde jinde než my. U výšek, které nám, běžným smrtelníkům, (raději) zůstávají zapovězené. ()
Si tak říkám, když se náš provazolezec procházel podél Seiny a viděl věže katedrály Notre-Dame, pověsil mezi ně v noci lano a ráno udivil přihlížející, proč nás musel „otravovat“ další hodinkou a půl snem přelézt mezi newyorskými dvojčaty? Nečekal jsem nějakou pecku, zvlášť od filmu, který ani „nemůže“ být obsahově nabitý, ale.. takhle konvenční, polopatický a poměrně prázdný kousek jsem nečekal rovněž. Samozřejmě Robert Zemeckis nechal dokonale oživit slavné (i nechvalně) Twin Towers, závěr solidně vypiplal, takže přežijeme i ty odbité vedlejší postavy i zvláštní motivaci, proč do toho všichni vůbec jdou. Snílek Joseph Gordon-Levitt je fajn. Ve výsledku mě to ale nestrhlo, tak trochu vaříme z vody, tak trochu nám chybí upřímná hravost. Každopádně nic pro ty, kteří nemají rádi všechny ty blázny, kteří se bez jištění vydávají zdolat nejrůznější baráky. Z toho, co Petit dokázal, by se nicméně i Spider-Man beztak snažil vykroutit. ()
Galéria (38)
Fotka © TriStar Pictures / Takashi Seida
Zaujímavosti (23)
- Přechod mezi věžemi se natáčel před zeleným plátnem, s lanem napnutým 12 stop (3,6 metrů) nad zemí. (Kackac)
- Phillipe Petit se prošel mezi budovami po laně celkem 8x, strávil na laně přibližně 45 minut. (Scotchweld)
- Potomci skutečného Papa Rudyho (provazochodce Rudolfa Omankovského) byly sice poctěny tím, že jejich otce hraje taková megastar jako Ben Kingsley, zároveň ale pociťovaly určité rozpaky nad tím, jak svérázně Robert Zemeckis postavu Papa Omankowského upravil. Rudy Omankovsky Jr. v jednom z rozhovorů upozornil na to, že otec nikdy nechodil oblečený jako vagabund a nikdy neměl takový malý stan, jaký je vidět ve filmu. (Posheidon)
Reklama