Il Pianeta azzurro

Modrá planeta je Země viděná z vesmíru, tak, jak ji popisovali vesmírní průzkumníci. Piavoli chtěl odříznout kousíček „kapesníček“ Země a hledat uvnitř tohoto malého teritoria, jak oživit všechny procesy a esenciální momenty života rostlinného, zvířecího a lidského. Popsat tyto procesy během jednoho dne od úsvitu do úsvitu. Aby ukázal tu základní každodennost v chování zvířat a lidí. Ale nezůstal u jednoho dne, rozšířil ho na čtyři roční období jednoho roku, následně čas ještě natáhnul. Se záběry ukazující led a jeho tání se vrací k počátkům světa. - Film pracuje se třemi časovými plány jeden den, jeden rok a tisíce let, protože kinematografie mu dává tuto možnost různých časových dimenzí. Když ukazuje člověka, hledá nejzákladnější chvíle života. Zamilovanost a lásku chápe jako základ evoluce druhu Homo sapiens. Je pro něj základem stvoření a pokračování světa. Natáčí milující se mladý pár v trávě, jako by sledoval dvě zvířátka kopulující na louce v jarním období :) Následně ukazuje přechod od divoké země k obdělávané krajině. Já si myslel, jaký je Piavoli romantik a poetik a on jako strohý praktik a exaktní vědec, který natáčí evoluci zemědělské kultivace krajiny a pak se soustředí na jednotu, akci strojů a zemědělských prací. Potom se nad tím zamyslí a natočí stroje svítící v noci, které mu připomínají příšery, a sleduje progres, kterým člověk během historie prošel. Když se blíží k večeru, zastaví se u společenského života, potřebného k nasycení těla i duše. Chtěl pozorovat také lidský odpočinek a snění, a proto se zaměřil na jednu rodinu. Rodiče usínají, prarodiče se baví o rozdělení majetku a dědictví, zatímco v jiné místnosti se převaluje dívka ozářena měsíčním světlem a pláče a ani Piavoli neví proč. Není to důležité. Může plakat pro nějaké neshody v rodině, nebo nedostala odpověď na lásku, kterou očekávala, či snad trpí osamoceností. Na tom nezáleží. Piavoli jen ukazuje pláč jako součást našeho života, našeho utrpení. Když ukazuje rozčilující se lidi, není důležité, proč se rozčilují, Piavoli jen pozoruje vztek, který je součástí našeho života. Nejbolestivější momenty filmu jsou, když se vesničtí zemědělci hádají o hraniční kámen, přou se o dva metry na hranici svých pozemků. I vztek je jedním ze základních elementů tvořících člověka. Je potřeba se mu postavit, analyzovat a ne ho jednoduše démonizovat, že je špatný a zlý. Je v každém z nás a musíme ho pochopit, abychom ho mohli lépe ovládat. Proč jsou závěrečné scény filmu v šedavých tónech? Po této hádce vidíme opuštěný dům, stroje, které se rozpadají, mlha, hlasy divokých psů. Vytí vlka se mísí s hlasem ženy volající muže, stále silněji, ale bez odpovědi. To vede k otázce, kterou si ani film nechce položit. Existuje naděje do budoucna k řešení závažných problémů života? Tato naděje se vznáší spolu s hudbou nad mlhami. - Silvano Agosti v 70 letech viděl Piavoliho krátkometrážní film na podobné téma a nabádal ho k natočení dlouhometrážního snímku, tak vznikla „Modrá planeta“. Dal mu kameru na 35 mm film a totální svobodu natáčet, co chce a jak dlouho chce. On točil. Na různých místech čekal na ten pravý okamžik a na přesné světlo, čekal, aby objevil osoby ve správných okamžicích duše a když budou k dispozici, aby dali to nejlepší ze sebe. To vše mohl udělat díky své manželce Nerii, která s ním spolupracovala na natáčení a sbírání zvuků a pak při komponování a střihu. Nenechal se svazovat klasickými pravidly kinematografie, dramaturgie nebo divadelnosti. Ano film by mohl být o polovinu kratší, ale proč?! Všechny komponenty filmu používal absolutně svobodně, jako malíř, který si vybírá barvy a míchá je na paletě. Snažil vytvořit koncert zvuků a hlasů. Hlasy zvířat a lidí používal pro jejich konotační, nikoli denotační hodnotu. Tedy pro jejich subjektivní emocionální význam, ne pro to, co ta slova konkrétně znamenají. Tyto prapůvodní zvuky chtěl přenést jako základní elementy kinematografické řeči, jako protagonisty filmu. Ale skutečným protagonistou je zde atmosféra. Obnovení této ztracené abecedy je dnes podle jeho názoru naléhavější než kdykoli předtím. Zvlášť při dnešním množství dat, které nám mohou zastínit pohled na základní a elementární věci života. - Toto nejsou moje myšlenky, ale přeložil jsem jen, co řekl Franco Piavoli v desetiminutového povídání o svém filmu Modrá planeta a připojil pár svých komentářů. (04.06.2024) (menej) (viac)