Baraka: Odysea Zeme

Film s nie až tak krkolomným názvom Baraka sa mi podarilo vzhliadnúť krátko po Koyaanisqatsi (už aj toto slovo viem vysloviť v pohode) a moje reakcie boli veľmi podobné. Bez komentára, len za pomoci hudby a obrazu vyrozprávané svedectvo o živote na našej planéte. Klady filmu sa v podstate rovnaké ako u Koyaanisqatsi, takisto sa mu dá čokoľvek len veľmi ťažko vyčítať, ale ak by som mal vybrať lepší film, tak ním je určite Koyaanisqatsi. Najväčšia časť Baraky sa sústredí na život v juhovýchodnej Ázii, to by bolo celkom v poriadku pokiaľ by sa občas neobjavovali aj obrazy z afrického prostredia sledujúce tradičné zvyky domorodcov. Tejto rozhádzanosti prostredia som veľmi nerozumel a takisto potom s toho vyplíva to, že posolstvo Baraky sa mi hľadalo omnoho ťažšie, akoby ani nebolo, alebo sa veľmi efektne skrývalo za obrazmi. Tiež musím povedať, že Baraka aspoň s môjho pohľadu pôsobí viacej komerčnejším dojmom, čo vôbec nevidím za tím, že by vznikla až neskôr po Koyaanisqatsi. Baraka má tiež trocha dlhšiu stopáž, takže som sa miestami umeleckej stránky naozaj presýtil a začal som sa aj nudiť. Každopádne sa však jedná o ambicióne dielo a možno časom tento film docením natoľko, že mu plné hodnotenie udelím. (16.05.2008)

BARAKA - ODYSEA ZEMĚ (1992) ________ BARAKA je Země. Země čerstvě vykoupaná v mléce s medem a aromatem santalového dřeva. Oděná v étericky lehkou sukni ke kotníkům, na bosých nohou zlaté sandály. Voní něčím čistým. Vyzařuje z ní klid. To je ta Země, které šeptáme své tajné Mantry. Takhle se Země chová, když si s ní povídáme. Jako by to bylo poprvé. Jako bychom byli dětmi... ____ Zastavit se. Zahledět se do sebe, nebo za všechny horizonty. Spočinout v sobě. Hrát si. Zdánlivě bezcílným konáním se jí dotýkat. Rozmlouvat s ní... ____ BARAKA je Země. Nic tak složitého jako Bůh. Nic mimo tento svět. Nic vysoko nad našimi hlavami. Tam se přece valí moře mraků. A létají ptáci. Baraka je Země přímo pod našima nohama. Sáhněte si na ní. Dotkněte se jí. Tančete po ní. Můžeme z jejího povrchu vyskočit i hodně vysoko, a pak se spolehlivě snést zpátky dolů. Z jejího pohledu jsme mravenci. Nešikovní. Ztracení. Zranitelní. Bez pout a bez kořenů. Jsme jako zrnka písku na Sahaře. Nic pro ní neznamenáme. Jen, když jí někdy nasloucháme, a ona má právě chuť, vypráví nám příběhy. A bere nás do náruče. Jako matka malé děti... (21.03.2009)

Nedostává se mi slov, a ostatně, tenhle film je ani nepotřeboval. Dokáže být nádherný (viz všechny záběry přírody, které jsou úchvatné) stejně jako krutý (scéna s kuřátky mě málem rozbrečela a ani po týdnu na ni nedokážu zapomenout; jestli vůbec někdy budu jíst kuřecí). Kontrasty jsou vymyšleny skvělě - na jedné straně uspěchaná a odcizená velkoměsta a naproti tomu domorodci z džungle. Jak jsem řekla už na začátku, strhující i beze slov. (12.02.2005)

Představte si 200 rozpohybovaných obrázků z national geographic a máte z toho Baraku. Jednotlivé záběry nejsou podle mě ničím propojeny (jen jsou zde často nějaké náboženské obřady), je to sbírka nádherných obrazů z celého světa, které jsou propojeny krásnou hudbou. Některé záběry jsou úplně pomalé (záběry přírody), některé zrychlené (velkoměsto), přičemž mě rozhodně nejvíc bavili nádherné zrychlené záběry života ve velkoměstě. (12.02.2005)

Fascinujúce obrazy rôznych ľudských národov, kultúr a spoločenstiev, ktoré však pôsobia dosť staticky. Ich výpoveď je pravdivá, ale málo trúfalá. Čo sa ale hudobnej zložky týka, tá je dokonalá v každom ohľade. Vidieť to tak na veľkom plátne, dávam určite vyššie hodnotenie, no a nebyť tých neduhov, ktoré som vyčítal, bolo by to za maximum. (18.04.2014)