Homár

Yorgos Lanthimos patří nezpochybnitelně mezi nejnápaditější scénáristy současnosti. Velmi pozitivně oceňuji, že má výrazný autorský rukopis a nestaví své filmy podle zaběhnuté šablony. Každý jeho snímek je skutečně jedinečným zážitkem. V tomto filmu vystavěl naprosto šílenou verzi antiutopické společnosti a postavil proti sobě dva extrémy současného partnerství. Na jedné straně je zoufalá snaha lidi párovat a na straně druhá je zoufalá snaha lidem párování nedovolit. V podstatě pouze radikálně zextremnil současný stav ve společnosti a nechal tak krásně vyniknout jeho nedostatky. Tímto nápadem si připravil půdu pro něco těžce šíleného. Tradičně nechyběl ani kopec černého humoru. Přitom je to celé tak jednoduché. Člověk se pouze potřebuje naučit být šťastný a spokojený sám, nebýt na nikom závislý a nikoho nepotřebovat. Teprve tehdy má smysl se poohlížet po drahé polovičce. Jen ten, kdo dovede být maximálně šťastný sám, dovede být šťastný i v něčí každodenní společnosti. Ve všech ostatních případech vstupem do vztahu pouze odjistí pojistku tikající bombě. Lepší tři kousky. (30.04.2018)

Existencionální nejistota i emocionální vyprázdněnost jednotlivce v autoritativním světě, který trestá samotu jako projev individuality, kde člověk může zcela nekontrolován mít své vlastní názory, tím, že odpadlíka provždy vyhostí z lidského společenství a nenávratně ho promění ve zvíře. Absurdně sarkastický pohled na současnost, kdy se lidské city často jen předstírají. ____ Tak to bych napsala, kdybych byla totálně máklej inťouš. To, co jsem ve skutečnosti viděla já, byl děsně nudný film bez příběhu, s dialogy, které vedly odnikud nikam a herci, co museli - asi na pokyn režiséra - hrát tak úsporně, že ve skutečnosti jen postávali a posedávali s prázdným výrazem v obličeji. Hrdinové jsou bez emocí a nejspíš i bez mozku, protože jejich činy jsou nesmyslné a většinou i pitomé. Jakoby je právě vypustili ze skleníku, kde prožili celý život. Ale ani to ne, některé projevy jsou tak stupidní, že je asi před tím pustili z blázince. Třeba, proč si hlavní hrdina vybere za partnerku absolutně nejhorší z možných žen, když dostupné jsou všechny ostatní, které jsou mnohem kompatibilnější. ___ A víte, co? Ani se mi nechce psát, jak je pro diváka urážlivý scénář, když bez vysvětlení opouští motivy, které byly před tím důležité. Kam se najednou ztratí lovci divokých lidí v lese, takže ti si najednou žijí v poklidu ohrožováni jen svou autoritářskou velitelkou, kterou by přitom klidně dávno mohli praštit klackem přes palici a bylo by po problému. ___ Filmům Yorgose Lanthimose se budu vyhýbat obloukem, a to i kdyby mě zval na večeři s humrem! (16.04.2016)

Nejdřív se Humr tváří strašně inteligentně, složitě a umělecky, ve finále to je jen trapný pokus režiséra přesvědčit diváky, jaký on je sofistikovaný a yntelygentný umělec.Že to nedává sebemenší smysl je jedna věc, že se lidi nebrání a přitom by k nějakému povstání mohlo dojít hned prakticky bez následků, ale dejme tomu, že to je tak nastavený zastrašující fašistický systém, to už nemění nic na tom, jak špatně funguje motivace postav a jejich nelogické chování vás bude iritovat několik týdnů po skončení projekce.Farrell mohl s Weiszovou utéct asi milionkrát a chování hlavní postavy ke konci je naprosto proti jeho dosavadnímu jednání.Začátek mě docela bavil, ale pokud se režisér snaží točit takzvaný ''umělecký'' film, neměl by scénář bej úplně debilní a Humr nám nabídne na můj vkus až moc debilit.Rádoby složitý umělecký film, který ve finále působí jakoby scénář psala 15. letá puberťačka.50%. (25.07.2016)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)

Stanley Kubrick konečně našel sobě rovného? Tuto otázku jsem si v průběhu filmu neustále pokládal. Režisér Yorgos Lanthimos totiž pojal snímek The Lobster jako jedno velké utopické drama, ve kterém účastníci, potažmo i vypravěčka samotná, vypráví své příběhy a pohnutky zvláštně neosobním způsobem. První polovina, která se odehrává v Hotelu, je jednoduše geniální - po celou dobu jsem filmu neměl co vytknout, jelikož režisér nám servíruje jednu excelentní scénu za druhou. Nicméně, v polovině druhé, kdy dojde na nějaké city, to začne lehce drhnout. Neříkám, že to snímek úplně pohřbilo, to ne, avšak po strhující neosobní a utopické první polovině mi projevené city herců přišli jako velmi rušivý element celého snímku. Až na tento prvek jsem zcela ohromen. Jsem si téměř jist, že za pár let bude The Lobster brán jako utopický, geniální a zvláštním způsobem divný film, jenž měl velký potenciál, který do puntíku využil. „We dance alone. That's why we only play electronic music.“ (04.01.2016)