Homár

Lanthimosa a spol. skrátka baví vymýšľať divné pravidlá, podľa ktorých sa ľudia riadia. Pozerať sa na tie jeho výmysly ma nesmierne baví. Aggeliki nesmie chýbať, herci sú výborní, Colin najlepší ... v lese to síce trošku stratí grády, ale aj tak je to výborné. Toľko pravdy vám v tom filme bije do očí, a toľko veľa je tam z toho nášho naozajstného sveta ... Lanthimos tentokrát brnkol na vážnu strunu trochu viac ako zvyčajne. (16.02.2016)

Patrně nejbizarnější počin loňského roku. Nevím, zda měl Lanthimos nějaké přechodné období, nebo zda byl pod nějakou psychotropní sračkou, nicméně v tom bude bezpochyby režisérův subjektivní pohled na nezadané jedince, který chtěl s nadsázkou a kontroverzí vyjádřit skrze film. Právě ona bizarnost mě nakonec donutila k projekci. V první řadě je nutné si rychle zvyknout na zcela jiný svět, který je silně totalitní a sofistikovaný. Místy je mrazivý, nelítostný, ale i vtipný, lehce romantický a nadržený. Od toho se samozřejmě odvíjí dialogy, které ač v některých chvílích peprné a sexuální, tak celkově prapodivné a těžko pochopitelné. Nicméně oceňuji režisérovu tvůrčí fantazii a některé další vychytávky (signály v lese, lstivost partnerů). S přibývajícími minutami však filmu dochází dech a samotným závěrem jsem byl poněkud nasrán. Proto dostává Yorgos nakonec pouze 2*. (04.01.2016)

Surrealistické, nápadité, ujeté. Někdy je fajn vzpomenout na studentská léta a nechat se překvapit nějakou bizarností, která má (což řada klubových kousků z oněch vysokoškolských let neměla) co sdělit. Vztahy jsou sakra křehké, a když se do nich pustí cyničtí hrdinové zvrhlého Hotelu, solidně se do diváka zakousnou. Alespoň v „lepší“ první polovině. To s cukajícími koutky pozorujeme hledání druhé polovičky – pokud to za určitou dobu neklapne, stanou se z klientů zvířata dle vlastního výběru. Divák se ze situací mezi hotelovými zdmi baví náramně. A tvůrci přikládají do kotle pomocí neotřelých (ale furt snesitelných) nápadů. Škoda, že v přítomnosti revoltujících lesních Samotářů zvolníme a na originalitu úvodu se už nedostaneme. I tak brilantní satira dnešní společnosti s výbornými herci. (08.01.2016)

Moje první setkání s režisérem Lanthimosem dopadlo uspokojivě, mám totiž slabost pro nejrůznější magory a podivíny. A u tohohle pána mám hned několik nesmělých tipů na diagnózu: Schizoidní porucha? Autismus? Klinická deprese? Sadomasochismus? Možná i depersonalizace nebo derealizace? Prostě zajímavá osoba, to se musí uznat. Ještě před sto lety byli podobní jedinci drženi v klecích a hlubokých sklepeních pochmurných novogotických blázinců, no a dneska si panečku běhají volně po svobodě a dokonce i natáčejí filmy, to je holt pokrok. Ba ne, vážně, zajímavý artově bizarní zážitek. Dokonce musím vzít tentokrát na milost i Sagvana Tofiho Farrella s očima sousedovic jezevčíka, který se mi snad poprvé herecky docela líbil, respektive mi nevadil. A Rachel W. je samozřejmě skvělá jako obvykle. K tomu čarovné irské hvozdy a nádherná hudba, třeba píseň Apo Mena Pethamenos s "chopinovským" začátkem je skvostná. Nebýt chaotické stavby scénáře a nevstřícné komunikace s divákem, připomínající mi nějakého Godarda nebo jiného novovlnného filmového anarchistu, neměl bych problém dát čtvrtou. (11.01.2016)

(50th KVIFF) Jeden ze tří nejlepších filmů, které jsem letos ve Varech viděl. Příběh z totalitního světa, kde lidé musejí být zpárováni, jinak budou proměněni ve zvíře vlastního výběru. Hrdinu Davida opustí manželka - proto je odvezen do Hotelu, kde má zhruba 45 dní na to, aby si za ni našel náhradu. Po neúspěšném pokusu o zpárování s necitelnou ženou uteče do lesů, kde se spolčí se Samotáři, kteří neuznávají pravidla párování. Vyznávají opačný extrém - trestají totiž jakékoli náznaky dvoření a lásky. Bizarní počin bizarního řeckého režiséra Lanthimose, který nás před lety překvapil svým Špičákem a zklamal Alpami. Myslím že můžu s jistotou říct, že Humr je prozatím jeho nejlepší film. Popisek sci-fi je lehce mimo - proces proměny člověka na zvíře se nijak neřeší, jedná se prostě o vyobrazení zvrácených totalitních režimů, v nichž existují nesmyslná pravidla, jejichž nedodržování se trestá nesmyslně přísnými způsoby. Lidé zde ztratili své lidství, mluví jako roboti, konají nesmyslné rituály a rozhodují se podle nesmyslných kritérií. Celý film je vyprávěn velmi odosobněně. Dění je vypravěčkou i samotnými postavami komentováno nezúčastněným, lakonickým způsobem. Zvlášť první polovina filmu, odehrávající se v Hotelu, je geniální, v ní Lanthimos využívá daný námět až na dřeň, inscenuje jednu nezapomenutelnou scénu za druhou (mimochodem, ten film je občas strašně vtipný - pokud jste naladění na podobnou vlnu). S přesunem do lesů ke skupině Samotářů film trochu zeslábne, protože kamicko-znepokojivou satiru začne prokládat i (ne tak divácky zajímavým) vývojem tajného vztahu mezi Farrellem a Weiszovou. Neznamená to ale, že by druhá polovina byla prosta výborných scén. 90 % (11.07.2015)