Mokrina

Od španělů(i soudě dle zdejšího hodnocení) jsem čekal něco víc. Po dokoukání jsem si pročítal pár zdejších komentářů a atmosferickou záležitost nebo kriminální klenot jsem v tom teda nenašel. Za mě je La isla mínima sice koukatelnej ale ničím nepřekvapující průměrnej Krimi / Thriller. (26.01.2023)

Špinavý film s neutěšeným koncem. Děj se líně vleče a před úplnou nudou ho zachraňuje solidní kamera (krásné jsou záběry z ptačí perspektivy) a pomalá, leč zneklidňující hudba (Julio de la Rosa). Nejcennější je zřejmě přesah do minulosti a (ne)vyrovnávání se s ní. Autoři se vyhnuli zobrazení otevřeného násilí, které bohatě nahrazují nekompromisní výslechy a verbální sdělení o tom, co se s pohřešovanými dívkami dělo. Jeden z vyšetřujících má zřejmě kostlivce ve skříni a k tomu navíc velké ryby, jak už to v životě bývá, uloveny nakonec nejsou... Film, na který je třeba mít náladu, mě příliš neoslovil. (06.04.2016)

Atmosférická lahůdka ze Španěl. Kriminálka, která se nezažírá pod kůži hloubkovými psychoprofily zúčastněných, ale výborně vykreslenou retroatmosférou osmdesátých let v postfrankistickém Španělsku. Samozřejmě jsem nic z toho nezažil, ale takhle nějak to určitě bylo, minimálně do té doby než uvidím něco jinýho. Vražedné běsnění psychopatovo se nijak překvapivě nakonec ukázalo jako méně podstatné než ona nelehká doba, ve které minulost hraje prim. Bavila mě nikdy nesložená "střípková mozaika" charakterů obou hlavních hrdinů a z atmosféry jsem hýkal nadšením. Onen kriminální příběh mě už bavil méně, vyjma tedy jeho vyvrcholení, deštivé zúčtování bylo přímo fantástico! Čtyři. (18.07.2015)

V tomto snímku, který se odehrává začátkem osmdesátých let v malém městečku kdesi v prdelákově Pyrenejského poloostrova, kde nic není takové jaké se zdá být se setkáme se dvěma nesourodými policajty, kteří jsou přiděleni z hlavního španělského města Madrid do této končiny, aby vyšetřili zmizení dvou mladistvích, promiskuitních sester. Nejprve se setkají s místními obyvateli, kteří neříkají to, co by měli říkat a nechávají si pravdu pro sebe a tak se tyto dva renegáti španělské policie rozhodnou vyjet kousek za město, kde se můžou kochat rozmanitostí místní fauny a flory a také velkým množstvím opuštěných holobaráků. Poté, co najdou krásně naranžovaná těla dvou místních poletuch, tak začíná souboj s časem než sériový vrah udeří znovu... Zároveň se dozvídáme něco z minulosti těchto dvou policejních floutků a také rozdílných praktik jejich vyšetřování, což se jim málem stane osudné. Dál už nebudu popisovat děj této kriminálky, abych neprozradil pointu tohoto příběhu, ale mile mě překvapilo, že i na jihu Evropy jsou schopni konkurovat svou atmosférou a promakaným příběhem svým bratrancům a sestřenicím z amerického kontinentu a taktéž s neméně povedenými mrazivými příběhy ze severu Evropy. Tvůrci zachovali ráz napínavého příběhu, který má spád a překvapivé zvraty a navíc tomu dodali tajemnost místního pro mě zcela neznámého prostředí a mentalitu lidí, která se určitě odlišuje od zbytku Evropy svou živočišností. Pro mě neznámí herci, vcelku originální námět i když někdo to přirovnává k americkému kriminálnímu seriálu Temný případ (2014), tak se plete, protože to je úplně něco jiného i ten způsob vyprávění je úplně jinej a já dávám za originální punc tohoto příběhu s místním koloritem pro mě neznámých lokalit zasloužených 90%. (28.05.2021)

Je strašne osviežujúce vidieť takto skvelo zvládnuté remeslo. Všetko šľape, ako má. Kamera je nádherná - najmä tie letecké zábery na bažiny, ale aj iné zábery napr. scéna snímaná cez stekajúci dážď po okne auta. Herci sú skvelí a to nielen tí v hlavných rolách. No vrcholom je scenár. Síce mu chýba silnejšie rozuzlenie, ALE: 1. Storytelling je bravúrny, scenáristi si uvedomujú, ako dávkovať divákovi informácie. Celý príbeh je vyrozprávaný cez pohľad dvoch hlavných postáv - detektívov. Nie cez voice-over, proste divák vidí len to, čo vidia oni. Úplne základné jednoduché pravidlo, ktoré netuším prečo väčšina podobných filmov porušuje. 2. Väčšina postáv tu má poctivý background. Nie sú to len figuríny, ktoré musia povedať repliku, aby posunuli vyšetrovanie ďalej. Majú svoje vlastné príbehy, ktoré ale nezaberajú veľa filmového času, ale sú umne vložené do pár viet, ktoré prednesú. 3. V neposlednom rade skvelo využité je vloženie príbehu do Španielska čerstvo po konci Francovho režimu, čo ešte viac prehlbuje jeho uveriteľnosť. Kiežby sa z toho stal scenáristický štandard. PS: Okrem obvious choice True Detective mi to atmosférou pripomenulo taliansky The House with Laughing Windows. (22.04.2017)