Gomora

Neapolské The Wire². Roberto Saviano Gomorrou rozvířil vody. To čemu se jeho knize nedostávalo na literárních kvalitách, to nahrazovala naléhavost snahy něco změnit podpořená informační hodnotou pohledu za oponu fungování Camorry. A ta se mu odvděčila veřejným vyhlášením smrti. Co slíbí/udělá Camorra štábu seriálového bratránka knihy (dějově sice nemají společného zhola nic a přesto jde duchem o nejvěrnější možnou adaptaci) raději ani nemyslet. Výlet do odvrácené tváře Neapole, kterou provází kompletní galérka od pěšáků až po nejsilnější psy na společenském žebříčku, je totiž ve své nepřikrášlené syrové reálnosti působivější než sebelepší dokument. Ostatně s "dokumentárností" se tu pracuje nemálo. Akorát je mohutně dopovaná výrazně (ale vskutku výrazně) filmovým vzhledem. Gomorra jde na dřeň a navzdory tomu, že se obejde bez příkras i obezliček je nebývale drsná, špinavá, nekompromisní, s obdivuhodným smyslem pro detail, mnohdy hypnotická a přesto v mnohém věrná pravidlům žánru. Nikdo a nic se tu neglorifikuje, ale ani neodsuzuje; důsledně se to vyhýbá jakémukoli hodnocení, stanovisku či moralizování. Prostě se jen ukazují věci jaké jsou. A i proto jde o možná tu vůbec nejryzejší (když již ne nejlepší) mafiánskou ságu (i když... v těch obvykle jde o rodinu, pravidla a čest; zde jde o "byznys") vůbec. Druhá řada ubírá na oné "dokumentárnosti" a mnohem více sází na osudové linie a intriky vně mafie. Bohužel se trochu točí v kruhu již řečeného, ale více než dostatečně to vynahrazují finální epizody. Třetí řada pak pokračuje v trendu druhé. A byť obsahuje některé zdaleka nejpůsobivější momenty i celé epizody seriálu, tak celkově je na ní znát, že nemusela mít nutně dvanáct epizod. Místy, opět především zpočátku, se totiž až moc šlape prázdná sláma. | S1: 5/5 | S2: 4/5 | S3: 4/5 | (01.08.2014)

85-90% ... Sága o moderných mafiánskych klanoch v hlbinách Neapola. Kto iný by mal točiť filmy/seriály s mafiánskou tematikou ak nie Taliani? Veď tí to majú v krvi, a tu to aj dokazujú. Ťažko hľadať nejakého hrdinu v tomto seriály, pretože každý ma v sebe kus špinavosti a nikoho si nedokážete obľúbiť na dlhší čas lebo v ďalšej epizóde vám ukážu aj jeho odvrátenú tvár. Nič neprikrášľuje, ale zobrazuje to tak ako by to asi v skutočnom živote vyzeralo. Surové, drsné, brutálne ale za to vierohodné a realistické. A vraj inšpirované skutočnými reáliami. Čo mi asi najviac vadilo bol ten zbastardený neapolský dialekt. :D (03.01.2015)

„Svět se dělí na ojebávače a ojebávané“, vcelku trefně poznamenal v jedné ze svých paknih investigaytivní renegát Bobo Saviáno, který velmi precizně, přesvědčivě a pro sebe dost riskantně na dřeň odkopal koncentrovanou realitu současného neapolského dezorganizovaného zločinu, jenž pomalu prorůstá celým Schengenem. Satanžel psát o tom moc neumí a co do čtivosti jsou jeho knihy spíše smirkovým hajzlpapírem než literaturou a dost bolí. Bolel taky původní film Gomora, který se tvůrci snažili udělat přesně podle knihy a výsledkem byl jen rozpačitý, nekonzistentní a místy až otravný bezladoskladný chaos. Pak to ovšem vzal do svých geniálních rukou Štefan Solima, který ze Saviána zaplaťsatan jen informačně čerpal a nenechal jeho ego do ničeho kafrat, našež uplácal snad nejlepší (nejen)mafiánský seroš všech dob. Seroš plný výhradně zmrdů, zkurvenců, vypatlaných socek, jejich ještě vypatlanějších potratů, mocichtivých Babišů, bezskrupulózních narkáčů a jiných animálních hovad či ojebávačů bez jakékoliv úcty k životu, společnosti, řádu či čemukoliv jinému kromě peněz. Scénáristická i režijní genialitka na poměrně malém časovém prostoru ukazuje poutavě, záživně a surově nejen běžné praktiky Smolíkovic kočky v nejhnusnější evropské skládce Neapoli a naprostou bezradnost korupčně prolezlého státu s tím cokoliv udělat, ale také famózně mapuje pohnutky a patopsychologický vývoj všech zúčastněných hlavních bezcharakterů, aniž by to jakkoliv narušovalo spád a brutální obludnost děje. Ten sice v průběhu prozatímních čtyř řad začne být kapku šablonovitý – v rajónu relativně vládnoucí skupiny bezskrupulózních zmrdů se objeví ještě bezskrupulóznější zmrd, který se snaží stávající zmrdy ozmrdovat o drogy / prachy / území / moc, ovšem i tak to skoro nejde vypnout, a ten neustálý vražedný boj zkurvenců o rajóny a vliv je až návykový a způsobuje kruhy pod očima. Může se stát, že k některým z těch zmrdů časem přilněte a začnete jim i fandit, ovšem Štefan se z nich rozhodně nesnaží dělat kůl Pačíny a dobré a spravedlivé mafoše, a vždy v pravý čas pravidelně zatáhne za zmrdí brzdu a naprudko vám připomene, co je to ve skutečnosti za animální zmrdy. Totální zmrdská dokonalost a děsivé memento, kam až se to může zvrhnout ve státě, jemuž vládne nenažraná zkorumpovaná hrabivá kunda, co skoupila média, a zneužívá jej výhradně pro své vlastní obohacení! (26.05.2020)

Seriál pripomína divoký živel, ktorý zmetie všetko, čo sa mu postaví do cesty. Budí dojem autentickosti hlavne v zobrazovaní scén bez štylizovaného násilia, len s reálnou surovosťou. So všetkým, čo k tomu patrí, gýčom, špinavými uličkami aj organizáciou. Mafia na každom kroku, ku ktorej vzhliadajú deti už od mala. Postavy sa nesnažia získať divákove sympatie, sú zobrazené len z hľadiska rozprávania deja - plynulosti, znázornenie ich povahových čŕt, rozhodnutí a interakcie s inými postavami. Neviete, kto to schytá, ale viete, že niekto si to isto odnesie, či lepšie povedané, odnesú ho vo vreci na odpadky. Epizódy nepoľavujú v intenzite dusnej atmosféry, čo sa dá krájať, ani v zbesilých, zbrklých akciách. Natočené profesionálmi z toho robí lahôdku, ktorá Vás nakopne na celý deň. (06.12.2017)

Před pár lety jsem viděl film Suburra od režiséra jménem Stefano Sollima. Byl jsem z něj nadšený a jméno režiséra jsem si zapamatoval a přidal si jeho seriál Gomora do chci vidět. První série byla fantastická. Opět se podařilo vytvořit především výtečnou atmosféru, která je sice značně depresivní, ale také dle mého velmi autentická. Režisér ze skvělých prvků (hudba, obsazení, herecké výkony, správný mariánský příběh) dokázal stvořit perfektně fungující celek, který dokáže postupně diváka vtáhnout a místy doslova přikovat k obrazovce. Uvažoval jsem i o maximálním hodnocení a s chutí si pustil i druhou sérii. Ta se z počátku rozjíždí pomaleji a místy mi přišlo, že ji tvůrci uměle natahovali, což se pro mě jevilo jako vůbec první výtka. Postupně se ovšem všechno rozjelo, aby i druhá série nabídla perfektní gradaci. Možná to vyzní jako protimluv, ale přesto, že se mi první dvě série nakonec velmi líbily, vyvolaly ve mně vlnu emocí, přinesly spoustu nezapomenutelných postav a vtáhly mě svou výtečnou atmosférou, tak se do dalších sérií už nepustím. Za prvé, projekt opustil režisér Stefano Sollima a hlavně se obávám snahy o zbytečné natahování úspěšného projektu a o klasickou šablonu „bylo to úspěšné, tak to budeme opakovat tak dlouho, dokud to bude vydělávat“. Toho se dočkat nechci. Také většina postav už tam vlastně pokračovat nemůže. Proto sledování ukončím skvělým hodnocením těsně pod maximem a s dobrým pocitem, že jsem viděl perfektní seriál, který se druhou sérií svým způsobem velmi dobře uzavřel. (23.02.2024)