Detail

přesvědčivý důkaz toho, že mezi skutečnosti a filmem žádná hranice existovat nemusí a že když se vycítí "životní téma" má cenu hodit všechny závazky na hlavu, naplno za ním jít i za cenu ztráty svých vlasů. Film je nejen skutečnost, ale i život a Kiarostamího klenot o tom svědčí snad jako žádný jiný jak komplexní dějovou strukturou na hranici dokumentu a fikce, tak produkčním zákulisím. (29.10.2013)

Takmer každý z nás túži po tom, aby si okolie vážilo jeho hrdosť a sebavedomie a v tomto zmysle aj ocenilo jeho myšlienky a nápady. Kto však ocení myšlienky toho, komu vykypí každá kaša z hrnca? Hlavný hrdina stratil zamestnanie, so ženou sa rozviedol, býva u matky a z nedostatku peňazí býva často hladný. Jeho koníčkom je sledovanie iránskych filmov. V nich nachádza časť zobrazenia jeho trpkého údelu. Preto ani na okamih nezaváha, keď ho raz osloví v MHD žena, ohľadom knihy, ktorú práve číta. Bezprostredne ju ňou obdaruje, vydávajúc sa za režiséra filmu. V režisérskom sebaklame si užíva dosiaľ asi najkrajšie dni života. Kým nepríde súd s obžalobou za hrdinove podvodné správanie. Priebeh pojednávania tvorí ústrednú os filmu, v ktorom sa z viacerých strán, s náhľadmi do minulosti, objasňuje a posudzuje správanie nešťastného chudáka, zamilovaného do filmu. Filmu, pôsobiaceho ako dokument. Súdne konanie je natoľko odlišné od "procesných", angloamerických filmov, že až. Počínajúc osobou sudcu, pripomínajúceho vzhľadom skôr niektorého z ajatolláhov, až po možnosť obžaloby stiahnuť svoje obvinenie aj v trestných veciach, ak sa strany v kľude slovne urovnajú, uznajú vinu a tak. (14.02.2021)

„Umění je zkušenost, kterou jste pocítil uvnitř.... je to jako když Tolstoj řekl, že umění je vypěstovaná vnitřní zkušenost, zprostředkovaná publiku.“ Abbias Kiarostami mi tedy už minimálně podruhé po nedávno viděném snímku Život jde dál (1992) rozšiřuje a posouvá vnímání uměleckého autorského filmu a nabízí i možnost zcela nového, netypického pohledu na kinematografii. Přináší osobitý experiment se stíráním případné hranice mezi realitou a fikcí, s kapkou menší mystifikace hned ze začátku stírá i hranice mezi hraným a dokumentárním filmem, také narušuje tradiční chronologii vyprávění, aniž by při tom však zapomněl na to úplně nejpodstatnější, co za sebe jako divák od filmu automaticky očekávám a sice přinést hutný a zajímavě zpracovaný PŘÍBĚH, který by mě dokázal po celý čas upoutat s patřičným zájmem a napětím. No a já dostal v Detailu úplně vše, co od výborného filmu dostat toužím: od atraktivního příběhu (který zde zastupuje případ nevšedního podvodu s člověkem vydávajícím se za slavnou národní osobnost filmového režiséra), přes poutavou formu nepostrádající tvůrčí invenci, až po přesah vyvolávající podněty k zamýšlení... a rovněž silné emoce, vyvolané zcela nevtíravým způsobem... a ještě zpracování fungující v několika vrstvách navíc. Také samozřejmě výborný scénář, režii a excelentní ztvárnění ústřední postavy, přičemž takhle minimalisticky působivý a navrch až neuvěřitelně civilný výkon, navíc v podání velice charismatického hereckého protagonisty, se tak často skutečně nevidí... a to se v případě Hossaina Sabziana jednalo o neherce bez filmových zkušeností! Hmm, asi nikdy bych si nebyl pomyslel, že se jednou budu dívat na „nějaké“ íránské filmy a ještě z většiny z nich budu takhle nadšený, ale tohle byl opět silný zážitek. [95%] (02.03.2022)

Nějak nevím. Sice se jako expert na íránskou kinematografii necítím, ale nějaké ty filmy jsem přece jenom zkouknul, často ve Varech, a nějak mne tenhle film nechytil, přišel mi, že sice obsahuje určité ingredience, ale celkově nepasuje dohromady. Kde se mi film líbil, byly reálie, třeba když si taxikář povídá s vojáky, odkud jsou a odkud je on a co se tam dělo, nebo když nasbírá taxikář květiny, nebo povídání s paní v MHD, prostě takové ty obyčejné věci obyčejných lidí. Soudní drama mě moc nebralo, existuje víc daleko lepších, rekonstrukce činu u nich v domě mi přišla zdlouhavá a pobavilo mě jen, že mají k jídlu pouze vajíčka, a to závěrečné Lojzovo polepšení mi přišlo poněkud nedůvěryhodné, ale zase se nakonec objevil sám ten režisér, což mne pobavilo - zvlášť když mu půjčil na tu kytku. Ale stejně myslím, že to chtělo lépe učesat, rozhodnout se, jaké téma má být stěžejní, a podle toho to pak celé poskládat. (03.12.2023)

„Ako zvláštne, že môj najlepší príbeh sa odohráva v slepej uličke.” • Iránsky podvodník a náruživý cinefil - Hossain Sabzian - totižto následne vystupoval »pod pseudonymom,« ako skutočný, iránsky, filmový režisér - Mohsen Makhmalbaf, ktorý sa vskutku asi na dva týždne usalašil, čiže povedzme to presne tak, že sa skrátka «nasáčkoval» do zámožného domu rodiny Ahankhahových na 1. ulici, č. 16, z Golzarovej ulice vo štvrti Lavizane, keď im natlačil kaleráby do hlavy v tom zmysle, že práve pripravuje »nový film« s tým dôvetkom, že niektorých členov rodinky, by vzápätí azda rovno obsadil i do svojho nového filmu; najmä teda so synom Mehrdadom - medzičasom normálne už začal akosi pomaličky skúšať príslušné repliky, alebo dokonca i priestory domu - interiérové či exteriérové - by napokon mohli rovnako poslúžiť daným potrebám pre nakrútenie daného počinu, pričom mimoriadne silný, autorský tvorca v podaní - Abbása Kjárostamího, sa vari postupne rozhodol zrekonštruovať tento obzvláštne sebavedomý a zaujímavý, a k tomu súčasne i zvlášť realistický a dojímavý p-r-í-p-a-d s tým doplnením konkrétnej situácie, že naprosto ojedinelým spôsobom by zrejme mohol vzniknúť i akýsi „film vo filme” s mimoriadnym presahom v podobe CINÉMA VÉRITÉ [Kino pravda]; a ja som mimochodom z tohto unikátneho, iránskeho ARCIdiela - XX. storočia v kontexte svetovej kinematografie - nenormálne hotovým, až tomu skoro vôbec ani správne nerozumiem, aké unikátne d-e-t-a-i-l-y sa v danom Detaile vlastne neustále skrývali, kedy zhruba asi posledných 8 minút pred záverečnými titulkami - prinieslo neuveriteľnú, povznášajúcu kadenciu najsilnejších záberov, aké mi príslušný titul nakoniec sám vo vlastnej réžii ponúkol, a veď sa totižto ani poriadne nebolo čomu vlastne čo čudovať, nakoľko sa tým pádom iba spojili dohromady dve odlišné, a predsa rovnaké osoby, ktoré sa tak dlho hľadali, až sa konečne našli! • Jeden z najlepších cudzojazyčných titulov, aké som mal možnosť doposiaľ zhliadnuť, ktorého výpovedná hodnota je absolútne nadčasovou; to hádam najlepšie ocenia predovšetkým len najväčší cinefilní diváci, akí sa momentálne teraz ponúkajú... (03.05.2024)