Comet

Obecně nemám moc rád filmy, které, vyprávěné lineárně, by odhalily ty chyby scénáře a motivací, ale rozstříhané a pomotané jako puzzle působí na spoustu lidí až hypnoticky. K tomu dnes tak moderní porušování nejen narace, ale i kamerových záběrů, kdy postavy koukají ven z kantny, kdy postavy zabírají minimum prostoru plátna. Má to jistě kouzelnou kameru, modré, růžové a červené filtry, vtahující hudbu. Řeší se dilema lásky dvou v podstatě magorů, kdy nějaká kometa nebo meteority nehrají roli. Ukecané to je, až ty stále stejné dialogy z asi pěti šesti střídajících se prostředí nudí a brzy omrzí. Linklanterovy filmy mají sice také ukecanou strukturu, ale při té procházce městem se během těch dialogů řeší příběh a podpříběhy, odkrývají se nové skutečnosti, aby ke konci došlo k určité katarzi. Zde je pokus o něco podobného, avšak jen pokus, protože většina dialogů je vyprázdněná jako vypitá plechovka oranžády. Proto se sází na vnější prostředí - kde Liklanterovi stačí pár záběrů města, zde se stále mění účes hlavní představitelky, musí zde být dvě slunce, kometa, meteority... zbytečné. Místo toho měli tvůrci zapracovat třeba na charakteru Kimberly - ty její skoky v povaze jsou někdy příliš přetažené, od extrému k extrému. (10.04.2016)

Mal som z toho rovnake rozpacite pocity ako z filmu 500 dní so Summer. Sympaticky hrdina vs. otravna hrdinka. Ale Emmy Rossum bola predsa len znesitelnejsia ako extremne nesympaticka Zooey Deschanel. No a ten styl, kedy film neustale skace v deji dopredu a dozadu mi tiez nikdy nevyhovoval. Pre mna film na jedno pozretie, ale komu sadlo 500 dní so Summer, tak bude urcite nadseny aj z tohto filmu. 5/10. (10.04.2016)

Postavy jsou zajímavé, hlavně proto, že pro ně byli vybráni výborní herci (Rossum a Long), zajímavá je i forma, která není lineární, ale prostě ten příběh sám o sobě mě nebavil. Jako romance je to snesitelné hlavně díky postavím a díky tomu, že oni jsou neskutečně přirození. Jinak to je hlavně ke konci až moc utrápené. (18.04.2015)

Je tam něco z filmů Věčný svit neposkvrněné mysli a 500 dní se Summer, a snad i Annie Hallová, ale přitom si to jde svou cestou, a film je to v mnohém ohledu originální a filmařsky invenční i zajímavý. Několik lidí zde před mnou zmínilo averzi k herci Justinu Longovi - i já jsem s ním dost bojoval, herecky je sice velmi přesvědčivý, ale dívat se na tu jeho křivou hubu je dost utrpení (ze stejného důvodu nemůžu vystát Bena Stillera, o němž platí totéž v bleděmodrém). Emmy Rossum naštěstí mnohé zachraňuje, v mnoha scénách je skutečně okouzlující, a její herectví mě baví (přijde mi mimochodem zajímavé, jakou ženou mnoha tváří se v tomto filmu ukáže být - jeden by nevěřil, jak výrazně lze změnit image s pomocí brýlí a různých účesů a outfitů - i proto s ní Justin Long tak bolestně kontrastuje, protože s výjimkou trochu jiného střihu vlasů je v celém filmu vizuálně zoufale stejný; a proč to nepřiznat, samozřejmě bych rád na jeho místě viděl sebe, haha). Se samotnou ukecaností filmu ani nápadem celý ho postavit na dvou postavách problém nemám, dialogy jsou podle mě napsané velmi dobře a často jsem se díky nim dobře bavil. Horší je, že mě celý film dost minul emočně - asi jsem už otupělý, ale celé mi to bylo dost lhostejné, v horším případě jsem film shledal až zoufale fádní (je otázka, jestli jde o vztazích říct ještě něco nového a jestli mě to samotné téma už neomrzelo - a to jsem ho kdysi tak miloval!). Díky dobrým hercům, kvalitnímu scénáři a nádherné kameře ale za sebe nakonec nemám problém dát filmu 4 hvězdy - pokud máte tento typ filmů v oblibě, pak si asi přijdete na své - některé scény zde člověka dokáží okouzlit natolik, že si dokážu představit, že v jiném paralelním vesmíru bych se dokázal do tohoto filmu zamilovat. (28.10.2015)

Nějak se nemohu ubránit myšlence, že by byl film o moc lepší, kdyby byl o něco méně ukecaný. Ta přemíra, většinou utrápených, dialogů mi poněkud kazila dojem z jinak celkem atmosférické pocitovky. S Justinem Longem nemám žádný problém, ale byla to právě jeho postava, která mi svými přechytralými průpovídkami postupně lezla čím dál víc na nervy. Naopak při mlčenlivé scéně v pařížském pokoji, když se odhodlává k požádání o ruku a je od Kimberly nevědomky odbyt, je v jeho pohledu tolik zraněné nejistoty, že mi byl najednou o moc bližší. A tak to bylo vlastně se vším. Občas jsem se pousmála při vtipné poznámce, jindy jsem si u nějaké hezké scény pomyslela, že na tom něco je, ale že bych byla z celého snímku nějak u vytržení, na to bych potřebovala nějaký zajímavější příběh a to nevytrhnou ani ty, dnes už v romantickém žánru nikterak originální, paralelní reality. (16.04.2016)