Životní šance

Velmi nenápadné dílko, které mě potěšilo. K 12.4.2020 jen 793 lidí, zde hodnotilo a přitom by si zasloužilo i zde od hodnotitelů větší pozornosti.Sice se jedná o nevšední příběh kluka, který má skoro až božský hlas, ale jeho cesta je plá trnů ostrých šutráků. Forma vyprávění je zajímavě podaná, že rád doporučím tento film i přes mé průměrné hodnocení. (12.04.2020)

Nesporně milé a v žádném ohledu ne špatné, ale není v tom nic, čím by se to odlišilo od bezpočtu filmů shodného ražení. Tedy krom zasazení děje mezi chlapecký pěvecký sbor. I když... Ani tím se to neodlišuje, když již Francouzi nemlich totéž natočili před deseti lety stylověji a o třídu lépe; po filmové i hudební stránce. A jakkoli se také uchýlili k stokrát ohranému, tak dokázali aspoň zahrát na emoce. To zdejší chorály sice pěkně zní, ale je to neosobní a chladné jak artická rána. A to je u podobného typu filmu stejný hřebíček do rakve jako kdyby byl akční film prost jakékoli akce. (20.09.2015)

Životní šance je trochu nenápadný film, který se sice primárně točí kolem sboru, ale není hlavně o sboru a dokonce není ani o talentu jako takovém. Je to především o tom, že někdy má někdo talent, nebo chce něco dělat, ale okolnosti mohou být proti němu. Stet byl brán za hrázlíka, ale také je nutné říct si, že alespoň ty zobrazené průšvihy byly vždy vyprovokovány někým jiným nebo založeny na faktu, že jej někdo různými způsoby šikanoval. A hrozně těžko se tomu pak člověk nepoddává a nebrání se. A když navíc není opora v rodině, všude se cítí nechtěný... Jenže S. Tate má štěstí. Je majitelem úžasného hlasu a to se tisíců dětí v podobných situacích netýká. Ačkoli, jak to vidíme zde, talent není vše. To další je píle a chuť něčeho dosáhnout a nevzdávat se, i když vám někdo hází klacky pod nohy. Film je dobře zahrán všemi herci a u těch mladých to potěší, D. Hoffman je pak jeden z mých oblíbených a chybět nesmí ani kvalitní sborová hudba. Má to atmosféru a i když následuje klasický americký happy end, kdo by je neměl rád alespoň ve filmu, když v životě to tak nechodí... (05.08.2022)

Když se člověk podívá omylem na Životní šanci (2014) namísto Životní šanci (2013), zjistí, že Les Choristes je svou poetikou nepřekonatelné a už by se nikdo neměl dál snažit opakovat. Je mi líto, že ani Hoffman nestačí. Moc mi to nesedělo z hlediska psychologie mezi jednotlivými postavami. Ten učitel na mě působil jako záporná postava, ostatně jako další prospěchářští kolegové. Což je v pořádku, ať si, ale člověk se i kvůli tomuhle potom během filmu (a opravdu je celou dobu cítit, že je to jen film) spíš potýká s velkou lítostí nad jinak velmi soběstačným, prozřetelným klukem, než že by mu nějak fandil. Ale jasně, je hezké, jak zpívá, přestože už tak nikdy nezazpívá. (05.10.2022)

Pustil som si to len kvôli Dustinovi a aj tak som to musel dost pretacat, aby som sa dockal konca. Prostredie chlapcenskeho zboru nie je nic pre mna, ale uz som videl strhujuce filmy aj o teme, ktora ma nebavila, takze problem vidim v tom, ze aj ked sa film venuje netypickej teme, tak vysledok pôsobi tuctovo a nudne. 4/10. (22.07.2016)