Všetci hovoria: Milujem ťa

Dalsi Allenov film, ktory komplet v kinach zhorel, no ale ja ho castym pozeranim proste mam coraz radsej. Takto k panu Allenovi mam velmi dobry vztah, je to talentovany reziser, neurotik, miluje sport, intelektual /skutocny, ne jak tu vystudovane filmove teoretiky - elitari, to su ynteleguany/. A navyse sa mi nehorazne paci, ze pan Allen sa vyhyba vo svojich filmoch odbornym termitom z tej odpornej zumpy zvanej filmova teoria. To kvitujem, a to tak, ze velmi! Dam vysoke hodnotenie aj napriek tomu, ze Edward Norton hral hovno /teda pardon, ja som sa zase preriekol,a chcel som napisat, ze sa nedostatocne vlozil do roly a ze ma nepresvedcil svojim hereckym vykonom - to bude tou prostorekostou. Koniec je ustrihnuty, ale aj tak suhlasim s tym, aby film bol v cervenej farbe - ucta a respekt k panu Allenovi u mna rastie : 74 % (02.09.2017)

Velkolepě romantický film. "Všichni říkají: Miluji tě" je čistá radost a skvostný hold klasickým muzikálům, s nakažlivou chutí do života kdesi ve svém podtónu. Současně je to muzikál, který podobně jako třeba knihy Miloslava Švandrlíka cíleně opomíjí negativní stránky života - celý film je jedna velká optimistická jízda plná báječných pěveckých čísel a jedinečného allenowského humoru. A i ta smrt, která se ve filmu objeví, je zde vlastně strašně vesele podaná :) Jestliže u každého Allenova filmu žasnu nad přemírou jeho talentu a všestrannou hloubkou jeho osobnosti, u tohoto muzikálu jsem nevycházel z údivu nad tím, s jakou radostí (a hrdostí!) zde Woody prezentuje své romantické já. Některé scény zde jsou výjimečně podařené a všichni herci výborní, a to beru na milosti i Julii Roberts, ačkoli ji jinak nesnáším :) Mimořádně se mi například líbilo sbližování mezi Joem a Von, postavené na tom, že si Joe jaksi rafinovaně nečestně získal informace o vyhlédnuté ženě, aby na ni udělal dojem - zde si nelze nevzpomenout na okouzlujícího Billa Murrayho z filmu "Na Hromnice o den více", který velmi podobným způsobem usiloval o srdce Andie MacDowell - skoro bych přísahal, že Woody Allen musel tento film vidět a inspirovat se jím. Jedinečné je pak finále u řeky s Goldie Hawn ignorující gravitaci. Jak muzikály nemusím, zde nemohu nehodnotit plným počtem - tento mě nadchl, okouzlil a učaroval, tleskám! (27.07.2011)

I really love Dance of Ghosts and Dance by the Seine. Toliko po cizím. Většina filmů Allena mi přijde moc ukecaná a nezáživná a na tohle jsem se podívala jenom kvůli Timu Rothovi, týden s jeho filmy - tak to je. Po skončení jsem musela hodně truchlit, protože tohle je údajně jediný muzikál Allena, čehož možná skalní fanoušci nelitují, já naopak. (11.03.2010)

Nechápem, prečo sa robil taký povyk okolo Oceans 11, že vela hviezd pokope.....pozrite sa dole na hrajú: a zistíte, že Filmy Woodyho Allena sú tie skutočne hviezdne obsadené. A nikto z toho vedu nerobí. Allen je skôr glosátor života ako scenárista, čo sa najviac prejavilo práve tu, kde nejaký skutočný dej nájdeme iba ťažko. Uvedomuje si to aj on, všimnite si hlášku na konci filmu: kto by nám ten príbeh uveril......Muzikálové čísla sú skôr priemerné, ale vzhladom na to vzrušenie, ktorá hviezda práve vyjde spoza rohu dávam ****. (30.09.2009)

„A co Carol? Jak se jmenovala dál?“ – „Carol byla básnířkou a členkou Mensy.“ – „Byla závislá na heroinu.“ – „Jo, ale já si myslel, že to byl insulin!“ Woody a muzikál? Můj oblíbenec to samozřejmě pojal velmi po svém, nutno však dodat, že k mé celkové spokojenosti. Hudba byla moc fajn, vyloženě civilní zpěv všech zúčastněných bych viděl spíš jako plus a často hodně úsměvná muzikálová čísla (která přicházela vcelku nečekaně) byla parádní. Od zpívajícího žebráka či arabského taxikáře přes vymazlenou choreografii v klenotnictví (stepování přes švihadlo!), nemocnici, pohřebním ústavu (pravděpodobně nejoriginálnější část filmu, k tomu s nejchytlavější písničkou) až po taneční číslo na nábřeží. Woody a spol. (opravdu příjemné herecké obsazení, navíc krom vrchního neurotika také Edward a Natálka) vzdávají hold, parodují („levitování“, falešný step, zpívá a tancuje každý) a navrch si dělají srandu z filmu samotného (přičemž upozorňují i na svoji uvědomělost). Jediné, co považuju na Allenově počinu za slabší, je menší frekvence opravdu kvalitních hlášek či scén k záchvatům smíchu (ala sledování rentgenových snímků či Woodyho foukání mezi lopatky). Po většinu času se sice člověk baví, ale spíš se jen tak lehce usmívá, než že by se zrovna za břicho popadal. Nicméně, téhle příjemné záležitosti ty solidní 4* rád dám a kvituju, že si Allen troufl i na žánr, ve kterém si ho normálně člověk jen těžko umí představit. „Neviděl jsi signály? Musela přece něco dávat najevo.“ – „Myslíš, že jsem idiot? Jaký signály? Jeho fotka v jejím prádelníku? Nebo vyslovení jeho jména, když měla zrovna vyvrcholení?“ – „Tohle nemyslím.“ – „No, tohle se ale právě stalo. Jen jsem si to nějak nedal dohromady.“ (22.03.2015)