Stratený v La Mancha

V memoárech Gilliameska píše Terry Gilliam třeba toto: "Co kamera nezachytila, byla káňata. Kroužila nám nad hlavami a čekala, až umřeme." Když jsem Ztracen v La Mancha viděl kdysi poprvé, ještě jsem toho o Gilliamovi tolik nevěděl a netušil jsem, jak (těžce) vznikaly i jeho další snímky, ale přesto na mě výsledek zapůsobil. Dnes, když jsem obeznámenější a navíc den předtím než uvidím film, který nakonec doopravdy vznikl, je tenhle katastrofický dokument ještě působivější. Je škoda, že se to tenkrát všechno tak strašně pokazilo, hlavně kvůli Jeanu Rochefortovi, ale s tím se už nedá dělat. Větrné mlýny prostě projednou vyhrály. (22.07.2018)

Dokument samotný po řemeslné stránce není až tak dobrý, je trochu natahovaný, v podstatě na úrovni běžného filmu o filmu. Co mu ale dodává na síle je sisifovské počínání Terryho Gilliama a jeho štábu. Pokud máte jeho filmy tak jako já rádi, budete smutní, protože mohl vzniknout skvělý film. Pokud jsou vám ale jeho filmy volné, není o co stát. Těsně po tom filmu jsem si skoro říkal, že by bylo lépe kdyby vůbec nevznikl, protože je to jako kdybyste viděli ze svého oblíbeného filmu jen pár minut, kvůli např. střevním potížím. (02.11.2005)

THE WINDMILLS OF REALITY FIGHT BACK. Terry Gilliam nám ukazuje co znamená, když má někdo neskutečnou smůlu. Anebo díky nějakému zásahu shora nám někdo naznačuje, že zfilmování Dona Quijota by mělo i nadále býti pro nás pozemšťany tabu? Rozhodně to je námět na film, který by se mohl někdy na filmovém plátně objevit. "Budu vám dělat míč" řekl Gilliam při focení s investory...nebyl daleko od pravdy. Jako před důležitým utkáním je míč perfektně připraven na první odkop, se stejně tak může něco nečekaného přihodit a v míči se udělá díra a ten pomalu uchází, stejně tak, jako pomalu vyprchalo nadšení z Gilliama. Tak snad doufejme, že se najde nějaký dobrodinec, který ten míč zalepí a ten opět bude moci začít odznova... (12.04.2007)

Možná nejsmutnější dokument, který jsem viděl. Terry Gilliam zde Dona Quijota netočí, ale sám se jím stává. Opravdu mi bylo těžko v momentech, kdy ostatní ze štábu už nevěřili, že film bude dotočen a Gilliam stále doufal a ještě hůře mi bylo, když jsem viděl svého oblíbeného tvůrce úplně smířeného a odevzdaného. Realita tentokrát zvítězila na plné čáře ať už v podobě stíhaček NATO, špatné akustiky v ateliéru, velké bouřky, nemoci hlavní herce, nedůvěry producentů a tak dál. Tento film by se dal považovat za pomník všem nesplněným snům. Určitě je dobré ho vidět, už jen aby člověk viděl jaká je filmařina vlastně řehole. Mým největším snem je stát se režisérem, ale kdybych si měl tohle prožít se svým vysněným projektem ,,Cesta" tak raději budu metat ulice. Není nic horší, než pozorovat, jak se vám váš sen bortí pod rukama. Rozhodně je velká škoda, že tento film nikdy nevznikl. (14.04.2007)

Toto dílko alespoň zčásti vyplňuje vzduchoprázdno, jež nastalo po „Strach a hnus v Las Vegas“ v Gilliamově filmografii. To, co mělo být původně "filmem o filmu" se změnilo v dokument o tom, jak jeden film skončil v propadlišti dějin. Sledujete Gilliamův vzestup a pád. Prožíváte spolu s ním potěšení z práce a radost z uplatněné fantazie. Po té co se objevují první neočekávané problémy začnete se o něj (i o film) bát. Před vašima očima Gilliam dojde od prvotního entuziasmu k úplné rezignaci. Celý projekt se mu hroutí pod rukama. Prosíte: „Ještě ne, ať ještě není konec. Chci vidět víc z toho milého filmu. Ještě malý kousek ať se natočí.“ Johny Depp se potýká s umíněným koněm. Poslední záběr a je po natáčení. A je i po filmu. A poučení: Gilliam je don Quichote usilující o nemožné (o převedení snů ve skutečnost). Ono přirovnání však v dokumentu nevyznívá nijak manipulativně. Při posledním rozhovoru Giliam konstatuje, že don Quijote nedokázal zvítězit nad větrnými mlýny reality. A v tu chvíli vám to dojde samo: Tím donem Quijottem je nejen on, ale v podstatě každý režisér, který musí riskovat peníze své i cizí v podniku tak nejistém jako je film. První neúspěch znamená nedůvěru sponzorů na mnoho let. Z každého činu a rozhodnutí se musí skládat účty. Kolik projektů a snů bylo takto zmařeno? Díky tomuto dokumentu však „Muž, který zabil Dona Quijota“ přesto zůstane v lidské paměti jako pomník všem nesplněným lidským snům. (Slovník cizích slov: donkichot = člověk ušlechtile, ale pošetile usilující o nemožné.) (26.03.2005)