odie

V podstatě patří k mym nejoblíbenějším filmům, už jen proto s jakou lehkostí a empatií dokáže vyprávět různorodé lidské osudy a tragédie. Vypráví příběh lidí, kteří jsou v mezních situacích, kteří jsou osamělí, kteří milují a umírají, kteří odpoustějí, kteří litují a soucítí. Navíc podle mého je to i v reálném životě přesně takhle. Všechno, co se nám zdá být jednoduché, a všechno, co vidíme pouze černobíle, má většinou skryté kontexty a pokud to odmítáme vidět v barvách, nikdy nebudem schopní odpustit-pochopit, a tak vlastně předáváme ono "zlo" dál...Struktura je zajímává, příběhy se navzájem provazují až se střetnou v jednom bodě. Hudba výborná. Co víc říct? Snad jen to, že je také klidně možné, že vám tento film bude připadat zdlouhavý a nudný s fatálními souvislostmi a celý trapně ukňučený. Ano, ano i tak na některé lidi působí a také je dost možné, že zrovna v tomto případě neumím být zrovna já dost objektivní. :)

Prázdninový příběh dvou mladíku a jedné slečny. Nikdy vás nenapadlo vzít auto (nejlépe kabriolet :) ) a vyjet si na týden někam do neznáma? Toulat se, poznávat nové lidi, nasávat svobodnou prázdninovou atmosféru spolu s vůní sluníčkem vysušeného sena a jehličí borovic? Pokud napadlo, ale za oknem je zima a smog, pusťte si tenhle film, který na vás zrovna tuhle atmosféru dýchne a vtáhne vás svou přirozeností a poetickou kamerou, která kreslí obrazy s neuvěřitelnou lehkostí. Tento film funguje spolehlivě. Navíc hlášky jako "Jsou cesty hlavní, po kterych jezdí zločinci a policajti, a jsou cesty vedlejší, po kterych teď pojedeme my" "Oui" jsou prostě česká klasika. :) Nejvíc mě na tomhle filmu asi mrzelo, když mě otec objasnil, že s takto upravený autíčkem mě na silnici nejspíš nepustí... :)))

Představte si film plný akce, výbuchů, efektů a srdceryvných dialogů, jestli chcete právě takový film vidět, tak jdete do prdele a ne do kina na Nejhledanější muž. Navštívit labutí píseň mého nejoblíbenějšího herce v kině mi přišlo jako povinnost a čekala jsem hodně. Nicméně dostala jsem ještě víc! Jak já nesnášim pouťové filmy přetékající přehrávanými hereckými "výkony", které unavují už po prvních minutách svou nablblostí, za které se jen bezduše sype spousta peněž, protože jejich trailery lákavě blikají, jak levný neon v Nevadě, který přitahuje všelijaký odporný hmyz. Ano, trochu jsem se nechala unést, ale jsem ohromně ráda, že je film, který dokazuje, že záleží na něčem jiném. Ani si toho nevšimnete, nevíte, že jste v kině, a příběh vás vtáhne. Osoby stojící téměř na okraji společnosti, bez pozornosti svědomitě pracující a snažící se o to, aby na světě bylo bezpečněji. Jak hodně naivní to je, ví asi každý, ale nemůžete si pomoct jim nefandit. Vizuálně příjemné a civilní, pro mě atmosféra hodně tvořená hlavně zvuky a herci...je super, když si herec nemyslí, že čim víc se ksichtí, tím víc hraje. Nakonec celý příběh nechává diváka i myslet. Hlavní postava se v podstatě odhalí až na konci a během příběhu vás nutí přemýšlet jaký je, jestli sobecký manipulátor, workoholik nebo člověk, co chce jen nejmenší zlo?